23. 2. 2018
ID: 107079
Zákon o ochranných známkách (č. 441/2003 Sb.) - komentář
V komentáři zákona o ochranných známkách autoři čtenáře velmi podrobně seznamují nejen s českou právní úpravou týkající se ochranných známek, ale též s unijní a mezinárodní. Je zde obsažen dosah skutečně těch nejnovějších předpisů, stejně jako kontext a vysvětlení s historickou právní úpravou.
Autoři zevrubně rozebírají konkrétní známkoprávní instituty, vysvětlují způsob řízení před českými i mezinárodními úřady a přibližují rozhodovací praxi českých i mezinárodních úřadů a soudů na konkrétních ochranných známkách v bohaté a pečlivě vybrané judikaturní části.
Zákon o ochranných známkách (č. 441/2003 Sb.) - komentář
Autor: Pavel Koukal, Radim Charvát, Simona Hejdová, Miroslav Černý
Praha: Wolters Kluwer ČR, 2017
Publikaci je možné zakoupit >>> zde.
Ukázka z publikace
Pojem ochranné známky
§ 1
Označení, která mohou tvořit ochrannou známku
Ochrannou známkou může být za podmínek stanovených tímto zákonem jakékoliv označení schopné grafického znázornění, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho obal, pokud je toto označení způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby.
Směrnice 2015/2436/EU:
Článek 3
Označení, která mohou tvořit ochrannou známku
Ochrannou známkou může být jakékoli označení, zejména slova, včetně osobních jmen, nebo kresby, písmena, číslice, barvy, tvar výrobku nebo obal výrobku, nebo zvuky, pokud je toto označení způsobilé:
a) odlišit výrobky nebo služby jednoho podniku od výrobků či služeb jiných podniků a
b) být vyjádřeno v rejstříku způsobem, který příslušným orgánům a veřejnosti umožňuje jasně a přesně určit předmět ochrany poskytnuté vlastníkovi ochranné známky.
Přehled výkladu:
I. Označení a jeho identifikační funkce (1 až 4)
II. Funkce a ochranné známky (5 až 6)
III. Ochranná známka a její pojmové znaky (7 až 32)
IV. Ochranná známka a věc v právním smyslu (33 až 34)
V. Druhy ochranných známek (35 až 40)
VI. Ochranná známka a jiné nehmotné statky [souběh ochran] (41 až 44)
I. Označení a jeho identifikační funkce
1. Klíčovým pojmem z hlediska definice ochranné známky je termín označení (Lange, 2012, s. 1 až 5). Z hlediska pravidel formální logiky totiž platí, že každá ochranná známka musí být označením, ale ne každé označení je ochrannou známkou. Jinými slovy množina nehmotných předmětů, které jsou ochrannými známkami, je podmnožinou nehmotných předmětů, které jsou označeními.
2. Označení je jakýkoliv výsledek činnosti (lidské, robotické či přírodní), který plní identifikační funkci, a to jak ve smyslu subjektovém, tak objektovém. „Subjektovým označením“ (NS 29 Cdo 2219/2015) je zejména název právnické osoby (§ 132 odst. 1 obč. zák.) či obchodní firma (§ 423 odst. 1 obč. zák.), označením objektovým je například zeměpisné označení [§ 2 písm. b) zák. o ochraně ozn. původu], označení původu [§ 2 písm. a) zák. o ochraně ozn. původu], zvláštní označení závodu (§ 2981 odst. 2 obč. zák.) a konečně ochranná známka.
3. Z hlediska vymezení pojmu „označení“ není rozhodné, zda jde o výsledek činnosti tvůrčí, technické, administrativní, organizační či jiné. Není ani rozhodující, zda jde vůbec o výsledek lidské činnosti. Označením tak může být i výsledek činnosti počítače, robota, zvířete či přírodních procesů. V tomto směru se označení zřetelně odlišují od nehmotných statků, které jsou výsledky tvůrčí duševní činnosti člověka [ať již jde o autorská díla (§ 2 odst. 1 autorského zákona), vynálezy (§ 3 odst. 2, § 6 zák. o vynálezech a zlepšovacích návrzích), technická řešení (§ 1 a § 2 zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech), průmyslové vzory [§ 2 písm. a) zák. o ochraně prům. vzorů], topografie polovodičových výrobků (§ 2 odst. 1 zák. č. 529/1991 Sb., o ochraně topografií polovodičových výrobků)]. Zatímco výsledky tvůrčí duševní činnosti člověka jsou specifické svou funkcí technickou (vynálezy, technická řešení, odrůdy rostlin, topografie polovodičových výrobků) či funkcí uspokojující potřeby estetické (autorská díla, umělecké výkony, průmyslové vzory), označení plní primárně funkci identifikační. To však nevylučuje, aby nehmotný předmět plnící funkci estetickou (originální slovo, logo, krátký audiovizuální klip atd.) současně plnil funkci identifikační. Nicméně předměty, které by identifikační funkci samy o sobě neplnily, nemohly by vůbec být označeními. Lze však říci, že vše, čemu lidé přisuzují určitý význam, identifikační funkci má (přinejmenším v tom směru, že daný znak má svůj sémiotický obsah a rozsah), a proto označením může být prakticky cokoliv s významem v sémiotickém slova smyslu.
4. Slovo „označení“ se z hlediska klasifikace průmyslových práv používá rovněž k vymezení tzv. skupiny práv na označení (Horáček/Čada/Hajn, 2011, s. 351 a násl., Vojčík, 2012, s. 34; Lange, 2012, s. 1 až 5), kam spadají: (i) práva k obchodní firmě [§ 423 a násl. obč. zák.]; (ii) práva k označení původu a zeměpisným označením [§ 2 písm. a) a b) zák. o ochraně ozn. původu; čl. 5 odst. 1 a odst. 2 nařízení 1151/2012]; (iii) práva k zaručeným tradičním specialitám [čl. 18 odst. 1 nařízení 1151/2012]; (iv) práva k ochranným známkám [§ 1 a násl. zák. o ochranných známkách]; (v) práva k názvu právnické osoby [§ 132 až 135 obč. zák.]; (vi) práva ke jménu fyzické osoby [§ 77 až 78 obč. zák.]; (vii) práva k názvu autorského díla (§ 2 odst. 3, § 45 autorského zákona); relativní majetková práva vzniklá v důsledku nekalosoutěžního jednání, které spočívá v (viii) neoprávněném užití jména osoby, zvláštního označení závodu, zvláštního označení výrobku [§ 2976, § 2981 obč. zák.], (ix) relativní majetková práva k doménovému jménu [§ 2976 obč. zák.; čl. 20 a násl. nařízení Komise (ES) 874/2004 ze dne 28. dubna 2004, kterým se stanoví obecná pravidla pro zavádění a funkce domény nejvyšší úrovně .eu a zásady, jimiž se řídí registrace] nebo (x) relativní majetková práva k nezapsanému označení (§ 2981 obč. zák.).
II. Funkce ochranné známky
5. Ochranná známka, tak jako jakékoliv jiné označení, plní primárně identifikační funkci, která bývá v teorii známkového práva nazývána též funkcí rozlišovací (Ingerl//Rohnke, 2010, s. 24; Lange, 2012, s. 6). Pojmovým znakem ochranné známky totiž je způsobilost k rozlišení výrobků a služeb různých subjektů [rozlišovací způsobilost nemají zejména označení popisná [§ 4 písm. b), c) či zdruhovělá (§ 4 písm. d)]. Ochranná známka má identifikovat výrobce a zajistit, že spotřebiteli bude pod stejným označením nabízeno zboží téhož výrobce (NSS 6 A 39/2001, NSS 6A 61/2002). S rozlišovací funkcí je spojena i funkce soutěžní, neboť ochranná známka má pomoci výrobcům, resp. poskytovatelům služeb prosadit se na trhu, na trhu se udržet či upevnit svou pozici v soutěži s konkurenčními výrobci (NSS 4 As 1/2008).
6. K dalším funkcím ochranné známky a jejich využití při výkladu zákona o ochranných známkách viz str. XXXV.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Zákon o ochranných známkách (č. 441/2003 Sb.) - komentář
Autor: Pavel Koukal, Radim Charvát, Simona Hejdová, Miroslav Černý
Praha: Wolters Kluwer ČR, 2017
Publikaci je možné zakoupit >>> zde.
Ukázka z publikace
§ 1
Označení, která mohou tvořit ochrannou známku
Ochrannou známkou může být za podmínek stanovených tímto zákonem jakékoliv označení schopné grafického znázornění, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho obal, pokud je toto označení způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby.
Směrnice 2015/2436/EU:
Článek 3
Označení, která mohou tvořit ochrannou známku
Ochrannou známkou může být jakékoli označení, zejména slova, včetně osobních jmen, nebo kresby, písmena, číslice, barvy, tvar výrobku nebo obal výrobku, nebo zvuky, pokud je toto označení způsobilé:
a) odlišit výrobky nebo služby jednoho podniku od výrobků či služeb jiných podniků a
b) být vyjádřeno v rejstříku způsobem, který příslušným orgánům a veřejnosti umožňuje jasně a přesně určit předmět ochrany poskytnuté vlastníkovi ochranné známky.
Přehled výkladu:
I. Označení a jeho identifikační funkce (1 až 4)
II. Funkce a ochranné známky (5 až 6)
III. Ochranná známka a její pojmové znaky (7 až 32)
IV. Ochranná známka a věc v právním smyslu (33 až 34)
V. Druhy ochranných známek (35 až 40)
VI. Ochranná známka a jiné nehmotné statky [souběh ochran] (41 až 44)
I. Označení a jeho identifikační funkce
1. Klíčovým pojmem z hlediska definice ochranné známky je termín označení (Lange, 2012, s. 1 až 5). Z hlediska pravidel formální logiky totiž platí, že každá ochranná známka musí být označením, ale ne každé označení je ochrannou známkou. Jinými slovy množina nehmotných předmětů, které jsou ochrannými známkami, je podmnožinou nehmotných předmětů, které jsou označeními.
2. Označení je jakýkoliv výsledek činnosti (lidské, robotické či přírodní), který plní identifikační funkci, a to jak ve smyslu subjektovém, tak objektovém. „Subjektovým označením“ (NS 29 Cdo 2219/2015) je zejména název právnické osoby (§ 132 odst. 1 obč. zák.) či obchodní firma (§ 423 odst. 1 obč. zák.), označením objektovým je například zeměpisné označení [§ 2 písm. b) zák. o ochraně ozn. původu], označení původu [§ 2 písm. a) zák. o ochraně ozn. původu], zvláštní označení závodu (§ 2981 odst. 2 obč. zák.) a konečně ochranná známka.
3. Z hlediska vymezení pojmu „označení“ není rozhodné, zda jde o výsledek činnosti tvůrčí, technické, administrativní, organizační či jiné. Není ani rozhodující, zda jde vůbec o výsledek lidské činnosti. Označením tak může být i výsledek činnosti počítače, robota, zvířete či přírodních procesů. V tomto směru se označení zřetelně odlišují od nehmotných statků, které jsou výsledky tvůrčí duševní činnosti člověka [ať již jde o autorská díla (§ 2 odst. 1 autorského zákona), vynálezy (§ 3 odst. 2, § 6 zák. o vynálezech a zlepšovacích návrzích), technická řešení (§ 1 a § 2 zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech), průmyslové vzory [§ 2 písm. a) zák. o ochraně prům. vzorů], topografie polovodičových výrobků (§ 2 odst. 1 zák. č. 529/1991 Sb., o ochraně topografií polovodičových výrobků)]. Zatímco výsledky tvůrčí duševní činnosti člověka jsou specifické svou funkcí technickou (vynálezy, technická řešení, odrůdy rostlin, topografie polovodičových výrobků) či funkcí uspokojující potřeby estetické (autorská díla, umělecké výkony, průmyslové vzory), označení plní primárně funkci identifikační. To však nevylučuje, aby nehmotný předmět plnící funkci estetickou (originální slovo, logo, krátký audiovizuální klip atd.) současně plnil funkci identifikační. Nicméně předměty, které by identifikační funkci samy o sobě neplnily, nemohly by vůbec být označeními. Lze však říci, že vše, čemu lidé přisuzují určitý význam, identifikační funkci má (přinejmenším v tom směru, že daný znak má svůj sémiotický obsah a rozsah), a proto označením může být prakticky cokoliv s významem v sémiotickém slova smyslu.
4. Slovo „označení“ se z hlediska klasifikace průmyslových práv používá rovněž k vymezení tzv. skupiny práv na označení (Horáček/Čada/Hajn, 2011, s. 351 a násl., Vojčík, 2012, s. 34; Lange, 2012, s. 1 až 5), kam spadají: (i) práva k obchodní firmě [§ 423 a násl. obč. zák.]; (ii) práva k označení původu a zeměpisným označením [§ 2 písm. a) a b) zák. o ochraně ozn. původu; čl. 5 odst. 1 a odst. 2 nařízení 1151/2012]; (iii) práva k zaručeným tradičním specialitám [čl. 18 odst. 1 nařízení 1151/2012]; (iv) práva k ochranným známkám [§ 1 a násl. zák. o ochranných známkách]; (v) práva k názvu právnické osoby [§ 132 až 135 obč. zák.]; (vi) práva ke jménu fyzické osoby [§ 77 až 78 obč. zák.]; (vii) práva k názvu autorského díla (§ 2 odst. 3, § 45 autorského zákona); relativní majetková práva vzniklá v důsledku nekalosoutěžního jednání, které spočívá v (viii) neoprávněném užití jména osoby, zvláštního označení závodu, zvláštního označení výrobku [§ 2976, § 2981 obč. zák.], (ix) relativní majetková práva k doménovému jménu [§ 2976 obč. zák.; čl. 20 a násl. nařízení Komise (ES) 874/2004 ze dne 28. dubna 2004, kterým se stanoví obecná pravidla pro zavádění a funkce domény nejvyšší úrovně .eu a zásady, jimiž se řídí registrace] nebo (x) relativní majetková práva k nezapsanému označení (§ 2981 obč. zák.).
II. Funkce ochranné známky
5. Ochranná známka, tak jako jakékoliv jiné označení, plní primárně identifikační funkci, která bývá v teorii známkového práva nazývána též funkcí rozlišovací (Ingerl//Rohnke, 2010, s. 24; Lange, 2012, s. 6). Pojmovým znakem ochranné známky totiž je způsobilost k rozlišení výrobků a služeb různých subjektů [rozlišovací způsobilost nemají zejména označení popisná [§ 4 písm. b), c) či zdruhovělá (§ 4 písm. d)]. Ochranná známka má identifikovat výrobce a zajistit, že spotřebiteli bude pod stejným označením nabízeno zboží téhož výrobce (NSS 6 A 39/2001, NSS 6A 61/2002). S rozlišovací funkcí je spojena i funkce soutěžní, neboť ochranná známka má pomoci výrobcům, resp. poskytovatelům služeb prosadit se na trhu, na trhu se udržet či upevnit svou pozici v soutěži s konkurenčními výrobci (NSS 4 As 1/2008).
6. K dalším funkcím ochranné známky a jejich využití při výkladu zákona o ochranných známkách viz str. XXXV.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!
