Má se zvednout hranice pro trestný čin krádeže na deset tisíc?

Předmětný návrh se setkal s relativně četnými negativními ohlasy, jak od některých politiků, tak i veřejnosti. Hlavní kritika spočívá v tvrzení, že přestupkové řízení není tak přísné, a de facto se tak prý vysílá zlodějům a darebáčkům signál: do deseti tisíc můžete skoro beztrestně krást a loupit. A také, že to prý podryje celkovou morálku naší společnosti. Satirik střihu Jana Krause by zde možná kontroval otázkou, zda je zde ještě vůbec co podrývat?

Pozitiva návrhu

Pokusím se teď zahrát na ďáblova advokáta a shrnout důvody, pro které vidím, tento nápad jako v zásadě užitečný, byť se tak laikům na první pohled nemusí jevit.

Nejprve je třeba připomenout, že pětitisícová hranice pro škodu nikoliv nepatrnou platí od roku 2002. Tedy již dlouhých 17 let.
S ohledem mj. na inflaci a růst minimální mzdy je to, dle mého názoru, opravdu hodně nízká hranice. Právo a právní úprava musí přece reagovat na společenský a ekonomický vývoj, což samozřejmě neplatí jen pro tuto oblast. Pět tisíc zde působí skutečně archaicky.

Dále pak, co se vlastně z právního hlediska přesně rozumí krádeží? A na koho tedy by zamýšlená navýšená „desítková“ hranice dopadala? Je třeba si zejména uvědomit, že zmíněná hranice se uplatní v drtivé většině na pachatele chycené poprvé.

Jestliže někdo něco ukradne podruhé, a to třeba jen chleba za 35 Kč., tak se již dostává do sektoru speciální skutkové podstaty tzv. recidivy krádeže a bude se ho i nadále týkat režim trestního zákoníku. Takže nesmyslné jsou úvahy, že vychytralejší nezbeda bude každý den krást za 9 999 Kč., a trestní právo na něj bude krátké. Tak to prostě není a nebude.

Další omyl se týká (nejen) kapsářů.

In medias res: kapesní krádeže stejně tak krádeže, kde bylo použito násilí anebo jím bylo „pouze“ vyhrožováno vždy spadají a nadále budou spadat do hájemství práva trestního nikoliv přestupkového. Takže na internetu kolující příklad – zloděj burácí: naval telefon, nebo Tě zmlátím, ale jen pokud je levnější než deset tisíc! – je z právního hlediska nesprávný, jelikož krádež, při které bylo užito výhružky násilí, spadá do trestního práva. Ergo kladívko, před trestní soud, nikoliv před přestupkovou komisi.

Pro informační komplexnost dodejme, že i vloupání (např. do chaty, hotelového pokoje či bytu) taktéž nikdy nebude spadat do citované desetitisícové hranice, a to i když by poučenější lapka vzal věci „jen“ za např. šest tisíc korun.

Nárůst agendy pro obce

V čem naopak musím souhlasit s kritiky návrhu, je fakt, že zde patrně dojde k částečnému nárůstu agendy pro obce, kam se logicky přesune její část. Avšak nebude to, dle mého odborného názoru, nárůst enormní, viz i výše uvedené důvody. Samozřejmě obcím by tento nápor měl být řádně ze strany státu kompenzován, a to skutečně! Tedy nejen příslibem, jak se to žel obcím a krajům stalo v jiných dřívějších případech.

Ještě dodávám, že malé obce (tzv. jedničkové) již dnes v drtivé většině nevykonávají přestupkovou agendu, ale na základě veřejnoprávní smlouvy, to pro ně konají větší obce a města, která jsou na to vybavena odborným personálním aparátem.