1. Co máte na své práci nejraději?
Doufám, že ne jen iluzorní přesvědčení, že soudní rozhodnutí pomohlo účastníkům najít cestu z problémů, které se mnohdy zdají být neřešitelné.

2. Největší pracovní úspěch?
Vnitřně, že mohu spolupracovat s vynikajícími kolegy u Nejvyššího soudu, navenek bezpochyby udělení právníka roku 2019 v oblasti rodinného práva.

3. Jak často Vás ve vašem oboru něco překvapí?
Myslím, že stejně jako v advokacii, tak i soudnictví jsou profesionálové stále překvapování kreativitou účastníků a jejich údivem, jak moc se jejich představy rozchází s fungováním právního státu.

4. Kdo nebo co nejvíce ovlivnilo Váš profesní život?
Kolegové ze soudního oddělení č. 21 u Nejvyššího soudu, zejména Ljubomír Drápal, Mojmír Putna, Zdeněk Novotný, Roman Fiala a Jiří Doležílek. Profesionalita, lidskost, noblesa.

5. Knížka, kterou jste četl naposled?
Vzkříšení od L. N. Tolstého. Vlastně ještě pořád čtu.

6. Ideální dovolená?
V přírodě, pokud možno s minimálním počtem lidí.

7. Který předmět byl na studiích Vašim nejoblíbenějším a proč? A který jste naopak neměl rád vůbec?
Nejraději jsem měl římské právo pro jeho promyšlenost a přímočarost, ale jistě i proto, že nadále zůstává pramenem, ze kterého se každé slušné soukromé právo napájí. Bezpochyby k jeho oblíbenosti nejen u mě přispělo i to, že je vyučovali prof. Kincl a prof. Skřejpek. Na druhé straně obtížně hledám obor práva, který bych měl vyloženě nerad. Jednak nemá smysl si práci, která nás živí, ošklivit a jednak bych se místo trefného náhledu mohl obvinit z neznalosti nebo nepochopení daného oboru.

8. Co byste vzkázal mladým lidem, kteří uvažují o právnické profesi?
Že je to jistě praktické vzdělání, která dá člověku jasné povědomí o tom, co si k sobě lidé mohou dovolit a také, že je to velká odpovědnost, neboť každý z profesionálů se svým dílem podílí na posilování nebo oslabování právního státu. A pokud by uvažoval o soudnictví, pak že je to práce vznešená, ale také silně osamělá.

9. Proč jste se rozhodl stát právníkem?
V tomto ohledu nemám žádnou rodinnou anamnézu, ale pokud mi paměť sahá, vždy jsem se uvažoval jen o kariéře soudce a měl jsem tolik štěstí, že se mi toto předsevzetí splnilo.

10. Čím byste byl, kdybyste nebyl právníkem?
Čímkoliv, co by mi umožnovalo zůstat slušným člověkem.