V prvním bodě se Nejvyšší soud vyjádřil k situaci, kdy se sice společnost nepodřídila zákonu o obchodních korporacích jako celku podle § 777 odst. 5 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále také jen „ZOK“), ale přesto chce využít nové instituty zákona o obchodních korporacích na základě změny společenské smlouvy. Nejvyšší soud podpořil smluvní volnost, takže i společnosti nepodřízené ZOK jako celku mohou mít různé druhy podílů, vydat kmenové listy, společníci mohou vlastnit více podílů, atd.

Nejvyšší soud se okrajově dotkl i otázky, zda se mohou společnosti i po 1. lednu 2016 podřídit zákonu o obchodních korporacích jako celku. Z jazykového výkladu § 777 odst. 5 ZOK plyne, že společnosti mají jen dva roky na podřízení se zákonu o obchodních korporacích jako celku. Dle Nejvyššího soudu je však možné se i nadále zákonu podřizovat podle § 777 odst. 5 ZOK, protože dvouletá lhůta tam stanovená je jen lhůta pořádková.

Zároveň Nejvyšší soud sjednotil dosavadní rozporuplnou praxi ohledně zapisování údajů do obchodního rejstříku ohledně vydání kmenového listu a o druhu podílu. Nejvyšší soud vykládá § 48 odst. 1 písm. j) zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících: „u společnosti s ručením omezeným jméno a sídlo nebo adresa místa pobytu, popřípadě také bydliště, liší-li se od adresy místa pobytu, jejích společníků, výše podílu každého společníka, druh podílu a popis práv a povinností s ním spojených alespoň odkazem na společenskou smlouvu uloženou ve sbírce listin a údaj o tom, zda byl na podíl vydán kmenový list,“ tak, že se nejedná o informaci „zda“ byl vydán kmenový list ale „že“ byl vydán. Pokud tedy společnost kmenový list nevydala, do obchodního rejstříku nezapisuje nic. Stejně tak v případě, že společnost má pouze základní druh podílu, není nutné zapisovat skutečnost, že druh podílu je základní. Tento výklad Nejvyššího soudu, i když je praktický a rozumný, jde dle mého názoru zcela proti jazykovému výkladu zákona o veřejných rejstřících. Pokud však již společnost tuto změnu v obchodním rejstříku provedla (tj. kmenový list nebyl vydán, podíl je základní), není nutné podle mne znovu zápis měnit, protože společnosti, které toto mají výslovně v obchodním rejstříku uvedeno, jen zvyšují právní jistotu třetích osob a mají tak zápis v souladu se zákonem o veřejných rejstřících.

Nejvyšší soud dále potvrdil, že v případě potřeby souhlasu valné hromady k převodu podílu není potřeba, aby byl ve formě notářského zápisu, jelikož se nejedná o zákonem požadovanou formu ani o změnu společenské smlouvy. Změna společenské smlouvy nastává až samotným převodem podílu, nikoliv usnesením valné hromady. V případě převodu podílu jednoho společníka pak není souhlas valné hromady, resp. samotného jediného společníka vykonávajícího působnost valné hromady, vůbec zapotřebí, protože je implicitně součástí převodní smlouvy. Jinak by se jediný společník dostal do schizofrenní situace, kdy by chtěl společník podíl převést, ale sám by si k tomu nedal souhlas.

Zároveň Nejvyšší soud uvedl, že podpisy na zástavní smlouvě i na smlouvě o převodu podílu musí být úředně ověřeny, přestože tento požadavek ze zákona výslovně nevyplývá. Zákon o obchodních korporacích jen v § 209 odst. 2 stanoví, že převod podílu je vůči společnosti účinný doručením účinné smlouvy o převodu podílu s úředně ověřenými podpisy. Zákon tak pro samotnou smlouvu výslovně nepředpokládá úřední ověření podpisů. Komentář k tomuto ustanovení uvádí: „Lze tak dovodit, že písemná forma sama o sobě není podmínkou platnosti převodu a může vyvolat interpartes účinky, ale společnosti musí být následně smlouva doručena v písemné formě a s úředně ověřenými podpisy, jinak převod vůči ní nenabude účinnosti. Druhou výkladovou variantou je chápat smlouvu o převodu podílu jako jednání podléhající § 6 odst. 1, tedy vyžadovat písemnou formu a úředně ověřené podpisy, a to pod sankcí neplatnosti.“[1] Nejvyšší soud se evidentně přiklonil k druhé variantě a vyžaduje písemnou smlouvu s úředně ověřenými podpisy pod sankcí neplatnosti. Stejné formální náležitosti jsou pak vyžadovány i pro zástavní smlouvu.

V posledním bodě stanoviska Nejvyšší soud potvrdil, že statutárním ředitelem akciové společnosti s monistickým systémem vnitřní struktury může být i předseda její jednočlenné správní rady, jakož i člen kolektivní správní rady. I když je takovou kumulací funkcí omezena kontrolní funkce správní rady, zákon ji připouští a třetí osoby jsou o tom informovány zápisem do obchodního rejstříku.

Nejvyšší soud ve svém stanovisku posílil právní jistotu ohledně některých sporných bodů zákona o veřejných rejstřících a zákona o obchodních korporacích. Stanovisko Nejvyššího soudu je tak vítané, i když v některých bodech jde již proti zaběhnuté praxi, zejména zápisům v obchodním rejstříku.




Jana Kubová


Weinhold Legal, v.o.s. advokátní kancelář

Florentinum
Na Florenci 15
110 00 Praha 1

Tel.:    +420 225 385 333
Fax:    +420 225 385 444
e-mail:    wl@weinholdlegal.com


--------------------------------------------
[1] Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 1008 s.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz