Na návštěvě u BROŽ & SOKOL & NOVÁK: Tradice se čtečkou duhovek

Zpět do první republiky

Hledání sídla kanceláře na pražské Sokolské třídě se vyplatí. Krásné, zrenovované vstupní prostory domu z 19. století signalizují, že si tu klasických věcí váží. Kancelář budovu vlastní a je ve čtyřech z pěti pater. Spadá pod ní ale i Společnost pro rozhodčí řízení, která obývá první patro budovy. Interiéru dominuje dřevo a cítíte v něm opravdu tradiční advokacii. Dle Jana Brože, partnera a jednoho ze dvou zakládajících advokátů, to je cíleně. „Je to dům z 19.stol, on si to zasluhuje.“ Jak dále vysvětluje, budova je celou dobu neměnná, pokud jde o počet místností a pater. Jen se v ní pořád něco malého předělává. Nedávno nainstalovali místo původních výtahů sochy, sv. Yva a sv. Jana Nepomuckého. „Jsou opravdu z hořického pískovce“.

Rozhovor i následnou túru začínáme v kanceláři Jana Brože, našeho průvodce. „Dejme tomu, že zajímavostí tento kanceláře je, že nábytek, s výjimkou gauče, je po advokátovi, který se mnou byl kdysi v advokátní poradně. JUDr. Civín toto zařízení měl ve své privátní praxi za první republiky. Je to tedy klasické zařízení advokátní kanceláře z první republiky. A to vyjadřuje i tu klasickou podobu naší advokátní kanceláře.“ Místnosti dominují knihy, a to zejména sbírky zákonů. Jan Brož má všechny už od roku 1918, tak jak léta šla. „Je to docela výjimečné, že by to někdo měl od roku 1918.“

Oblíbení malíři partnera jen dokládají oblibu v 19. století – Mařákovci a Mařákova krajinářská česká škola. U své „zdi slávy“ Jan Brož zavtipkuje nad vystaveným osvědčením o výkonu advokacie: „Když lékaři mají oprávnění léčit, já jsem oprávněn vykonávat advokacii.“

Tomáš Sokol a jeho perly

Další kanceláří je „útočiště“ jednoho z nejznámějších právníků u nás, Tomáše Sokola. Na zdi má mimo jiné perličky - „jak ten život jde“. Jan Brož nás upozorňuje na první stranu rozsudku z roku 1969, kdy Tomáš Sokol jako student „útočil na veřejného činitele“. Vedle rozsudku má pověšený dekret o jmenování členem vlády (ministrem vnitra). A vedle dekretu a rozsudku má čestné místo osvědčení o tom, že je oprávněn řídit (na právníka) nezvyklé vozidlo. Na strojní traktorové stanici prospěl v předmětu Kombajn. Jan Brož říká: „Prostě to ukazuje, že tu máme zajímavé životní poutě.“ S úsměvem na tváři nám také ukazuje fotku, kdy museli kolegové po prohraném zápase v tenise vozit doktora Sokola na kolečku… a dodává: „Vždyť ten advokátní život není jenom o té práci.“

V kanceláři Tomáše Sokola jsme se zeptali, jak vlastně vypadal vznik spolupráce. Jan Brož říká: „Otevřel jsem k němu dveře, protože jsme seděli vedle sebe, a říkám: Tomáši, hele co kdybychom začali dělat kancelář dohromady, 50:50. A on nic. Tak jsem dveře zavřel. Tomáš je za pět minut otevřel a říká: Tak jo!“ To bylo celé. V dobrých i zlých časech já věděl do čeho jdu a on věděl do čeho jde. Věděli jsme o sobě - jací jsme právníci, jaké máme povahové vlastnosti. Takže je to někdy jako manželství.“

Oči, prosím…

Při cestě mezi patry si nelze nevšimnout super moderního způsobu otevírání zámků. Jan Brož přibližuje: „My jsme dělali rekonstrukci a chtěli jsme lépe zabezpečit kancelář. Takže ve dveřích, které vypadají tradičně, je čtyřmilimetrový plech a každé vstupní dveře jsou elektronicky zabezpečeny na pult centralizované ochrany. V souvislosti s tím jsme instalovali čtečky duhovek, které umožňují vstup do jednotlivých pater.“ A dodává, že mohli otevírání samozřejmě udělat na palce, ale když se nesou spisy, tak je palec problematický. Proto zvolili tuto poměrně novou a jedinečně identifikovatelnou technologii.

V advokátní kanceláři BROŽ & SOKOL & NOVÁK si právníci berou klienty do svých kanceláří. Koresponduje to s osobním přístupem a důrazem na zastupování nejenom právnických, ale i fyzických osob. Samozřejmě, když má někdo menší kancelář, jde do zasedačky. Ty jsou tři a jsou propojené. Právníci tak mohou mít přes celé patro konferenční místnost pro 40 lidí.

K vybavení kanceláře Jan Brož říká: „Nechali jsme se inspirovat tradičními kancelářemi na západ od nás. Německo, Anglie – ty co dělají klasickou advokacii.“

Kancelář nevyužívá studenty, s výjimkou období letních prázdnin, na nárazovou administrativní práci. Jan Brož vysvětluje: „My se domníváme, že ten jejich záběr a činnosti jsou takové, že bychom jim neměli správně svěřit odbornější úkony ve vztahu ke klientele. Ty svěřujeme advokátním koncipientům, tedy hotovým právníkům.“  Většina z koncipientů v kanceláři setrvá i po advokátních zkouškách, zůstanou jako advokáti.

Závěrem

Jan Brož naši túru uzavírá zamyšlením nad dlouhodobými úspěchy kanceláře. „Ona ta spolupráce s lidmi a dlouhodobost je pro tuto profesi důležitá. Spolupráce lidská i pracovní v advokacii stojí na důvěře jednoho k druhému, že učiní úkony tak, jak by je měl udělat. Odpovědnost je na společníkovi…  A proto nemáme filozofii postavenou jen na těch obchodně právních služeb. Tam znamenala třeba ekonomická krize velkou sinusoidu ve výtěžnosti a ekonomických výsledcích. A to se nás v důsledku naší filosofie nedotklo.“

Tradice je tak pro kancelář stěžejní – ať už jde o vztahy, interiéry i filosofii. Jan Brož uzavírá: „Pokud jde o mě, snažím se mladším kolegům tuto filosofii vštípit. Domnívám se, že je správná.“

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz