Nahlížení do spisu
Jen soud rozhoduje o vině a trestu. Každý je považován za nevinného, jen soud může pravomocným rozsudkem určit kdo je vinen. Obviněný má právo na obhajobu před soudem. Těmito třemi větami se dá stručně shrnout obsah prvních tří odstavců čl. 40 zákona č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, a zároveň se jedná o základní předpoklady práva na spravedlivý proces. Z toho vyplývá, že je-li poslední z uvedených práv, tedy právo obviněného na obhajobu před soudem, jedním ze základních práv trestního řízení, pak právo nahlížet do spisu je esenciální složkou práva na obhajobu.
Obviněný z trestného činu musí mít dle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod čas a možnost k přípravě obhajoby. Aby bylo vůbec možné obhajobu připravit, je nutné, aby obviněný věděl, co přesně je mu kladeno za vinu, a k tomu slouží právo nahlížet do spisu. Toto právo je obecně upraveno v § 65 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, a následně je zakotveno i v § 166 téhož zákona.
Zmíněné ustanovení § 65 trestního řádu upravuje právo nahlížet do spisu tak, že osobami oprávněnými do spisu nahlížet, činit si z něj výpisky, poznámky či kopie jsou obviněný, poškozený, zúčastněná osoba a jejich obhájci a zmocněnci. V případě plně nesvéprávného či na svéprávnosti omezeného obviněného, poškozeného nebo zúčastněné osoby mají uvedené oprávnění i jejich zákonní zástupci a opatrovníci. Jiné osoby mohou do spisu nahlížet také, ale již zde platí určitá omezení. K nahlížení a výkonu oprávnění pořízení poznámek či kopie je nutný souhlas předsedy senátu a doložení, že nahlížení do daného spisu je potřebné k výkonu práv daného, v řízení nezainteresovaného, člověka.[1] V případě nahlížení do spisu během přípravného řízení jsou kritéria nahlížení jiných osob totožná, ale nutný souhlas vydává státní zástupce nebo policejní orgán.[2]
Podle ustanovení § 166 trestního řádu umožní policejní orgán po skončení vyšetřování obviněnému, jeho obhájci a poškozenému, který podal návrh podle § 43 odst. 3 trestního řádu, v přiměřené době prostudovat spisy a učinit návrhy na doplnění vyšetřování.
Právo nahlížet do spisu je však omezeno ve svém rozsahu výjimkou, která stanovuje zákaz nahlížet do protokolu o hlasování a do osobních údajů utajeného svědka.[3] Zároveň je podle § 65 odst. 5 a 6 také nutné při povolování nahlížení do spisu učinit taková opatření, které zachovají tajnost utajovaných informací dle zvláštního zákona či údajů, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti. Vedle toho je také stanoveno oprávnění státního zástupce nebo policejního orgánu odepřít právo nahlížet do spisu a činit si z něj poznámky a kopie ze závažných důvodů. To je ovšem možné pouze v přípravném řízení a pouze před tím, než je obviněný a jeho obhájce upozorněn na možnost spis prostudovat. Taktéž není možné odepřít nahlížení do spisu ve chvíli, kdy je sjednávána dohoda o vině a trestu.[4]
Výše uvedený popis se týkal nahlížení do spisu před zahájením a v průběhu trestního řízení před soudem. K tomu existuje také i poměrně značné množství judikatury, která vykládala a zpřesňovala výklad jednotlivých ustanovení trestního řádu zabývajících se právem nahlížet do spisu. Nicméně až nyní se Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 2156/21 zabýval skutečností, zda lze odepřít právo nahlížet do spisu odsouzenému, který byl již pravomocným rozsudkem odsouzen k trestu odnětí svobody a vyhýbá se nástupu trestu.
Ústavní soud ve svém rozhodnutí konstatoval, že: „Ačkoli § 65 trestního řádu hovoří o obviněném, tento pojem je třeba vykládat ve spojení s § 12 odst. 7 trestního řádu, podle něhož se obviněným rozumí́ též obžalovaný a odsouzený, pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného.“[5] A proto „Ústavní́ soud neshledává důvod, proč by se právní úprava nahlížení obviněného do spisu neměla vztahovat i na odsouzeného.“[6] Ústavní soud tak dovodil, že úprava práva nahlížet do spisu podle § 65 trestního řádu spadá i na odsouzeného. Tím je dáno i to, kdo a za jakých podmínek může odepřít právo nahlížet do spisu, dělat si z něj poznámky a kopie odsouzenému či jeho právnímu zástupci.
V daném sporu Ústavní soud shrnul, že Okresní soud v Ústí nad Orlicí obhájci odsouzeného „nahlédnutí́ do spisu neumožnil kvůli tomu, že žádost o nahlížení do spisu nebyla zdůvodněna a že se stěžovatel [pozn. aut.: odsouzený] vyhýbá výkonu trestu odnětí svobody, přičemž nahlédnutí do spisu by mu mohlo pomoci tento stav udržovat.“[7] Jak dále konstatoval Ústavní soud: „Ani jeden z těchto důvodů ve světle § 65 trestního řádu neobstojí́.“[8]
Podle § 65 odst.1 trestního řádu je nutnost prokázat právní důvod pouze u osob odlišných od obviněného, poškozeného a zúčastněné osoby, přičemž jak je již uvedeno výše, pojem „obviněný“ zahrnuje dle nálezu Ústavního soudu i pojem „odsouzený“. Z tohoto důvodu je dle uváděného nálezu irelevantní, zda byla žádost o nahlížení do spisu zdůvodněna či nikoliv.[9]
Okresní soud jednal v rozporu s ustanovením § 65 trestního řádu taktéž tím, že odmítl nechat právního zástupce odsouzeného do spisu nahlédnout i přesto, že zákon nezná ve vykonávacím řízení obdobu odepření ze závažných důvodů jako je tomu v řízení přípravném.[10]
Z výše uvedeného vyplývá, že právo na obhajobu dle čl. 40 odst. 3 listiny, respektive jeho část v podobě nahlížení do spisu plně svědčí nejen osobám uvedeným v § 65 odst. 1 trestního řádu, ale i osobě odsouzeného a jeho právnímu zástupci, a to i přesto, že se odsouzený vyhýbá nástupu trestu odnětí svobody.
[1] Takovým nezainteresovaným člověkem je podle komentáře např. jiná osoba než obviněný, která žádá vyjmutí věcí ze zajištění, zájmové sdružení občanů nebo důvěryhodná osoba nabízející jako náhradu vazby převzetí záruky za další chování obviněného a za to, že se na vyzvání dostaví k soudu, majitel zajištěných peněz na účtu u banky nebo jiného subjektu, který vede účet pro jiného, osoby, které mohou podat ve prospěch obviněného stížnost nebo dovolání či návrh na obnovu řízení a další (ŠÁMAL, Pavel, GŘIVNA, Tomáš. § 65 [Právo nahlížet do spisů]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 706.).
[3] Tamtéž.
[5] Nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. II. ÚS 2156/21, odst. 21.
[6] Tamtéž.
[7] Tamtéž, odst. 24.
[8] Tamtéž.
[9] Tamtéž, odst. 25.
[10] Tamtéž, odst. 26.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
