Neúčinnost lze vyslovit i při doručení písemnosti od soudu nikoliv fikcí, ačkoliv adresát stvrdil doručení písemnosti do vlastních rukou

Podle ust. § 50d odst. 1 občanského soudního řádu (o. s. ř.) na návrh účastníka rozhodne odesílající soud, že doručení je neúčinné, pokud se účastník nebo jeho zástupce nemohl z omluvitelného důvodu s písemností seznámit. Návrh je třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy se s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit. V návrhu musí být vedle obecných náležitostí uveden den, kdy se účastník s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit, a označení důkazů, jimiž má být včasnost a důvodnost návrhu. Podle ust. § 50d odst. 2 o. s. ř. omluvitelným důvodem podle (ve smyslu ust. § 50d odst. 1 o.s.ř.) nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje, skutečnost, že v případě podnikající fyzické osoby a právnické osoby se na adrese pro doručování nikdo nezdržuje.

Účelem institutu tzv. relativní (naříkatelné) neúčinnosti doručení podle ust. § 50d o. s. ř. je zabránit nepřiměřené tvrdosti, kterou by účastníku (adresátu) mohlo přinést doručení soudní písemnosti pro případ, že se adresát s doručovanou písemností neseznámil z omluvitelného důvodu. Možnost adresáta seznámit se s doručovanou písemností nelze ztotožňovat se samotným doručením písemnosti, protože z ustanovení § 50d odst. 1 o. s. ř. je zjevné, že zákon mezi těmito pojmy rozlišuje. K seznámení se adresáta se zásilkou proto nedojde již doručením písemnosti, ale tím, že adresát po doručení písemnosti aktivně koná tak, aby zjistil obsah doručované písemnosti; k tomu je třeba, aby adresát byl této poznávací činnosti reálně schopen. Z uvedeného tedy vyplývá, že i v případě, že soudní písemnost byla adresátu doručena přímo do vlastních rukou, není vyloučeno, že soud k návrhu adresáta rozhodne o neúčinnosti doručení této písemnosti, jestliže se adresát s písemností nemohl z omluvitelného důvodu seznámit.

Při úvaze, zda je na místě využít institutu relativní neúčinnosti doručení podle ust. § 50d odst. 1 o. s. ř., je namístě rozlišovat dlouhodobou a krátkodobou neschopností adresáta seznámit se s doručovanou písemností. Dlouhodobá neschopnost adresáta seznámit se s doručenou písemností zpravidla nastává v souvislosti s celkovou nezpůsobilostí adresáta samostatně jednat před soudem. Za takových okolností je na místě uzavřít, že písemnost nebyla řádně doručena proto, že soud s účastníkem nejednal prostřednictvím opatrovníka, jenž mu měl být ustanoven podle ust. § 29 odst. 3 o. s. ř. V těchto případech nastává tzv. absolutní neúčinnost doručení bez toho, aby bylo na místě rozhodnout podle ust. § 50d o. s. ř. Naopak je-li neschopnost účastníka seznámit se s doručovanou písemností jen krátkodobá (například následkem přechodně zhoršeného zdravotního stavu), je na místě vyslovit relativní neúčinnost doručované písemnosti ve smyslu ust.  § 50d o. s. ř. Je však na adresátu, aby on sám doložil tuto přechodnou a pro něj nepřeklenutelnou indispozici.

V projednávané věci bylo z hlediska skutkového stavu zjištěno, že předmětné rozhodnutí bylo povinnému poštovním doručovatelem doručeno do vlastních rukou oproti jeho podpisu dne 11. 5. 2017, do místa jeho bydliště. Odvolací soud dovodil, že v projednávané věci nemůže být vyslovena neúčinnost doručení předmětného rozhodnutí, neboť ji lze vyslovit pouze v případě náhradního doručení ve smyslu ust. § 49 odst. 4 o. s. ř. či § 50 odst. 1 o. s. ř., aniž by se zabýval otázkou, zda v projednávané věci nebyl dán omluvitelný důvod pro vyslovení neúčinnosti doručení předmětného rozhodnutí. Nejvyšší soud ČR v usnesení spis. zn. 20 Cdo 2290/2018, ze dne 1. 8. 2018, uzavřel, že namítá-li povinný (který tuto námitku vznesl i před odvolacím soudem), že doručovanou písemnost sice převzal, avšak s ohledem na svůj zdravotní stav nebyl přechodně schopen se s ní seznámit, je třeba se touto námitkou zabývat a zjistit, zda není dán omluvitelný důvod pro vyslovení neúčinnosti doručení ve smyslu ust. § 50d o. s. ř. i v případě, že písemnost byla povinným prokazatelně převzata. (Závěr odvolacího soudu, že není dán důvod pro vyslovení neúčinnosti doručení předmětného rozhodnutí, tedy vychází s nesprávného výkladu ust. § 50d odst. 1 o. s. ř., a proto je i předčasný. A tak NS ČR zrušil předchozí rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně.)

Z rozhodnutí NS není zřejmá povaha zdravotního omezení adresáta – konkrétní diagnóza (a ani jinak se na internetu nepodařilo autorovi příspěvku ji zjistit), aby bylo možno upřesnit resp. pro praxi napovědět, v jakých případech a při jakých zdravotních indispozicích přichází aplikace uvedeného judikátu v úvahu.

Richard W. Fetter,

autor je právníkem specializujícím se na občanské a pracovní právo

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz