1. Co máte na své práci nejraději?
Svojí profesí jsem advokát, od r. 2005 působím v České advokátní komoře, přičemž od r. 2007 na pozici ředitelky České advokátní komory. Obě tyto profese obnášejí práci s lidmi, poskytování jim pomoci s jejich problémy a v tom spatřuji smysl veškerého mého konání. V rámci svých aktivit na Komoře se věnuji i školení advokátních koncipientů a advokátů, což je další rozměr mého působení, který mne velmi baví a mám za to, že aktivní komunikace jak s advokáty, tak advokátními koncipienty má velký význam pro budoucí vývoj advokacie. Jako advokát se věnuji tzv. klasické advokacii se zaměřením na civilní právo a rodinnou problematiku. V této oblasti je třeba empatie, do značné míry psychologie a pro mne bylo vždy nejdůležitější, aby moji klienti ode mne odcházeli s uspokojením, že se jejich problém smysluplně vyřešil a zbytek života nestráví v nesmyslných nekonečných sporech a v jednacích síních soudů.  

2. Kdo nebo co nejvíce ovlivnilo Váš profesní život?
Od začátku svých studií na právnické fakultě jsem se chtěla stát advokátem, což v mém případě nebylo tak jednoduché, jelikož pocházím z rodiny, která byla postižena komunistickým režimem v 50. letech minulého století. Pracovala jsem tedy zpočátku jako podnikový právník, což mi ovšem na jednu stranu přineslo bohatou zkušenost v orientaci o vnitřním fungování podniků a firem a na druhou stranu jsem se ujistila v tom, že doživotně bych se nechtěla takto pracovně realizovat. Jakmile to bylo možné, absolvovala jsem celou koncipientskou praxi u brněnského advokáta JUDr. Aleše Pillera, který mi umožnil nahlédnout do všech zákoutí výkonu advokacie a jsem mu za to dodnes vděčná. Největší osobnosti mého profesního působení v advokacii jsem pak potkala na České advokátní komoře. Nelze je všechny vyjmenovat, protože by to byla dlouhá řada, ale musím v prvé řadě uvést JUDr. Vladimíra Jirouska, který mne na Komoru přivedl a je pro mne dodnes obrovskou hnací silou a vzorem. Nemohu nevzpomenout na  JUDr. Karla Čermáka, předsedu České advokátní komory, do jehož rukou jsem skládala advokátní slib a s nímž jsem v následujících letech měla možnost nesčetněkrát hovořit, což byl velký zážitek. Měla jsem i tu možnost spolupracovat s JUDr. Otakarem Motejlem nad problematikou práva chudých a často na naše setkání v Brně vzpomínám. Činnost pro advokacii mi umožnila setkání s mnoha dalšími osobnostmi advokacie a justice a jsem za tyto příležitosti s úctou vděčná.

3. Knížka, kterou jste četla naposled?
Pražské jaro od Simona Mawera

4. Ideální dovolená?
Jelikož jsem v permanentním kontaktu s lidmi, oceňuji dovolenou v přírodě daleko od přílišné civilizace. Miluji oblast Bílých Karpat, Beskydy, Českomoravskou vysočinu.

5. Proč jste se rozhodla stát právníkem?
Můj dědeček, JUDr. František Hejný, byl advokátem, jemuž sice bylo v 50. letech 20. století komunistickým režimem zakázáno věnovat se této profesi, ale duší, myšlením a celým svým životem byl advokátem. Díky němu, jeho společenským a přátelským kontaktům jsem se od dětství pohybovala v právnickém prostředí a atmosféra, kterou jsem kolem osobností právnického světa vnímala, mne přivedla k rozhodnutí, že bych se touto cestou ráda vydala i já.

6. Kdo Vás v životě - tom pracovním i soukromém - nejvíce motivuje?
Nemohu říci, že by mne motivoval jeden konkrétní člověk. Samozřejmě nelze pominout mé blízké a rodinu. Určitě jsou to lidé, s nimiž pracuji, ať jsou to mí kolegové a kolegyně na Komoře nebo v orgánech Komory a hlavně advokáti a advokátní koncipienti, s jejichž problémy a podněty v souvislosti s výkonem advokacie se každý den setkávám.

7. Jací lidé Vás nejvíce dokáží rozčílit?
Nesnáším aroganci, sebestřednost, neochotu přijmout názor druhého, sobectví a lenost.

8. Co byste vzkázala mladým lidem, kteří uvažují o právnické profesi?
Právnickou profesi a zejména advokacii nelze brát jen jako zaměstnání. Advokacie je poslání a povolání v tom pravém slova smyslu. Advokát své profesi musí přizpůsobit i svůj soukromý život. Advokát, stejně jako lékař, zásadním způsobem ovlivňuje životy lidí a je třeba vnímat, že za každou právní službou stojí člověk a jeho osud. Pokud na to advokát začne zapomínat a upřednostní svůj vlastní zájem nad zájem klienta, měl by přestat advokacii vykonávat. Člověk, který chce být právníkem, a je jedno v jaké sféře právnických profesí se bude v budoucnu realizovat, musí mít tento obor rád.

9. Čím byste byla, kdybyste nebyla právníkem?
Dnes si již ani neumím jinou variantu představit. Kdysi mne lákaly dějiny umění, věnovala jsem se hudbě. Rodiče vzpomínali, že jsem jako malé dítě říkala, že chci být doktorka-baletka….doktorka již jsem a na baletku to již nevidím.

10. Ideální způsob relaxace?
Les, v létě voda a koupání, společnost příjemných lidí.