Stáže studentů ve firmách se stávají stále častějšími. Tomu nelze nic vytknout. Studenti získají cenné zkušenosti, které mohou lépe nastartovat jejich kariéru. Společnosti si naopak mnohdy lépe „vyberou a vychovají“ budoucí zaměstnance. Na pohled bezproblémovou symbiózu mnohdy nenaruší ani fakt, že studenti občas vykonávají praxi bez nároku na odměnu za práci. To jim však nemusí vadit, pokud tím získají kapitál v podobě praxe do životopisu a zkušeností do života. Navíc často znamenají pro školitele spíše náklady než přínos.

Z právního hlediska je nutno takové praxe rozdělit do dvou skupin:

• a) Praxe studentů středních škol či vyšších odborných škol, případně univerzit, kteří musí splnit určitý rozsah odborné praxe jako podmínku pro řádné ukončení studia
• b) Praxe studentů, kteří tak činí ze své vlastní vůle s cílem nabrat potřebné zkušenosti
  

V prvním případě je praxe většinou předepsaná jako povinná, ať už v rámci stanov či jiným způsobem. Pokud je student takto „vyslán“ na praxi školou, pak by smlouvu s poskytovatelem praxe měla uzavřít škola. Poskytovatel tedy neuzavírá smlouvu přímo se studentem, nýbrž dle školského zákona (v případě středních a vyšších odborných škol) se školou. To trochu koliduje s tím, že odměnu za praxi studentům hradí ta osoba, u níž byla produktivní praxe vykonána. S odměnou je to navíc složitější. Podle § 122 školského zákona se má studentům středních a vyšších odborných škol (na vysoké školy se to nevztahuje) poskytovat odměna, avšak pouze v případě, kdy vykonali „produktivní činnost“. Za produktivní činnost se považuje činnost, která přináší příjem. Je-li poskytována, pak by v zásadě neměla klesnout pod 30% stanovené minimální mzdy. Ministerstvo pak stanoví prováděcím právním předpisem podmínky konání odborné praxe. Dohodnou – li se strany na tom, že praxe nebude honorována, pak musím doporučit obezřetnost. Vždy je na místě předem připravit smluvní či jiné podklady, které by v případě kontroly na pracovišti byly předloženy inspektorátu práce a které by dostatečně prokazovaly, že se nejedná o tzv. závislou činnost.

V druhém případě vzniká závazkový vztah pouze a jen mezi praktikantem a zaměstnavatelem (poskytovatelem praxe). Zde již škola nijak nefiguruje. Stáž může být opět buď úplatná, nebo bez úplaty ze strany zaměstnavatele. Má – li být student odměňován, pak lze doporučit některou z dohod mimo pracovní poměr, bez nichž hrozí riziko v případě kontroly. Pokud se strany dohodnou, že student nebude dostávat odměnu, dostává se poskytovatel stáže opět do rizika. V případě kontroly ze strany inspektorátu práce může být taková praxe vyhodnocena jako nelegální práce. Zde totiž hrozí, že bude vyhodnocena jako tzv. výkon závislé činnosti (zejména v případě, je – li práce studenta pro poskytovatele praxe přínosem, je – li produktivní). Podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti je nezákonný výkon závislé práce bez uzavření pracovněprávního vztahu a dle § 25 odst. 1 písm. b) zákona o inspekci práce v kontextu § 77 odst. 1 zákoníku práce je nezákonný výkon závislé činnosti bez uzavření písemné dohody. A sankce, které v takovém případě hrozí zejména zaměstnavateli, mohou být pro některé podnikatele likvidační. Jako radu lze uvést následující:

• Na místě je uzavřít alespoň nějakou dohodu, byť v podobě inominátní smlouvy, v níž budou dostatečně ujednány veškeré podmínky praxe a skutečnosti, které takový postup odůvodní
• V případě následné kontroly, je – li již patrné, že inspekce vyhodnotí praxi jako nelegální práci, je na místě zvážit, zda nezvolit raději postup eliminování rizika a snažit se inspekci směřovat k postupu dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, a tím zamezit sankčně bolestivějšímu postupu dle § 25 odst. 1 písm. b) zákona o inspekci práce v kontextu § 77 odst. 1 zákoníku práce
  

Osobně však doporučuji využít raději některé z dohod mimo pracovní poměr.

Úvaha de lege ferenda

Celý problém tkví zejména v absenci dostatečné úpravy studentské praxe (zejména bezplatné stáže druhého typu) v zákoně. Odkaz na inominátní smlouvu podle občanského zákoníku se nejeví jako zrovna ideální řešení, tím spíše v kontextu praxe ze strany inspektorátů práce. Nabízí se tedy novela zákona, která by přinesla zvláštní smluvní typ pro takové případy. Nová úprava se nabízí tím spíše, je – li nutnost odborných praxí u studentů stále více zdůrazňována jako nezbytná podmínka pro uplatnění studentů na trhu práce.




Mgr. Jiří Klega,
advokát, univerzitní pedagog VŠB - TUO


JAKOVIDIS | KLEGA | PARTNERS  advokátní kancelář

U Staré elektrárny 291/11, 710 00 Ostrava
Slívenecká 1121/72, 155 00 Praha 5
Bohumínská 1553, 73532 Rychvald

Tel.:    +420 608 133 636
e-mail:    klega.j@advokatova.cz


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů , judikatura, právo | www.epravo.cz