Co by měli spotřebitelé vědět než kliknou ANO, aneb několik poznámek k ochraně osobních údajů

Vzhledem k vzrůstajícímu počtu stížností spotřebitelů na praxi reklamních a obchodních společností při poskytování informací o ochraně osobních údajů, při jejich zpracování a při získávání souhlasu subjektu těchto údajů, by měli spotřebitelé mít povědomost nejen o svých právech, ale i o možnostech jakým způsobem se svých práv domoci. Vhodné by zřejmě též bylo, kdyby spotřebitelé měli povědomí o všech základních informacích důležitých pro jejich potencionální rozhodnutí o udělení výše uvedeného souhlasu.

Uvedená problematika je v České republice regulována zejména zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, v platném znění („zákon“), který implementoval právní úpravu platnou v Evropské unii (zejména Směrnici 95/46/ES Evropského parlamentu a Rady z 24. října 1995, o ochraně jednotlivců v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů).

Dále je nutno upozornit na činnost Úřadu pro ochranu osobních údajů, který jako orgán pověřený dozorem v této oblasti, vydal k uvedené problematice své stanovisko č. 1/2004  („Stanovisko“), ve kterém stručně shrnul základní práva a povinnosti spotřebitelů, jakož i základní principy, které hodlá při své dozorové praxi prosazovat.

Zákon stanovuje, že je třeba, aby před udělením souhlasu se zpracováním osobních údajů byly spotřebiteli poskytnuty alespoň následující informace: (i) účel zpracování (shromažďování) osobních údajů; (ii) k jakým osobním údajům je souhlas dáván (tj. specifikace osobních údajů); (iii) jakému správci je tento souhlas dáván; a (iv) na jaké období je souhlas dáván.

Pokud dochází ke zpracování osobních údajů za účelem nabízení obchodu nebo služeb spotřebitelům, lze pro tento účel použít pouze jméno, příjmení a adresu spotřebitele, pokud tyto údaje byly získány z veřejného seznamu nebo v souvislosti s činností  správce nebo zpracovatele osobních údajů. Tyto osobní údaje však nesmí být správcem/zpracovatelem dále zpracovávány, pokud s tím spotřebitel vysloví nesouhlas, přičemž tento nesouhlas musí spotřebitel vyjádřit písemně.

Při shromažďování osobních údajů je rozsah povinných informací ještě širší. Povinný subjekt totiž musí spotřebitele informovat o tom, (i) v jakém rozsahu a pro jaký účel budou osobní údaje zpracovány; (ii) kdo a jakým způsobem bude osobní údaje zpracovávat; (iii) komu mohou být osobní údaje zpřístupněny; a dále (iv) musí spotřebitele poučit o tom, že spotřebitel má zejména právo přístupu k osobním údajům, právo na opravu osobních údajů, jakož i další práva stanovená zákonem.

Pokud se spotřebitel domnívá, že došlo k porušení jeho práv, může žádat od správce/zpracovatele vysvětlení, požadovat odstranění takto vzniklého stavu, blokování, provedení opravy, doplnění nebo likvidaci osobních údajů. Spotřebitel se může rovněž obrátit přímo na Úřad pro ochranu osobních údajů, přičemž nevyhovění jeho předchozí žádosti správcem/zpracovatelem není podmínkou takovéhoto postupu. Výše uvedené povinnosti se vztahují i na osoby, které shromáždily osobní údaje neoprávněně.

Z výše uvedeného je zřejmé, že spotřebitelé  mají právo na poskytnutí celé řady informací před tím, než udělí danému podnikateli svůj souhlas se zpracováním či shromažďováním svých údajů. Čím větší pak bude informovanost spotřebitelů, tím silnější bude tlak na podnikatele, aby výše uvedená stručně představená pravidla dodržovali, což může dále prospět k lepší ochraně osobních dat spotřebitelů.