Lze odpovědnost za přestupek provozovatele vozidla podle zákona o silničním provozu založit na důkazu z „kamerového záznamu“ provozovaného obecní nebo městkou policií?

2. Zákonem č. 183/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích, pak byl - s účinností ode dne 01.07. 2017 - tento delikt označen jako „přestupek provozovatele vozidla“.

3. V současné době je přestupek provozovatele vozidla vymezen v ustanovení § 125f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále též „zákon o silničním provozu“), a to takto:

„(1)Provozovatel vozidla se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 10 nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem.

(2)Provozovatel vozidla za přestupek podle odstavce 1 odpovídá, pokud

• porušení pravidel bylo zjištěno prostřednictvím automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích nebo se jedná o neoprávněné zastavení nebo stání,
• b) porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazuje znaky přestupku podle tohoto zákona a
• porušení pravidel nemá za následek dopravní nehodu.

(3) K odpovědnosti fyzické osoby za přestupek podle odstavce 1 se nevyžaduje zavinění.

(4) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu. Pro určení výše pokuty se použije rozmezí pokuty pro přestupek, jehož znaky porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazuje; pokuta však nepřevýší 10 000 Kč.

(5) Obecní úřad obce s rozšířenou působností přestupek podle odstavce 1 projedná, pouze pokud učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku, jehož znaky porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazuje, a

• nezahájil řízení o přestupku a věc odložil, protože nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě, nebo
• řízení o přestupku zastavil, protože obviněnému z přestupku nebylo spáchání skutku prokázáno.

(6) Provozovatel vozidla za přestupek podle odstavce 1 neodpovídá, jestliže prokáže, že v době před porušením povinnosti řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích

• bylo vozidlo, jehož je provozovatelem, odcizeno nebo byla odcizena jeho tabulka s přidělenou státní poznávací značkou, nebo
• podal žádost o zápis změny provozovatele vozidla v registru silničních vozidel.“

4. Přestupek provozovatele vozidla projednává, a pokuty vybírá, obecní úřad obce s rozšířenou působností [k tomu viz. § 124 odst. (5) písm. j) a § 125e odst. (1) zákona zákon o silničním provozu], v hlavním městě Praze pak Magistrát hlavního města Prahy[1]. 

5. Pro rozpočty obcí s rozšířenou působností a hlavní město Praha se „přestupek provozovatele vozidla“ [do 30.06. 2017 „správní delikt provozovatele vozidla“] stal pomyslným zlatým dolem. Není proto divu, že tyto územní samosprávné celky stále více investují do pořizování automatizovaných technických prostředků, které umožňují detekovat provozovatele vozidla, kteří slovy zákona o silničním provozu „nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem.“

6. Stávající právní úprava však obcím a městům [včetně hlavního města Prahy] neumožňuje provozovat kamerový systém[2]. Proto je vlastní provoz automatizovaných technických prostředků obcemi s rozšířenou působností a hlavním městem Prahou svěřen obecní nebo městské policii.

7. Shora uvedené pak přímo evokuje otázku, která je námětem tohoto článku: Lze odpovědnost za přestupek provozovatele vozidla podle zákona o silničním provozu založit na důkazu z „kamerového záznamu“ provozovaného obecní nebo městkou policií?

8. Mám za to, že důkaz, který byl opatřen proti provozovateli vozidla a je založen na použití automatizovaného technického prostředku bez obsluhy používaného při dohledu nad bezpečností provozu na pozemních komunikacích provozovaného obecní nebo městkou policií je nezákonný, a proto pro jakékoliv přestupkové řízení procesně nepoužitelný. Tomuto závěru nasvědčují následující argumenty:  

9. Podle ustanovení § 24b odst. (1) zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, je sice obecní a městská policie z míst veřejně přístupných oprávněna pořizovat zvukové, obrazové nebo jiné záznamy, nicméně takto může postupovat [na rozdíl od Policie ČR - k tomu viz. § 62 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky] pouze a jen tehdy, pokud jiný zákon expressis verbis stanoví obecní policii úkol, k jehož splnění je pořízení takového záznamu nezbytné, přičemž oprávnění k pořízení takového záznamu je i v tomto případě vždy poměřováno principem proporcionality. 

10. Podle ustanovení § 79a  zákona o silničním provozu je obecní policie oprávněna měřit rychlost vozidel výhradně na místech určených Policií ČR s tím, že tak může činit pouze v souvislosti s tzv. příkazním řízením na místě ve smyslu ustanovení § 124 zákona o silničním provozu a výlučně ve vztahu ke skutkovým podstatám přestupků uvedených v ustanovení § 125c odst. (1) písm. f) bodech 3. a 4. zákona o silničním provozu [nikoliv ve vztahu ke skutkové podstatě přestupku uvedené v bodu 2. tohoto zákonného ustanovení, či ve vztahu ke skutkové podstatě přestupku uvedené v ustanovení § 125d zákona o silničním provozu].

11. Aktuální právní stav je tedy takový, že pozitivní právo vylučuje provozování kamerového záznamu [jakožto automatizovaného technického prostředku bez obsluhy] obecní a městskou policií pro účely dohledu nad bezpečností provozu na pozemních komunikacích bez ztotožnění řidiče motorového vozidla bezprostředně po spáchání skutku, který vykazuje znaky přestupku, v místě, kde je - na základě předchozího určení Policií ČR - měření prováděno.

12. Správnost aplikace práva způsobem uvedeným v předchozím odstavci pak potvrzuje:
- jednak věta druhá ustanovení § 79a  zákona o silničním provozu, kde je výslovně stanoveno, že zjišťování rychlosti vozidel probíhá formou „měření“, a to „v místě určeném Policií ČR“, tedy přímo v terénu a nikoliv vzdáleně, tedy takříkajíc „od stolu“,

a dále ta skutečnost, že

-podle ustanovení § 73 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich[3], není obecní policie orgánem oprávněným k oznamování přestupku. Je tomu tak proto, že obecní policie není zcela zjevně orgánem Policie ČR ani Vojenské policie, a ani jiným správním orgánem, když podle ustanovení § 1 odst. (1) zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, „obecní policie je orgánem obce, který zřizuje a zrušuje obecní zastupitelstvo obecně závaznou vyhláškou“.

13. Orgány veřejné správy, tedy mj. obce a jejich orgány, městyse, města a hlavní město Praha, jsou vázány ústavním principem enumerativnosti státních pretenzí, podle něhož stát, kraje, obce a jejich orgány, a hlavní město Praha a jeho orgány mohou činit pouze a jen to, co je v zákoně výslovně a taxativně stanoveno  [k tomu viz. článek 2 české Listiny základních práv a svobod, a článek 2 Ústavy ČR].

14. Ze shora uvedeného je zřejmé, že provozování kamerového systému obecní nebo městkou policií pro účely detekování provozovatelů vozidla, kteří nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích, není legitimní, neboť používání takového automatizovaného technického prostředku bez obsluhy slouží především k represivním účelům a jeho primárním cílem je zvýšení příjmů rozpočtů obcí, měst a hlavního města Prahy. Důvodnost tohoto tvrzení pak lze osvědčit mj. tím, že mnohé obce a města v této souvislosti neplní důsledně povinnosti vyplývající z ustanovení § 24b odst. (2) zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii.

15. I když lze obecně kladně hodnotit snahu veřejné správy přispět ke zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, mohou územně samosprávné celky a hlavní město Praha pro dosažení tohoto cíle volit pouze a jen ty prostředky, které stanoví zákon.

16. Otázka, která je tématem tohoto odborného článku, není jen čistě akademická. Dne 01.02. 2019 bylo Ministerstvu dopravy, odboru agend řidičů, jako odvolacímu správnímu orgánu, předloženo Magistrátem hlavního města Prahy, odborem dopravněsprávních činností, oddělením přestupkového řízení, k projednání první ze dvou odvolání provozovatele vozidla, který jej založil mj. na námitce nezákonnosti důkazu, který byl proti provozovateli pořízen automatizovaným technickým prostředkem bez obsluhy používaným při dohledu nad bezpečností provozu na pozemních komunikacích Městskou policií hlavního města Prahy.

17. Na to, jak se ke shora uvedené námitce nezákonnosti důkazu [který by z tohoto důvodu měl být procesně nepoužitelný pro jakékoliv přestupkové řízení] postaví Ministerstvo dopravy [jakožto odvolací správní orgán], Městský soud v Praze [jakožto soud správní], a případně i Nejvyšší správní soud, a jaký dopad to bude mít na posuzování skutků, které jinak vykazují znaky přestupku provozovatele vozidla, si budeme muset ještě nějakou dobu počkat.  

Vinohradská 938/37
120 00 Praha 2
______________________

[1]  Podle bodu 93. přílohy č. 3 k obecně závazné vyhlášce č. 55/2000 Sb. hl. m. Prahy, kterou se vydává Statut hlavního města Prahy, ve znění účinném ode dne 25.09. 2018, z přestupků uvedených v zákoně o silničním provozu projednávají v Praze úřady městských části pouze přestupky spáchané porušením dopravní značky č. IP 12 „Vyhrazené parkoviště“ a IP 13c „Parkoviště s parkovacím automatem“(vyhláška č. 294/2015 Sb.) výhradně v souvislosti s narušením režimu parkování v zónách placeného stání zřízených na území příslušné městské části, vyjma přestupků spáchaných s vozidly, u nichž nebyl zjištěn z  informačního systému vedeného podle zvláštního právního předpisu (§ 4 zákona č. 56/2001 Sb.) provozovatel vozidla. Všechny ostatní přestupky projednává Magistrát hlavního města Prahy, odbor dopravněsprávních činností, oddělení přestupkového řízení.
[2]  Z míst veřejně přístupných je oprávněna pořizovat zvukové, obrazové nebo jiné záznamy pouze obecní a městská policie [k tomu viz. § 24b odst. (1) zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii] a Policie České republiky [k tomu viz. § 62 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky].   
[3] Podle ustanovení § 73 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich:
„Má-li orgán Policie České republiky nebo Vojenské policie (dále jen „orgán policie“) nebo jiný správní orgán [poznámka: obecní policie není „jiný správní orgán“] důvodné podezření, že byl spáchán přestupek, a není-li sám příslušný k jeho projednání, oznámí tuto skutečnost bez zbytečného odkladu příslušnému správnímu orgánu. V oznámení uvede zejména, kdo je podezřelým z přestupku, pokud je mu znám, popis skutku, ve kterém je přestupek spatřován, místo a čas, kdy měl být přestupek spáchán, zákonné ustanovení obsahující skutkovou podstatu předmětného přestupku a důkazní prostředky, které jsou mu známy.“