2. 9. 2002
ID: 18341upozornění pro uživatele
Náhrada za ztrátu na výdělku zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity
Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity nebo částečné invalidity je jedním z typů plnění poskytovaným zaměstnanci v rámci náhrady za ztrátu na výdělku jako následek odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání.
Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity nebo částečné invalidity je jedním z typů plnění poskytovaným zaměstnanci v rámci náhrady za ztrátu na výdělku jako následek odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání.
Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity nebo částečné invalidity je upravena v ustanovení § 195 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce. Je považována ze jednu z nejvýznamnějších náhrad v rámci práva na náhradu škody při pracovních úrazech a nemocech z povolání.
Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity nebo částečné invalidity je plněním opakujícím se a je samostatným nárokem. Tato náhrada se poskytuje jako rozdíl mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem zaměstnance, kterého dosahuje po pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, přičemž se samozřejmě připočítává případný plný nebo částečný invalidní důchod. Zaměstnanci se tedy poskytuje v takové výši, aby se tato náhrada spolu s výdělkem po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtení případného invalidního nebo částečného invalidního důchodu poskytovaného z téhož důvodu rovnala jeho průměrného výdělku před vznikem školy.
Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci i při pracovní neschopnosti z jiného důvodu než je původní pracovní úraz nebo nemoc z povolání. Přitom se za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání považuje výdělek, z něhož se stanoví výše nemocenského.
Zákoník práce upravuje i situaci, kdy zaměstnanec bez vážných důvodů odmítne nastoupit práci, která mu byla zajištěna, respektive její vliv na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. V takovém případě přísluší náhrada za ztrátu na výdělku pouze ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené zaměstnanci úrazem nebo nemocí z povolání a průměrným výdělkem, kterého mohl dosáhnout na práci, která mu byla zajištěna. Podobně je stanoveno, že zaměstnavatel zaměstnanci neuhradí škodu do výše částky, kterou si bez vážných důvodů opomenul vydělat.
Zákoník práce obsahuje v § 195 odst. 4 i časové omezení této náhrady, kdy v souladu s tímto ustanovením se náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti poskytuje zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, ve kterém dovrší 65 let věku.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity nebo částečné invalidity je upravena v ustanovení § 195 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce. Je považována ze jednu z nejvýznamnějších náhrad v rámci práva na náhradu škody při pracovních úrazech a nemocech z povolání.
Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity nebo částečné invalidity je plněním opakujícím se a je samostatným nárokem. Tato náhrada se poskytuje jako rozdíl mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem zaměstnance, kterého dosahuje po pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, přičemž se samozřejmě připočítává případný plný nebo částečný invalidní důchod. Zaměstnanci se tedy poskytuje v takové výši, aby se tato náhrada spolu s výdělkem po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtení případného invalidního nebo částečného invalidního důchodu poskytovaného z téhož důvodu rovnala jeho průměrného výdělku před vznikem školy.
Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci i při pracovní neschopnosti z jiného důvodu než je původní pracovní úraz nebo nemoc z povolání. Přitom se za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání považuje výdělek, z něhož se stanoví výše nemocenského.
Zákoník práce upravuje i situaci, kdy zaměstnanec bez vážných důvodů odmítne nastoupit práci, která mu byla zajištěna, respektive její vliv na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. V takovém případě přísluší náhrada za ztrátu na výdělku pouze ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené zaměstnanci úrazem nebo nemocí z povolání a průměrným výdělkem, kterého mohl dosáhnout na práci, která mu byla zajištěna. Podobně je stanoveno, že zaměstnavatel zaměstnanci neuhradí škodu do výše částky, kterou si bez vážných důvodů opomenul vydělat.
Zákoník práce obsahuje v § 195 odst. 4 i časové omezení této náhrady, kdy v souladu s tímto ustanovením se náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti poskytuje zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, ve kterém dovrší 65 let věku.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!
