Krácení (odejmutí) dividendy v případě porušení obchodního tajemství a jiných statků vymezených ve stanovách akciové společnosti

Stanovy předmětné akciové společnosti svěřují do působnosti valné hromady rozhodnutí o krácení, resp. odejmutí, dividendy, v případě porušení povinností vymezených ve stanovách ze strany akcionáře. Jedná se o specifickou právní konstrukci, která se běžně v korporačním světe neuplatňuje. Z materiálního hlediska lze na dané ujednání nahlížet jako na smluvní pokutu, jelikož krácením, resp. odejmutím, dividendy, je zde utvrzena povinnost akcionáře něčeho se zdržet (omittere).

To znamená, že akcionáři právo na vyplacení dividendy de iure sice vznikne, nicméně současně vznikne také právo akciové společnosti na smluvní pokutu odpovídající dividendě, resp. její poměrně části. Snížením (odnětím) dividendy je pak nutno rozumět jednostranný zápočet těchto peněžitých pohledávek provedený ze strany akciové společnosti, a to tehdy, pokud k výplatě dividendy ještě nedošlo. Byla-li již dividenda vyplacena, má akciová společnost právo na vrácení zkrácené nebo odejmuté dividendy, tj. na zaplacení peněžité pohledávky odpovídající vyplacené dividendě.

Z usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 291/2015, ze dne 1. 2. 2018 se přitom podává, že smluvní pokuta může být obsažena v zakladatelském právním jednání právnické osoby: „Usnesení shromáždění vlastníků jednotek je právní skutečností, nikoliv smluvním ujednáním mezi společenstvím vlastníků jednotek a vlastníky jednotek. Z toho vyplývá, že povinnost členů společenství vlastníků jednotek k úhradě smluvní pokuty by mohla být stanovena pouze ve stanovách, neboť stanovy jsou smluvním ujednáním svého druhu (sui generis). Shromáždění vlastníků jednotek jinak než změnou stanov své členy k povinnosti platit smluvní pokutu za porušení povinností stanovených ve stanovách zavázat nemůže a vzhledem k tomu si rozhodnutí o této záležitosti nemůže ani atrahovat.“

Mám (byť s určitými výhradami, srov. např. slovní spojení „prokazatelně negativní vliv na její hospodářský výsledek“) za to (srov. § 574 o. z.), že smluvní pokuta je stanovena v tomto případě dostatečně určitě, resp. způsob jejího určení, ze kterého vyplývá, že smluvní pokuta se může rovnat až výši dividendy dotčeného akcionáře, na kterou mu vznikl nárok za hospodářský rok, ve kterém k negativnímu dopadu do hospodaření akciové společnosti došlo v důsledku protiprávního jednání tohoto akcionáře.

Tento závěr odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, viz kupř. rozsudek sp. zn. 23 Cdo 2618/2011, ze dne 30. 7. 2013: „Otázkou určitosti ujednání o smluvní pokutě, byla-li sjednána do určité výše, např. do výše 0,5 % denně pro případ prodlení jak tomu bylo v posuzovaném případě, se již dovolací soud zabýval v rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 426/2001. V tomto rozhodnutí dovolací soud dospěl k závěru, že takovéto ujednání je určité a je věcí oprávněného, bude-li se domáhat zaplacení smluvní pokuty v nižší procentní sazbě. Od tohoto závěru nemá důvodu se dovolací soud odchýlit ani v posuzované věci.“ Použitý výraz „odnětí dividendy“ tak určuje horní hranici smluvní pokuty.

Jen na okraj lze pak zmínit, že skutečnost, že obchodní firma Zemědělská a.s. Krucemburk,akciová společnost je zapsána v obchodním rejstříku  se dvěma dodatky určujícími právní formu „a.s.“ a „akciová společnost“, je v rozporu s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 3. 1996, sp. zn. 3 Cmo 27/96, Soudní rozhledy, 1996, č. 5, s. 130 a násl.: „Z § 154 odst. 2 v návaznosti na § 9 odst. 2 ObchZ vyplývá, že akciová společnost si musí vybrat jedno z označení právní formy - „akciová společnost“ nebo zkratku „akc. spol.“ nebo „a. s.“ - které je jako dodatek součástí jejího obchodního jména; dvě nebo i tři uvedená označení vedle sebe nejsou přípustná.“