Od Google Shopping k DMA: nové rozhodnutí jako most pro soukromoprávní vymáhání?

Dvě pokuty a jeden dlouhodobý problém

Evropská komise dne 23. července 2026 přijala dvě rozhodnutí, podle nichž Google porušil Akt o digitálních trzích (Digital Markets Act, „DMA“). Za zvýhodňování vlastních služeb ve výsledcích Google Search uložila pokutu 460 milionů eur; za omezení, která vývojářům bránila svobodně směrovat uživatele k alternativním nabídkám mimo Google Play, dalších 430 milionů eur. Google má porušování ukončit do 60 dnů.[1]

Důležitější než samotná výše sankcí je popis způsobu, jímž se Google měl novým pravidlům přizpůsobit, aniž odstranil podstatu problému. Ve vyhledávání šlo podle tiskové zprávy o přednostní umístění, výraznější grafické zpracování a filtry pro vlastní služby v oblastech nákupů, hotelů, dopravy a sportovních výsledků. U Google Play Komise vytkla smluvní a technická omezení i výši a dobu účtování poplatků spojených se „steeringem“[2]. Úplná nedůvěrná znění rozhodnutí zatím zveřejněna nejsou. Přesné vymezení skutku, období porušení a odůvodnění pokut bude předmětem mnoha analýz, stručný komentář si však zaslouží již nyní.

DMA jako další patro zásahů proti Googlu

Rozhodnutí navazují na dlouhodobou snahu Komise omezit využívání kontroly nad klíčovou digitální infrastrukturou k posilování navazujících služeb Googlu. Nejbližším soutěžněprávním předchůdcem Google Search je rozhodnutí Google Shopping z roku 2017. Komise tehdy uzavřela, že Google zneužil dominantní postavení ve všeobecném internetovém vyhledávání, když vlastnímu porovnávači cen poskytoval výhodnější pozici a zobrazení než konkurenčním službám. Pokutu 2,42 miliardy eur potvrdil Tribunál a v září 2024 také Soudní dvůr.[3]

Čl. 6 odst. 5 DMA převádí tentýž základní problém do předem formulované povinnosti: strážce přístupu nesmí při určování pořadí a souvisejícím indexování a automatickém procházení zacházet s vlastními službami příznivěji než s obdobnými službami třetích stran a musí používat transparentní, spravedlivé a nediskriminační podmínky. Komise přitom při posuzování, zda byl čl. 6 odst. 5 DMA porušen, nemusí prokazovat dominantní postavení na jednotlivých trzích ani všechny prvky zneužití podle článku 102 SFEU.[4]

Reklama

Praktické využití AI nástrojů při analýze a tvorbě smluv (online - živé vysílání) - 25.8.2026

25.8.2026 13:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

U Google Play přímý starší případ podle článku 102 proti Googlu chybí. Tematicky blízké je však rozhodnutí proti Applu z března 2024, které kvalifikovalo anti-steeringová pravidla App Storu jako nepřiměřené obchodní podmínky podle čl. 102 písm. a) SFEU. [5] Rozhodnutí Google Android zase dokresluje širší snahu bránit Googlu v uzavírání ekosystému Android, Play a vyhledávání, není však přímým skutkovým předobrazem nynějšího zákazu steeringu.[6]

Mezidobí bez nového veřejnoprávního rozhodnutí

Návaznost na Google Shopping otevírá podstatnější otázku než samotná sankce: co nové rozhodnutí znamená pro období mezi klasickým soutěžním rozhodnutím a počátkem plné vymahatelnosti DMA?

V České republice zachytilo Google Shopping porušování čl. 102 SFEU od února 2013 minimálně do 27. června 2017, kdy podle Komise stále trvalo. Google měl jednání ukončit do 90 dnů a zdržet se obdobných praktik se stejným nebo rovnocenným cílem či účinkem. Povinnosti podle DMA se pro Google staly plně závaznými 7. března 2024. Mezi těmito body leží více než šest let, pro něž není k dispozici nové veřejnoprávní rozhodnutí závazně konstatující porušení článku 102 SFEU v souvislosti se zvýhodňováním vlastních služeb.[7]

Soutěžitel požadující náhradu škody za toto období proto nemůže svůj nárok označit za navazující žalobu pokrytou rozhodnutím Komise. V samostatně vedeném řízení se zároveň nemůže dovolávat rozhodnutí podle DMA jako závazného podkladu a musí separátně prokázat, že konkrétní podoba vyhledávání i po roce 2017 naplňovala znaky zneužití dominance, byla způsobilá narušit soutěž a způsobila mu škodu.

Rozsudek Soudního dvora ve věci Heureka Group připomněl, že jednání řešené v Google Shopping představovalo kontinuální chování sledující jediný hospodářský cíl – zvýhodnit vlastní porovnávač a převést k němu návštěvnost na úkor konkurentů. Současně zdůraznil, že promlčecí doba nemůže začít běžet před ukončením porušení. Rozsudek neříká, že porušení pokračovalo i po roce 2017, ale činí z faktické kontinuity klíčovou otázku.[8]

Odlišné cíle, obdobný mechanismus újmy

DMA výslovně označuje svůj cíl za komplementární, avšak odlišný od ochrany nenarušené hospodářské soutěže. Chrání férovost a otevřenost digitálních trhů, aniž je nutné v každém případě prokazovat dominanci a konkrétní protisoutěžní účinky. Porušení DMA proto automaticky neznamená také zneužití dominance.[9]

Formální odlišnost cílů však nevylučuje značný průnik chráněných zájmů a skutkových mechanismů. U Google Search je společným jmenovatelem dvojí role Googlu, který provozuje bránu, přes kterou se uživatelé dostávají k nabídkám, a současně soutěží s podniky, jejichž viditelnost sám ovlivňuje. Jestliže vlastní služby získávají lepší umístění, bohatší grafické prvky nebo privilegované filtry, mohou se měnit konkrétní parametry zobrazení, nikoli hospodářská podstata jednání. Tou zůstává využití kontroly nad všeobecným vyhledáváním k přesměrování pozornosti a návštěvnosti do vlastních vertikálních služeb.

Na jednom konci tak stojí Google Shopping, které popsalo zneužívající mechanismus do roku 2017. Na druhém rozhodnutí podle DMA, které po 7. březnu 2024 konstatuje nepřípustné zvýhodnění vlastních služeb. Mezidobí musí soud posoudit samostatně, nikoli však bez kontextu. Prokáže-li se, že redesigny výsledků v meziobdobí zachovaly stejnou funkci a směr účinku, může být tvrzení, že náprava z roku 2017 („compliance mechanism“) jednání úplně a trvale přerušila, podstatně oslabeno.

Význam pro soukromoprávní vymáhání

Pro období pokryté rozhodnutím Google Shopping představuje rozhodnutí Komise závazné konstatování nezákonnosti jednání Google. Pro dobu účinnosti DMA zase čl. 39 odst. 5 stanoví, že vnitrostátní soud nesmí rozhodnout v rozporu s rozhodnutím Komise podle DMA[10]. Komise navíc v prvním přezkumu DMA výslovně uvedla, že dostatečně přesná ustanovení nařízení mohou obchodní a koncoví uživatelé přímo uplatňovat před vnitrostátními soudy, včetně návrhů na zdržení se jednání a žalob na náhradu újmy.[11]

Nové rozhodnutí však nároky za roky 2017 až 2024 nepřemění na navazující žaloby. DMA se neuplatní zpětně a závaznost se vztahuje jen na skutky a právní kvalifikaci skutečně pokryté rozhodnutím. Žalobce nadále ponese důkazní břemeno ohledně dominance, zneužití, příčinné souvislosti a škody podle článku 102 SFEU.

Jeho důkazní situace se přesto může změnit. Rozhodnutí může pomoci vymezit stabilní mechanismus vlastního zvýhodňování napříč různými podobami výsledkové stránky, určit relevantní metriky – například rozdíly v umístění, formátu a míře prokliku – a podpořit požadavky na zpřístupnění interních dat Googlu. Může také zpochybnit argument, že každá parametrická změna vytvořila kvalitativně nové a soutěžně nezávadné či oddělené jednání.

Je tedy vhodné hovořit o významném důkazním a interpretačním mostu, nikoli o náhradě důkazu. Soud v případném rozhodnutí o náhradě škody nemůže závěr o porušení čl. 6 odst. 5 DMA jednoduše přenést do minulosti. Může však obě rozhodnutí Komise číst společně a zkoumat, zda mezidobí tvoří přerušenou řadu odlišných produktových změn, nebo kontinuální jednání sledující stejný hospodářský cíl.

Kontinuita bude otázkou důkazů

Síla výše uvedené teze bude záviset na plném odůvodnění nového rozhodnutí. Rozhodující bude, jak Komise vymezila porušení v čase, které verze výsledků posuzovala a zda popsala vztah nových formátů k praktikám známým z Google Shopping. Google může namítat, že po roce 2017 zavedl samostatné jednotky pro porovnávače, změnil aukční mechanismus a upravoval vyhledávání v reakci na požadavky Komise i uživatelů. Relevantní je i argument, že DMA stanoví přísnější ex ante standard, takže jednání neslučitelné s DMA nemuselo být automaticky zneužitím dominantního postavení podle čl. 102 SFEU.

Přesto nové rozhodnutí mění výchozí obraz. Již nepůjde jen o spor, zda Google technicky splnil nápravu z roku 2017. Komise znovu – byť podle jiného režimu – dospěla k závěru, že Google Search poskytoval vlastním službám nepřípustnou výhodu. Potvrdí-li úplné odůvodnění věcnou návaznost na Google Shopping, může to podstatně napomoci prokazování, že změny byly převážně parametrické, zatímco škodlivá povaha jednání zůstala zachována. Pochopitelně však záleží na národním přístupu k důkazní teorii a vyspělosti té které jurisdikce z hlediska efektivního prosazování práva EU, stojícího vně národních hmotněprávních pravidel.

Závěr

Pokuty podle DMA nejsou jen další položkou v dlouhém seznamu zásahů proti Googlu. Především rozhodnutí o Google Search může propojit soutěžní kvalifikaci vlastního zvýhodnění v Google Shopping s porušením regulatorního zákazu stejného typu zvýhodňování po březnu 2024.

Pro samostatné spory spočívá jeho přínos právě v této možné kontinuitě. Rozhodnutí samo neprokáže porušení článku 102 SFEU v mezidobí a nemůže působit retroaktivně. Může však zpřesnit otázku, kterou bude soud řešit: zda Google dřívější zneužití skutečně ukončil, nebo jen měnil technické parametry jednání, jehož hospodářský cíl a škodlivý charakter zůstávaly stejné. V tomto smyslu může být význam rozhodnutí pro soukromoprávní vymáhání větší než samotná výše pokut.

Mgr. Jan Měkota,
advokát

Mgr. Eliška Blahová,
advokátka 

Chrenek, Toman, Kotrba advokátní kancelář spol. s r.o.

Těšnov 1/1059
110 00 Praha 1

Tel:    +420 221 875 402-9
E-mail: kancelar@chtk.cz