1. Co máte na své práci nejraději?
Pestrost, možnost se učit neustále něco nového a povědomí o tom, že moje práce reálně pomáhá. Advokacie všechny tyto aspekty úžasným způsobem spojuje. Nejvíc si užívám „akční“ chvíle, kdy klient volá, že nastala nečekaná situace, neví, co má dělat a na našem týmu je situaci vyřešit. Takové chvíle mě baví.

2. Největší pracovní úspěch?
Rozběhnutí vlastní advokátní praxe i přes nemalé zdravotní komplikace a téměř bez klientů na začátku.

3. Jak často Vás ve vašem oboru něco překvapí?
Stále mě nepřestává překvapovat arogance některých lidí, to mi hlava nebere.

4. Proč jste se rozhodl stát se právníkem?
Původně to byla poněkud naivní představa o tom, že budu mít plamenné řeči při soudních jednáních, bude mě bavit neustále nosit oblek a budu důležitý. Během studií jsem ale poněkud vystřízlivěl a takříkajíc se hledal a po různých studentských pozicích jsem dostal nabídku spolupracovat se společností zabývající se výukou sebeobrany a akutní první pomoc. Dokonce jsem nějaký čas uvažoval, že studium práva pro mě není ta správná cesta a budu raději pomáhat zachraňovat životy učením, jak zachránit raněné při autonehodě. Právo mi ale po čase začalo velmi chybět. Následně jsem proto dokončil školu a vydal se na dráhu advokacie. Dodnes toto rozhodnutí považuji za jedno z nejlepších v životě.

5. Ideální způsob relaxace?
S rodinou kdekoli v přírodě, s přáteli u sklenky něčeho dobrého nebo s bratrem při adrenalinových sportech.

6. Který předmět byl na studiích Vašim nejoblíbenějším a proč? A který jste naopak neměl rád vůbec?
Měl jsem rád římské právo, a to hlavně díky skvělému profesoru Skřejpkovi, který přednášel s takovým nadšením, že nešlo nedávat pozor. Správní právo jsem naopak opravdu neměl rád.

7. Kdo Vás v životě – tom pracovním i soukromém - nejvíce motivuje?
Moje babička, která dokázala vystudovat práva při dvou dětech a následně se dokázala dostat až na post notářky. Ve svých začátcích si musela půjčovat od svých (tehdy už dospělých) dětí na to, aby měla vůbec na papír. Postupně se ale vypracovala do pozice, kdy řešila jedny z největších fúzí v ČR.
V soukromém potom moje rodina – snažím se být dobrým manželem a tátou, i když to tedy s ohledem na nedostatek času někdy není úplně jednoduché.

8. Zážitek z praxe, který Vám nejvíce utkvěl v paměti?
Není to sice úplně zážitek z advokátní praxe, ale velmi výrazným způsobem mě ovlivnil v následujících pracovních letech. V rámci studií jsem se relativně intenzivně věnoval sportu – thajskému boxu. Měl jsem mít zápas cca 3 týdny po státnicích, kdy jsem se přibližně 2,5 měsíce intenzivně věnoval studiu. Po státnicích jsem se proto během poměrně krátké doby musel fyzicky a takticky připravit, a navíc zhubnout cca 9 kg. Hubnutí probíhá tzv. „na vodě“, takže jsem velmi omezil přísun tekutin, soli v potravinách atd., ale při tom trénoval dvou a někdy i třífázově. Poslední dny před zápasem jsem měl mírně řečeno velmi nedobrou náladu a tehdy ke mně přišel trenér, dal mi lehkou facku a řekl mi: Trochu radosti, Hruško! ..a mně došlo, že má naprostou pravdu. Dělal jsem něco, co jsem měl rád a měl jsem být vděčný. Vždy je vše o úhlu pohledu a i dnes, když jsou v práci nějaké těžké chvíle, uvědomím si, že dělám, co mě naplňuje a mám obrovské štěstí.

9. Co byste vzkázal mladým lidem, kteří uvažují o právnické profesi?
Že je čeká velmi naplňující povolání, které z mého pohledu přináší lidem okolo obrovskou přidanou hodnotu s reálným dopadem. Stejně jako kdekoli jinde je ale čeká spousta práce, bez ní výsledky nepřijdou.

10. Kdyby pro Vás peníze nebyly vůbec důležité, co byste dělal?
To stejné, co dělám teď, jen s větším klidem.