EvrPR je v plném rozsahu použitelný ode dne 12. 12. 2008 a byl přijat za účelem: „... zjednodušit a urychlit řízení o sporech v přeshraničních případech týkajících se nesporných peněžních nároků a snížit náklady na ně a umožnit volný pohyb evropských platebních rozkazů ve všech členských státech stanovením minimálních norem…“[2]

Jak již bylo řečeno, EvrPR představuje jednu z forem soudního rozhodnutí ve zkráceném řízení a je možné jej uplatnit ve věcech občanských a obchodních. Úprava EvrPR v Nařízení je poměrně stručná.

Co se týče věcné působnosti, čl. 2 odst. 1 Nařízení explicitně stanoví, že EvrPR se „Nevztahuje se zejména na daňové, celní či správní věci ani na odpovědnost státu za jednání a opominutí při výkonu státní moci („acta iure imperii“). Další omezení dosahu použitelnosti EvrPR je obsaženo v čl. 2 odst. 2 a týkají se oblastí jako jsou majetková práva vyplývající z manželských vztahů, závětí a dědictví, úpadky, vyrovnání a podobná řízení, sociální zabezpečení a nároky z mimosmluvních závazků, pokud nejsou předmětem dohody mezi stranami nebo nedošlo k uznání dluhu, nebo se nevztahují na peněžité pohledávky ze spoluvlastnictví.

Podstatou a zřejmě i hlavní výhodou této formy rozhodnutí je skutečnost, že je vydáván v řízení bez jednání, dokazování, bez slyšení žalovaného, přičemž se vydává pouze na základě skutečností popsaných v návrhu (žalobě).

Návrh na vydání EvrPR je nutno podat na předepsaném formuláři (Formulář A), jenž tvoří přílohu I Nařízení, a to v listinné nebo i v elektronické podobě. K návrhu na vydání EvrPR se nepřipojují žádné přílohy. Veškeré rozhodné skutečnosti proto musí být uvedeny přímo v textu formuláře, ať již jde o žalobní důvod nebo popis důkazních prostředků.

Využít EvrPR lze v případech, má-li aspoň jedna ze stran (žalobce nebo žalovaný) trvalý pobyt nebo sídlo v členském státě. Využití EvrPR pro uplatnění nároků je přitom pouze fakultativní. Tato možnost existuje vedle možnosti užití vnitrostátního práva. Záleží pouze na žalobci, rozhodne-li se uplatnit svůj nárok s mezinárodním prvkem formou EvrPR nebo v „běžném“ soudním řízení.

V tuzemsku lze na vnitrostátní úrovni nalézt prováděcí právní úpravu k Nařízení v ustanovení § 147b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“). Tento předpis ve stručnosti upravuje otázku doručování EvrPR a příslušnost soudů v otázkách přezkumu EvrPR. Co se týče doručování, dle OSŘ je nezbytné doručit EvrPR žalovanému do vlastních rukou, přičemž náhradní doručení je vyloučeno. Tímto je na vnitrostátní úrovni zaručeno naplnění minimálních podmínek pro doručování podle čl. 13 až 15 Nařízení. Otázka řádného doručení je zásadní, neboť jak vyplývá z rozhodnutí ESD ve spojených věcech C-119/13 a C-120/13, v případě doručení EvrPR, které nebude splňovat minimální normy stanovené v článcích 13 až 15 Nařízení (např. v tuzemsku nedojde k doručení do vlastních rukou), se řízení upravená v článcích 16 až 20 tohoto Nařízení neuplatní. „Vyjde-li takováto vada najevo až po prohlášení evropského platebního rozkazu za vykonatelný, žalovaný musí mít možnost namítnout tuto vadu, která v případě, že je náležitě prokázána, musí vést k neplatnosti tohoto prohlášení vykonatelnosti“ [3]

Co se týče procesních otázek Nařízením neupravených, řídí se tyto v souladu s čl. 26 Nařízení příslušným vnitrostátním právem. V České republice je proto nezbytné subsidiárně aplikovat úpravu obsaženou v OSŘ.

Lze tedy shrnout, že EvrPR je vydán za splnění následujících podmínek:

• spadá-li nárok pod působnost Nařízení,
• má-li přeshraniční charakter,
• pohledávka je již splatná,
• návrh je podán u příslušného soudu,
• splňuje všechny náležitosti a
• jeví se jako opodstatněný[4].

Co se týče konkrétních soudů příslušných pro vydání EvrPR, v tuzemsku se pro určení soudů příslušných pro vydávání EvrPR použije obecná právní úprava soudní příslušnosti v občanskoprávních věcech obsažená v OSŘ. V Německu je pro příslušným soudem pouze okresní soud Berlín-Wedding (Amtsgericht Berlin-Wedding) a v Maďarsku jsou tímto úkolem pověřeni notáři, přičemž pravomoc každého z nich se vztahuje pro celé území. K vyhledání soudů příslušných v konkrétní zemi lze využít Evropský soudní atlas ve věcech občanských[5], kde jsou k dispozici další informace jako například příslušnost ve věcech soudního přezkumu EvrPR [čl. 29 odst. 1 písm. b) Nařízení], prostředky komunikace [čl. 29 odst. 1 písm. c) Nařízení] a přípustné jazyky [čl. 29 odst. 1 písm. d) Nařízení].

Dojde-li k vydání EvrPR, žalovaná strana má možnost zvrátit jeho účinky podáním odporu. Odpor je žalovaná strana povinna v případě využití tohoto institutu učinit v procesní lhůtě 30 dnů (tzn. musí být v této lhůtě odeslán) od doručení EvrPR, přičemž odpor nemusí být nikterak odůvodněn. Důsledkem podání odporu je převedení věci do klasického soudního řízení dle vnitrostátních pravidel příslušeného soudu. Žalobce však má možnost tento následek řádného podání odporu zvrátit výslovnou žádostí, aby se v případě podání odporu v řízení nepokračovalo.

Nepodá-li žalovaný v stanovené lhůtě odpor, soud jej s přihlédnutím k přiměřené době pro doručení prohlásí za vykonatelný (Formulář G) a zašle jej žalobci.

Jak vyplývá z čl. 19 Nařízení „Evropský platební rozkaz, který se v členském státě původu stal vykonatelným, je uznáván a vykonáván v ostatních členských státech, aniž je nutná doložka vykonatelnosti a bez možnosti napadnout jeho uznání.“ Žalobce proto může využít vykonatelný EvrPR jako exekuční titul v kterémkoli členském státě s výjimkou Dánska. Jediným možným na něj kladeným požadavkem vyplývajícím z vnitrostátních procesních pravidel může být úředně ověřený překlad EvrPR do úředního jazyka státu, kde má být vykonán. Žalobce přitom musí žádost o výkon EvrPR podat u soudu nebo orgánu, který je příslušný pro výkon rozhodnutí v členském státě, kde je výkon požadován.

Co se týče možnosti přezkumu EvrPR, lze jej učinit jen ve výjimečných případech. Úprava obsažená v čl. 20 Nařízení stanoví, že žalovaný má právo požádat o přezkum EvrPR u příslušného soudu ve státě původu po uplynutí lhůty pro podání odporu, pouze pokud byl EvrPR doručen jedním ze způsobů podle čl. 14 nařízení a „doručení nebylo provedeno dostatečně včas, aby bylo žalovanému umožněno připravit si obhajobu, a to bez jakéhokoli zavinění z jeho strany“ nebo „žalovaný nemohl popřít nárok z důvodu vyšší moci nebo mimořádných okolností, které nezavinil.“

Závěr

EvrPR jako zkrácené rozkazní řízení najde uplatnění zejména ve spotřebitelských sporech, neboť spotřebitelé mohou obecně uplatňovat svoje nároky u soudů rovněž v místě svého bydliště. Návrh na vydání EvrPR proto budou podávat v českém jazyce u tuzemského soudu i proti žalovanému, který může být zahraničním subjektem. Nemusí přitom zahajovat „klasické“ soudní řízení, které by jinak bylo nezbytné, neboť klasický platební rozkaz ani elektronický platební rozkaz v souladu s § 172 odst. 2 písm. b) OSŘ nelze vydat „má-li být platební rozkaz doručen žalovanému do ciziny.“

K nalezení dalších informací lze rovněž doporučit dokument „Praktický průvodce pro uplatňování nařízení o evropském platebním rozkazu, který je dostupný na Portálu evropské justice[6].

JUDr. Michal Šilhánek,
advokát