10 otázek pro … Naděždu Rozehnalovou
Prof. JUDr. Naděžda Rozehnalová, CSc., právník, vysokoškolský učitel. Vystudovala Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně (dříve UJEP). Po krátkém působení v praxi se vrátila na katedru mezinárodního práva PF v Brně. Zajišťovala a zajišťuje obor mezinárodního práva soukromého. Je autorkou řady monografií, komentářů, učebnic a článků z dané oblasti. Na Masarykově univerzitě působila jako proděkan a děkan na Právnické fakultě (2007-2015), následně také jako prorektor (2015-2019). Aktuálně je vedoucím oddělení mezinárodního práva soukromého.
1. Co máte na své práci nejraději?
U práce vysokoškolského učitele určitě volnost a prostor pro tvoření. Navíc v disciplíně, která se přímo nabízí. A v čase, který si sám organizujete. Nelze chtít více.
2. Největší pracovní úspěch?
Nevím, v každém životním období jiný a určitě ze svého pohledu v daném období největší – a v pozdějších samozřejmý. První kvalifikace, prvá kniha, prvá učebnice, prvý článek, který zaujal. Možná v jiných obdobích to byly úspěchy fakulty, kterou jsem vedla. Nebo jindy rozhodčí řízení, u kterého jsem měla pocit, že bylo obtížné a já ho zvládla. Student, který se dostal v mém oboru na prestižní pracoviště. Těžko říci. Ono ty úspěchy a pocity uspokojení tak trochu časem vyblednou.
3. Je nějaký zákon, který byste nejraději zrušila?
No, ono je to asi trochu paradoxní, ale vzhledem k mé specializaci, jsme spíše za předpisy (tím myslím hlavně unijní či mezinárodní) spíše vděčni, než abychom chtěli něco rušit. Abych vše vysvětlila: v mém oboru je vlastně přijetí předpisu typu nařízení, mezinárodní smlouva atd. krokem k chtěné unifikaci. Ale k Vaší otázce. Já bych ani nechtěla rušit zákon jako takový. Spíše změnit věci, které se týkají tvorby zákonů. Míním tím to, jak se pracuje se strukturou, texty, jazykem. Jakou mírou popisnosti některé předpisy trpí, jak se rezignuje na jasnost a provázanost. Pokud si vezmete například některé přejímané směrnice EU, tak nevíte někdy, co vlastně čtete.
4. Knížka, kterou jste četla naposled?
Já čtu vždy několik zároveň. Naposledy od Weila Na střeše je Mendelssohn a od Kienitze Národy ve stínu.
5. Který předmět byl na studiích Vašim nejoblíbenějším a proč? A který jste naopak neměla ráda vůbec?
No, ten nejoblíbenější je zřejmý – mezinárodní právo soukromé a obchodní. Nejméně oblíbený, pokud jde o právní disciplíny (studovala jsem v době, kdy jsme měli řadu předmětů neprávních), asi správní právo.
6. Čím Vás dokáží studenti překvapit?
Každou chvíli něčím jiným. A to si myslím, že už mne snad nedokáží překvapit ničím. Nyní, ve zkouškovém období, kdy se opravují klauzurní práce, tak rozdíly, jaké jsou mezi studenty. A hlavně tím, že právě ti nejhorší ani nehledají způsob, jak se změnit. Jen jak projít.
7. Proč jste se rozhodla stát právníkem?
No, spíše, proč jsem se rozhodla jít na právnickou fakultu, tak je to asi přesnější. V oné době, kdy jsem končila střední školu, bylo možné si dát jedinou přihlášku. A škola, na kterou jsem chtěla jít, byla zcela bez šance. Takže tak trochu náhodou.
8. Čím byste byla, kdybyste nebyla právníkem?
Kdysi jako dítě jsem chtěla být Hanzelkou a Zikmundem. Jinak jsem o tom vlastně ani nepřemýšlela, nikdy. Spíše snad když bych nedělala ten obor práva, který dělám, tak jaký jiný bych si vybrala. Dnes by mne lákalo asi daňové právo.
9. Co byste vzkázala mladým lidem, kteří uvažují o právnické profesi?
Pokud chtějí být opravdu právníky, tak je to nikdy nekončící cesta – poznání, vzdělávání se. To je asi to nejdůležitější. Pokud toto nebudete chtít obětovat, tak nemá cenu ani začít práva studovat. A vlastně to, co vidí navenek – úspěšné advokáty, rozhodné soudce, atd. – to je výsledek dlouhé a nikdy nekončící práce.
10. Kdyby pro Vás peníze nebyly vůbec důležité, co byste dělala?
To není dobrá otázka. Byly doby na vysokých školách, kdy peníze nebyly tím důvodem, proč na vysoké škole zůstáváte. Právě naopak. Takže za mne je to asi o tom, že bych se nakonec rozhodla stejně.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
