Homeopatie: šašek, nebo královna?

Když německý lékař Samuel Hahnemann v druhé polovině 18. století formoval základy svého učení, byla lékařská věda jednou nohou ve středověku. Léčení bylo drastické a neúčinné, mnohdy škodlivé. Od těch dob se však mnohé změnilo, nejen v klasické medicíně, ale i ve vývoji homeopatie. Postupně vznikalo celé spektrum různých variant původního učení, z nichž se nakonec vyčlenily dva hlavní ( v podstatě protikladné ) směry, které se ukázaly jako nejsilnější.

Angloamerický směr

Klasická, holistická homeopatie odpovídá svým směřováním k duchovnu a mystice názorům hnutí New Age. Odmítá očkování i léčbu antibiotiky, s vědeckou medicínou nechce mít nic společného a Hahnemannovy zásady dodržuje v nejčistší podobě. To mimo jiné znamená, že není dovoleno podávat současně homeopatika s běžnými léky a používat kombinovaná homeopatika. Tento typ homeopatie, která má blízko k psychoanalýze, k filozofii a náboženství, provozují spíše léčitelé než lékaři.

Francouzský směr

Tato větev představuje snahu o co největší přiblížení vědecké medicíně. Působení homeopatika má podle zastánců této školy materiální základ a vysvětluje se stimulací imunitního systému. Diagnózu stanovují běžným způsobem, včetně použití přístrojů a laboratorní techniky, a rovnou vyčleňují nemoci, na něž nestačí a které je třeba léčit konvenčními metodami. Nevyhýbají se výzkumům, které by měly prokázat účinnost léčby. Homeopaty francouzské školy se mohou stát výhradně klasicky vzdělaní lékaři.

Jak užívat homeopatika

Granule, tablety, dražé či globule nechte rozpustit pod jazykem v době mezi jídly.


Nekombinujte je s potravinami a nápoji výrazných chutí, jako je například káva či mentol.


Nejmenším dětem nechte lék rozpustit v trošce vody bez bublinek.


Základní filozofie spočívá v myšlence, že "podobné se léčí podobným". Tato zásada vychází z přesvědčení, že každá látka, která dokáže u zdravého člověka vyvolat určitý příznak, může tentýž příznak léčit, ovšem patřičně zředěná. Homeopatické lék příznivě působí v případě všech onemocnění, u kterých je organismus schopen reagovat. Homeopatika se s úspěchem podávají při alergiích, ekzémech, astmatu, migrénách, gynekologických potížích, angínách, chřipkách, trémě a emocionálních poruchách, následcích zvýšené svalové námahy, oparech, v akutních případech průjmů a zvracení. Není je možné použít, když jde o nevratné děje v organizmu a u diagnóz, jako je imunitní vyčerpání. Nemohou být tedy jediným lékem na rakovinu, leukémii, genetické choroby, zánět slepého střeva a život ohrožující stavy. I zde ale mohou být použity jako doplněk léčby.



Čím méně, tím více

Způsob přípravy homeopatik je založen na názoru, že nemoci jsou způsobené narušením základní životní síly, nazývané "dynamis". Podaný lék má za úkol pouze stimulovat obranný mechanismus organismu. Jeho příprava spočívá v ředění základní tinktury, přičemž platí, že čím vyšší ředění je použito ( a menší množství původní látky ), tím intenzivnější je účinek léku. Jakkoliv se to může zdát překvapivé, je to v souladu s filozofií celého systému: je-li nemoc jen dynamické, nemateriální narušení organismu, bude i lék tím účinnější, čím je v něm méně hmoty a více "virtuální informace".


Množství menší než malé

Používají se dva základní typy ředění: centezimální, označované písmenem C nebo CH, a ředění decimální ( D ). Oba systémy se užívají v celém světě. Číslo na každém léku označuje stupeň ředění a tím i jeho sílu ( potenci ). CH 9 např. znamená, že lék byl připraven z výchozí tinktury devíti postupnými ředěními, vždy v poměru 1:100. Koncentrace výchozí látky ve vodě by se v tomto případě dala vyjádřit jako poměr 1:kvadrilionu ( číslo obsahující 18 nul ). Dá se spočítat, že přibližně od potence D 23 nebo CH 11 už v ředěné směsi nemůže být jediná molekula základní látky P používají se i potence mnohem vyšší ). Čím větší je podobnost mezi příznaky, které vyvolává daná látka, tím vyšší ředění musí být použito a naopak. Dalším způsobem "znehodnocování" roztoku je silné protřepávání podle daných pravidel - tzv. dynamizace.



Individuální přístup

Homeopat nevybírá lék po stanovení diagnózy, jak jsme zvyklí u klasické medicíny, ale na základě podrobného rozboru pacientových příznaků a subjektivních pocitů. Přihlíží se také ke stavbě těla nemocného, jeho zvykům a povaze. Homeopatické léky jsou bez kontraindikací ( mohou se užívat s jinými léky ) a vedlejší účinky nejsou známy. Mohou je užívat i děti, těhotné ženy, řidiči a starší lidé.



Placebo, nebo příroda?

Existují vědecké studie, které dokazují, proč nemůže homeopatie fungovat. A existují také stovky příkladů, popisujících příběhy uzdravených pacientů. Jde skutečně o placeboefekt? Jde o přirozenou léčivou sílu přírody? Nebo vstupují do hry síly, o kterých zatím nic nevíme, a vědci se svými přesnými přístroji na ně nestačí? Část lékařů i pacientů homeopatii s nadšením přijímá a využívá, ta druhá má pro ni - v lepším případě shovívavý úsměv. Například MUDr. Jiří Heřt, DrSc., z Lékařské fakulty UK v Plzni, který se intenzivně zajímá o nekonvenční léčebné metody, říká: "Homeopatie je založena na pouhé víře v platnost svých principů i v účinnost homeopatik. Její principy mají iracionální povahu, jsou v rozporu s vědeckými poznatky a poznanými přírodními zákony. Objektivními metodami se nepodařilo účinnost homeopatik prokázat." Proto bude nejlepší, když si tuto alternativní metodu sami vyzkoušíte, utvoříte si vlastní názor a rozhodnete se, které straně dáte svůj hlas.



Zdroj: www.rodina.cz


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz