Může prodávající rozšířit záruku za jakost zboží i na osoby jiné než je kupující?

Prodávající takto vždy odpovídá kupujícímu, se kterým je v důsledku uzavření kupní smlouvy v právním vztahu.

Může se ovšem stát, že prodávající např. v kupní smlouvě nebo v záručním listě rozšíří záruku i pro všechny další majitele zakoupené věci, kteří se jimi stanou v záruční době.

Nabízí se ale otázka – je skutečně možné, aby prodávající odpovídal za vady  prodané věci nejen jejímu  kupujícímu, ale i jiným osobám, kupř. té osobě, které kupující věc v záruční době dále prodal?        

I.

V posuzovaném případě vznikl kupní smlouvou mezi prodávajícím a kupujícím závazkový právní vztah, jehož obsahem je i odpovědnost prodávajícího za vady prodané věci. To zjednodušeně řečeno znamená, že vyskytne-li se na prodané věci v záruční době vada, vzniká v důsledku její reklamace u prodávajícího kupujícímu právo např.  na slevu z kupní ceny, právo na výměnu věci za novou  nebo, v jistých případech, i právo odstoupit od kupní smlouvy – tedy právo kupní smlouvou zrušit (souhrnně jsou tato práva označována jako práva z odpovědnosti za vady zboží). Výběr mezi těmito právy má prodávající; je ovšem povinen respektovat mantinely mu stanovené zákonem.   

Zpět ale k položené otázce. Je pravdou, že dle občanského zákoníku (viz § 620 odst. 5 zákona č.40/1964 Sb., občanského zákoníku, může prodávající prohlášením v záručním listě vydaném kupujícímu poskytnout záruku přesahující rozsah zákonné záruky. V takovém případě je prodávající povinen v záručním listě určit zároveň i podmínky a rozsah prodloužení záruky.

Zákon tedy umožňuje, aby prodávající v záručním listě kupř. prodloužil záruční dobu nad zákonný rámec. Je stejně tak přípustné, aby prodávají rozšířil okruh práv původního kupujícího (např. mu poskytl více práv, než by mu jinak v případě reklamace občanský zákoník dával).

Rozšíření práv ze záruky na třetí subjekty odlišné od osoby kupujícího však již občanský zákoník nedovoluje. Proto při dalším převodu zakoupené věci zůstává nositelem práv z odpovědnosti za vady původní kupující. To znamená, že osoba, které původní kupující věc za trvání záruční doby např. prodal či daroval, může vady věci reklamovat pouze u původního kupujícího, ale již nikoliv u osoby, u které si původní kupující věc dříve koupil (tedy v tomto případě u prvního prodávajícího).

Pokud tedy  prodávající rozšířil práva z odpovědnost za vady svým prohlášením v záručním listě či v kupní smlouvě i na třetí osoby odlišné od kupujícího, je takové prohlášení prodávajícího neplatné pro rozpor se zákonem a  nemá  žádné právní účinky. Je-li toto prohlášení součástí kupní smlouvy, je v této části kupní smlouva neplatná. Platnost zbylých ustanovení kupní smlouvy však v důsledku této skutečnosti nebude zpravidla dotčena.

II.

Vzhledem ale k tomu, že právo je plné různých výjimek, je v některých případech i přes výše uvedené možné,  aby nositelem práva z odpovědnosti za vady koupené věci (tedy osobou, které právo z odpovědnosti za vady „svědčí“) byl i ten, kdo od prodávajícího věc nekoupil.

Obecně totiž lze, aby kupující potom, co objeví na zakoupené věci vadu a tuto vadu u prodávajícího reklamuje, postoupil existující právo z odpovědnosti za vady koupené věci (např. právo na slevu z kupní ceny) na jinou osobu, např. na tu, které věc v mezidobí prodal. Na základě postoupení pohledávky se tak novým věřitelem původního prodávajícího stane postupník, tj. osoba jiná než  původní kupující.

Postoupit pohledávku je třeba písemně, a to buď formou zvláštní písemné smlouvy o postoupení pohledávky, nebo formou speciálního ujednání obsaženého např. v písemné kupní či darovací smlouvě, na základě které původní kupující zároveň prodal či daroval postupníkovi zakoupenou věc. Postoupení pohledávky musí být ovšem oznámeno, popř. prokázáno původnímu prodávajícímu, aby mělo vůči němu právní účinky.

Závěrem drobné upozornění týkající se zákonného omezení možnosti věřitele postoupit svou pohledávku jinému. Dle občanského zákoníku nelze postoupit mimo jiné pohledávku, jejíž obsah by se změnou věřitele změnil, ani pohledávku, která dle dohody s dlužníkem být postoupena nemůže. Zatímco v prvním případě mám za to, že postoupením práva z odpovědnosti za vady zakoupené věci nedojde ke změně jeho obsahu a jeho postoupení tedy zákon v souladu s výše uvedeným nebrání, v druhém případě je si třeba dát pozor na obsah původní kupní smlouvy. Pokud by tato kupní smlouva postoupení případných práv z odpovědnosti za vady zakoupené věci zakazovala, nebylo by možné toto právo na třetí osobu postoupit.