Maření spravedlnosti

Systematicky je maření spravedlnosti zařazeno do hlavy X. Trestního zákoníku mezi trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných, a to konkrétně do dílu 4 jiná rušení činnosti orgánu veřejné moci. Tento trestný čin obsahuje více skutkových podstat, do práva na obhajobu však zasahuje především skutkovou podstatou uvedenou v odstavci 1, kdy se mařením spravedlnosti v soudním řízení rozumí předložení padělaného nebo pozměněného věcného nebo listinného důkazního prostředku, který má podstatný význam pro rozhodnutí, a to v úmyslu použít jej jako pravý.[2] Důležitým prvkem tedy je prokázat, že takový důkaz měl podstatný význam pro rozhodnutí. Tento pojem však doposud nebyl definován, a tak je potřeba si počkat, co bude pod tento pojem podřazovat až soudní praxe. Skutková podstata uvedená v odstavci 2 směřuje k situacím, kdy pachatel sám nebo prostřednictvím jiného poskytne, nabídne nebo slíbí prospěch jinému nebo pro jiného za účelem spáchání trestných činů uvedených v § 345 – 347 Trestního zákoníku.[3]

Vztah mezi advokátem a klientem

Právo na obhajobu je zakotveno již v Listině základních práv a svobod a to konkrétně v čl. 37 odst. 2, kde je uvedeno právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.[4] Vztah mezi advokátem a klientem je vztahem dosti specifickým, měl by být založen na vzájemné důvěře. Klient by měl advokátovi sdělit veškeré informace, které souvisejí s jeho zastupováním v soudním řízení a advokát mu na základě těchto informací poradit, jak dále postupovat. Aby nebylo chování advokáta jeho libovůlí, byl přijat stavovský předpis, který upravuje pravidla profesionální etiky (etický kodex). V čl. 6 odst. 3 etického kodexu je uvedeno následující: „Pravdivost nebo úplnost skutkových informací poskytnutých klientem není advokát oprávněn bez jeho souhlasu ověřovat“.[5] Výkon advokacie tak nebyl před přijetím novely Trestního zákoníku omezen povinností zjišťovat, zda je důkaz předložený klientem pravdivý. V nynější době však došlo ke změně, a to v důsledku zavedení nového trestného činu maření spravedlnosti. Advokát by tak mohl být trestně odpovědný za předložení nepravdivého důkazu, kdy by se stal pachatelem trestného činu s názvem maření spravedlnosti.

Informace představenstva ČAK

Představenstvo České advokátní komory vydalo Informace k trestnému činu maření spravedlnosti podle § 347a Trestního zákoníku, kde vymezuje určitá doporučení, která by měla advokátům pomoci vyřešit nastalou situaci. Vyzývá advokáty, aby své klienty upozornili na následky, které jim mohou plynout v případě, kdy předloží padělaný či pozměněný důkaz, jenž má podstatný význam pro rozhodnutí. Rovněž se jako nejlepší východisko jeví uvést poučení o možných následcích předložení padělaného či pozměněného důkazu přímo do smlouvy o poskytování právních služeb. Advokát totiž může být v dobré víře, že předkládá pravdivé důkazy, nicméně klient mu o jejich vadách nemusí říct. V tom případě by bylo dobré k poučení rovněž uvést, že s předložením nepravdivého důkazu s podstatným významem pro rozhodnutí se může pojit i trestní stíhání. Pokud má advokát důvodné pochybnosti o pravdivosti předloženého důkazního prostředku, měl by se na to klienta zeptat, nicméně nesměřovat své pochybnosti vůči klientovi, ale pouze vůči případnému důkazu. Následný postup už bude záviset čistě na reakci klienta.[6]

Závěr

Z výše uvedeného vyplývá, že vztah mezi klientem a advokátem může být z důvodu přijetí nového trestného činu maření spravedlnosti částečně narušen. Nemusí mezi nimi panovat naprostá důvěra a mohlo by tak docházet k nejrůznějším sporům. Jako prostředek k předejití těchto situací může být uvedení poučení do smlouvy o poskytování právních služeb, ve kterém bude klient výslovně upozorněn na možná rizika spojená s předkládáním padělaných či pozměněných důkazů, jenž mají podstatný význam pro rozhodnutí. Nicméně až praxe ukáže, zda je tento postup správný a dostatečně efektivní.