Náležitosti ústavní stížnosti

Oba druhy ústavních stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. c) a d) Ústavy ČR jsou významným prostředkem ochrany práv ať už jde o práva občanů a jiných nestátních subjektů před zásahy orgánů veřejné moci či práv územního samosprávného celku na samosprávu před nezákonnými zásahy státu. Pro podání ústavní stížnosti je nutno splnit stanovené podmínky. Jde i o to, aby podávaná ústavní stížnost měla předepsané formální náležitosti. Zákon o Ústavním soudu stanoví, že pro ústavné stížnost platí obecná ustanovení o návrhu, která je možno nalézt v jeho §§ 34 –35.
Ústavní stížnost musí být Ústavnímu soudu předložena písemně a to v takovém počtu stejnopisů, aby jeden stejnopis zůstal na soudu a aby každému účastníkovi a to i vedlejšímu, kteří jsou v návrhu uvedeni, mohl být doručen jeden stejnopis (účastníky řízení jsou stěžovatel a státní orgán nebo jiný orgán veřejné moci, proti jehož zásahu ústavní stížnost směřuje; vedlejšími účastníky jsou ostatní účastníci řízení, z něhož stížností napadené rozhodnutí vzešlo, v případě trestního řízení jsou vedlejšími účastníky strany tohoto řízení a jiné osoby, které prokáží právní zájem na výsledku řízení a Ústavní soud jim postavení vedlejšího účastníka přizná). V této souvislosti je nutno upozornit, že zákon vyžaduje, aby byl dodán potřebný počet stejnopisů a ne kopií, což se často zaměňuje.

Protože zákon o Ústavním soudu v ustanovení § 30 stanoví, že fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny je nutno, aby byla k ústavní stížnosti připojena příslušná plná moc. Substituce jiným zástupcem není možná, protože je zákon v řízení před Ústavním soudem vylučuje.

Ústavní stížnost je vázána zákonem stanovenou lhůtou (ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů, která je lhůtou procesní a počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti), a proto by měla v ústavní stížnosti být uvedena i informace o tom, kdy nabylo rozhodnutí napadené ústavní stížností právní moci dále skutečnost, že se jedná o rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o posledním procesním prostředku, kterého k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod bylo možno využít.

Ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu dává možnost, aby spolu s ústavní stížností byl podán také návrh na zrušení zákona nebo jeho části. Takový právní předpis musí být přesně označen a pokud jde jen o jeho část, zdá se nevhodnějším použít přímé citace.

Samozřejmostí je, že z ústavní stížnosti musí být patrno, kdo ji činí, musí být datována a podepsána. Návrh má dále obsahovat pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává a další náležitosti, které stanoví zákon.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz