Ústavní soud shledal ústavní stížnost v části týkající se porušení procesních práv při rozhodování o vazbě důvodnou. Zdůraznil, že součástí práva na spravedlivý proces je také kontradiktornost řízení a procesní rovnost účastníků řízení, z kterých plyne právo všech účastníků řízení rovnocenně působit na rozhodující soudní orgán, což platí i pro trestní (vazební) řízení. Také je nutno v trestním (vazebním) řízení důsledně naplňovat právo vyjádřit se, zaručené čl. 38 odst. 2 Listiny, jehož součástí je také právo být seznámen s každým podáním nebo stanoviskem, jejichž účelem je ovlivnit rozhodování soudu, a k těmto mít také možnost se vyjádřit. V trestním řízení je pak v případě podání stížnosti proti rozhodnutí soudu realizace těchto práv vykonávána prostřednictvím § 146 odst. 2 písm. c) trestního řádu, který stanoví povinnost soudu prvního stupně doručit opis stížnosti státnímu zástupci a osobě, která by mohla být rozhodnutím o stížnosti přímo dotčena, a to však za zákonného předpokladu "je-li to potřebné". Ústavní soud připouští, že mohou nastat situace, kdy doručení opisu stížnosti státního zástupce není potřebné (např. je-li zřejmé, že bude stížnost z formálních důvodů bez věcného přezkumu zamítnuta, nebo jde o blanketní stížnost), což ale není tento případ. Spojení „je-li to potřebné“ je nutno vykládat restriktivně a v kontextu práva na spravedlivý proces, resp. práva na rovnost účastníků (rovnost zbraní) a práva na vyjádření, přičemž je zřejmé, že míra potřebnosti se bude v tomto ohledu lišit v závislosti od toho, zda má být opis stížnosti zaslán státnímu zástupci, obviněnému či jiné osobě dotčené rozhodnutím. 

Jelikož stížnost státní zástupkyně nebyla v tomto případě blanketní, byla alespoň stručně odůvodněna a nebyla zjevně procesně nepřípustná, bylo s ohledem na význam vazebního rozhodování a možnost zhoršení postavení obviněného nutné považovat doručení opisu této stížnosti za „potřebné" dle § 146 odst. 2 písm. c) trestního řádu. Jelikož se tak nestalo a stěžovatel tak neměl jakoukoli možnost brojit proti stížnostním námitkám státní zástupkyně vztahujícím se k důvodům vazby předstižné, došlo tím k zásahu do jeho základních práv, a Ústavní soud proto usnesení městského soudu zrušil. 

V případě podání stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby ze strany státní zástupkyně, která není blanketní, je alespoň stručně odůvodněna a není zjevně procesně nepřípustná, je s ohledem na význam vazebního rozhodování a možnost zhoršení postavení obviněného vždy nutné považovat doručení opisu této stížnosti za "potřebné" dle § 146 odst. 2 písm. c) trestního řádu, neboť neinformování obviněného o takovém procesním úkonu protistrany a neudělení prostoru k vyjádření je porušením zásady kontradiktornosti řízení a práva vyjádřit se zaručených čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 

Úplné znění nálezu je k dispozice >>> zde.

JUDr. Tomáš Lichovník,

soudce Ústavního soudu

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz