Zřeknutí se dědictví

Ke zřeknutí se dědictví dochází již za života zůstavitele, a to smlouvou mezi zůstavitelem a potenciálním dědicem, který se předem zříká svého dědického práva. Logicky tak vyplývá, že se dědictví nelze zřeknout po smrti zůstavitele, jelikož se jedná o dohodu právě s ním. Taková smlouva musí být veřejnou listinou, tj. musí mít formu notářského zápisu. Smlouva má za následek to, že v případě smrti zůstavitele nebude takový potenciální dědic dědit. Smlouvu lze, v souladu s podmínkami smlouvy, dodatečně zrušit, a to opět pouze písemnou formou. V takovém případě se však už nevyžaduje forma veřejné listiny, i když to obecně lze doporučit.

Odmítnutí dědictví

Dědictví je možné po smrti zůstavitele odmítnout - tím se odlišuje od institutu zřeknutí se dědictví, ke kterému musí dojít ještě před smrtí zůstavitele. Odmítnout dědictví může jak nepominutelný dědic, tak jakýkoliv jiný dědic. U nepominutelného dědice je však rozdíl v tom, že může odmítnout dědictví s  tzv. výhradou povinného dílu (viz níže).

Reklama

Trestní právo daňové (online - živé vysílání)
12.11.2020 09:002 790 Kč s DPH

Více informací

Odmítnout dědictví lze výslovným prohlášením vůči soudu, a to nejpozději do jednoho měsíce ode dne, kdy soud dědice vyrozuměl o jeho právu odmítnout dědictví a o následcích odmítnutí. Má-li dědic bydliště v zahraničí, činí lhůta pro odmítnutí 3 měsíce. Soud může se závažných důvodů lhůtu prodloužit. Prohlášení o odmítnutí musí být jednoznačné a nesmí obsahovat podmínky, výhrady nebo prohlášení, že dědic odmítá jen část dědictví.

V praxi dochází k odmítnutí dědictví většinou při jednání před soudem. Odmítnutí dědictví je tak zachyceno do soudního protokolu.  Pokud dědic dědictví odmítne, pohlíží se na něj, jakoby dědictví nikdy nenabyl. Prohlášení o odmítnutí dědictví je konečné a nelze jej vzít zpět. Na místo dědice, který svůj dědický podíl odmítl, nastupují další osoby předpokládané zákonem.

Odmítnutí dědictví s výhradou povinného dílu

Institut umožňující nepominutelným dědicům odmítnout dědictví s tím, že jim však připadne 1/4 jejich zákonného dílu nezatížená dluhy. Povinný díl se vypočítává z čisté hodnoty majetku zůstavitele po odečtení dluhů. Pokud potomci odmítnou dědictví s výhradou povinného dílu, na jejich místo i tak nastupují další zákonní dědicové a ti jsou povinni vyplatit nepominutelným dědicům právě ten podíl, na který mají zákonný nárok.

Vzdání se dědictví

Dědic, který dědictví neodmítl, se může před soudem v řízení o dědictví vzdát dědictví ve prospěch druhého dědice. Podstatou vzdání se dědictví je dvoustranný, popřípadě vícestranný projev vůle dědice, který dědictví neodmítl a druhého dědice, v jehož prospěch se dědic svého dědictví vzdává. Vzdání se dědictví je tak podmíněno souhlasem druhého dědice. Tento projev vůle dědic činí před soudem a je zachycen do soudního protokolu. Důsledkem vzdání se dědictví je to, že nebude dědic z dědictví nic nabývat. Lze se však vzdát dědictví jen z části, v tom případě se takový důsledek uplatní pouze ve vztahu k té části dědictví, jíž se dědic vzdal ve prospěch dědice jiného.

Kateřina Masná,
paralegal