epravo.cz

Přihlášení / registrace

Nemáte ještě účet? Zaregistrujte se


Zapomenuté heslo
    Přihlášení / registrace
    • ČLÁNKY
      • občanské právo
      • obchodní právo
      • insolvenční právo
      • finanční právo
      • správní právo
      • pracovní právo
      • trestní právo
      • evropské právo
      • veřejné zakázky
      • ostatní právní obory
    • ZÁKONY
      • sbírka zákonů
      • sbírka mezinárodních smluv
      • právní předpisy EU
      • úřední věstník EU
    • SOUDNÍ ROZHODNUTÍ
      • občanské právo
      • obchodní právo
      • správní právo
      • pracovní právo
      • trestní právo
      • ostatní právní obory
    • AKTUÁLNĚ
      • 10 otázek
      • tiskové zprávy
      • vzdělávací akce
      • komerční sdělení
      • ostatní
      • rekodifikace TŘ
    • Rejstřík
    • E-shop
      • Online kurzy
      • Online konference
      • Záznamy konferencí
      • EPRAVO.CZ Premium
      • Konference
      • Monitoring judikatury
      • Publikace a služby
      • Společenské akce
      • Advokátní rejstřík
      • Partnerský program
    • Předplatné
    27. 3. 2006
    ID: 39479upozornění pro uživatele

    Nicotné správní rozhodnutí ve světle správního práva a správního řádu "Quod nullum est, nullum produsit effectum"

    Problematika pojmu nicotnosti úzce souvisí s významem pojmu nicotný, či nicotnost. Základem je podstatné jméno nicota[1], které můžeme vyložit jako protiklad bytí. Tuto interpretaci můžeme použít kromě filozofie i pro další společenskou disciplínu, kterou je právo, neboť přesně a výstižně dvěma slovy vystihuje celou podstatu nicotnosti a nicotných aktů (jinými slovy řečeno – správních rozhodnutí). Tímto významem je, že takovýto akt nemá žádné právní účinky, hledí se na něj, jako by vůbec neexistoval, tedy nebyl, nemá žádnou právní relevanci.

    V této charakteristice panuje jak v judikatuře, tak i mezi autory jednota. Poněkud obtížnější je to již používanou terminologií pojmu nicotnosti. Obsah a význam tohoto výrazu totiž je totiž různými autory podřazován pod různé pojmy – nulitní akty, nullita, paakt, absolutní zmatečnost, zdánlivý akt, pa-akt, neexistence, naprostá neplatnost, nebo dokonce

    Reklama
    Nemáte ještě registraci na epravo.cz?

    Registrujte se, získejte řadu výhod a jako dárek Vám zašleme aktuální online kurz na využití umělé inteligence v praxi.

    REGISTROVAT ZDE
    procesní potrat
    Reklama
    ChatGPT od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 5.8.2025
    ChatGPT od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 5.8.2025
    5.8.2025 13:003 975 Kč s DPH
    3 285 Kč bez DPH

    Koupit

    [2]
    . Jinými slovy řečeno – různí autoři se snaží jinými pojmy vyjádřit stejnou skutečnost -  jde o dokument, o aktu, či rozhodnutí, tu nelze stricto sensu vůbec hovořit, nebo by bylo vhodnější dát jej do uvozovek. Takovýto dokument se tváří jako správní rozhodnutí, vystupuje jako správní rozhodnutí navenek, aby byl za správní rozhodnutí považován. Nicotný správní akt tudíž neexistuje, nikoho nezavazuje, a tak jej nikdo není povinen respektovat. Rovněž nelze, aby toto právní nic bylo zhojeno uplynutím času. Nelze totiž uplynutím času napravit něco, dát novou kvalitu něčemu, co vůbec neexistuje.

    Nicotné správní rozhodnutí nemá žádných účinků, je však třeba toto tvrzení poněkud blíže doplnit a upřesnit. Na mysli jsem totiž měl, že nevyvolává žádné účinky veřejnoprávní.[3] Na druhou stranu ale může dojít, k uplatnění nároku vyplývajícího ze zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. A právě takovýto nesprávný úřední postup může vyvolat vydání nicotného rozhodnutí se všemi následky s tímto spojenými. Nicotné správní rozhodnutí nevyvolá účinky veřejnoprávní, ale je schopen vyvolat účinky soukromoprávní a založí tak závazek k náhradě škody způsobené jeho vydáním.

    Zák.500/2004 Sb., správní řád (dále jen nový správní řád) do svého textu výslovně včlenil úpravu nicotnosti v § 77 a násl. Jak vyplývá z důvodové zprávy k vládnímu návrhu správního řádu, byli si předkladatelé dobře vědomi často poukazované skutečnosti, že zcela chybí pozitivněprávní úprava tohoto institutu, což však neznamená, že se v praxi neobjevuje. Opak je bohužel pravdou a svědčí o tom i poměrně bohatá judikatura. Domněnka, že něco není objektivním právem upraveno a pak to tedy nemůže existovat, je mylná. Konečně došlo k tomu, že zákonodárce upravil něco (tedy nicotnost), což již existovalo, činilo v praxi nemálo problémů volalo po úpravě. V zásadě totiž existují dvě možnosti, dva přístupy, jak upravit problematiku nicotnosti.[4]

     První z možností je, což je již naše situace od 1.1. 2006, kdy nabyl účinnosti nový správní řád, kdy je výslovně v právním předpise stanoven výčet skutečností = vad, které způsobují nulitu - nicotnost správního rozhodnutí vydaného dle tohoto předpisu.

     Druhým řešením, které bylo na našem území po dlouhá desetiletí uplatňováno, je, že objektivní právo takováto ustanovení vůbec neobsahuje a úprava chybí. Odpověď na otázku, zda je takovýto akt (správní rozhodnutí) nicotný a jaké jsou vlastně důvody způsobující nicotnost, byla svěřena judikatuře a doktríně. Tento druhý způsob je však mnohem obtížnější a složitější a má mnohá úskalí, která zejména spočívají v ne zcela jednotné a konzistentní rozhodovací praxi při současném mlčení zákona. Ale i přes nedostatek výslovné úpravy nicotnosti, nicotné akty byly, jsou a budou.

    Proto, nebo i přesto, v této otázce nicotnosti musel nastat čas rozhodovací praxe a právní vědy, aby tento nedostatek překlenula. Došlo tak k tomu, že se vytvořila kategorie vad správních aktů obecně (s tím tedy i správních rozhodnutí), pro které je třeba daný akt považovat za nicotný. Netřeba připomínat, že ani zde nebylo dosaženo úplné jednoty, obdobně jako v terminologii.

    Situace před 1.1. 2003, kdy nabyl účinnost zákon 150/2002 Sb., soudní řád správní, byla po procesní stránce mnohem komplikovanější a také i nelogická. Chyběla totiž vůbec procesní úprava, jak nakládat s takovými správními akty. Musely se proto rušit, právě v důsledku nedostatku jiné právní úpravy,  jako by šlo o klasický vadný právní akt, ten který je označován jako napadnutelný. Ale podstata nicotnosti nespočívá v běžné vadnosti aktu, ale je spatřována v natolik zásadních a závažných vadách, pro které nelze o právním aktu vůbec hovořit. Soudci pak byli nuceni rušit akty, které neexistovaly, rozhodovali a rušili něco, co není. Po 1.1. 2003 se ve správním soudnictví situaci změnila, takže dnes se dle ustanovení §76 odst. 2 soudního řádu správního nicotnost pouze vyslovuje, tedy deklaruje. Obdobný nedostatek bychom mohli spatřovat i v absenci úpravy postupu přezkumného správního orgánu vůči nicotným právním aktům, kdy tyto správní orgány nicotné právní akty musely rovněž rušit.

    Z tohoto pohledu se situace změnila k lepšímu k 1.1.2006 při nabytí účinnosti nového správního řádu. Soudci, ale i odvolací správní orgány totiž mohou vyslovit, resp. i prohlásit  nicotnost, takovýto právní akt již nemusí rušit. Jak se ale dnes zjistí okruh vad způsobujících nicotnost? Odpověď tak nalezneme v judikatuře a literatuře. Z tohoto pohledu se situace ulehčí, kdy § 77 správního řádu výslovně upravuje okruh vad zapříčiňujících nicotnost. Tedy se využil první přístup v úpravě nicotnosti, který jsem uvedl výše.

    Na tomto místě bych rád poukázal na ještě jeden problém, který s otázkou nicotných správních rozhodnutí souvisí.[5] Jak je uvedeno i v důvodové zprávě k vládnímu návrhu správního řádu, byli si tohoto problému vědomi i sami předkladatelé a přizpůsobili tomu právní úpravu. O jaký problém jde? Jde – li o nicotný, neboli nulitní akt, tento akt tedy nevyvolává žádné účinky, neexistuje z důvodů závažných vad. Takovýchto vad si však nemusí být vědom ani adresát a ani správní orgán, který takovýto nicotný akt vydal a bude považován za správní akt. Hlavní problém však nastane, když si adresát sám, subjektivně, vyhodnotí, že jde o nicotný akt. Takovéto jednání však může být rizikové pro adresáta pro nebezpečí nesprávného posouzení. Tedy, že není třeba jej respektovat. Riziko si nese adresát sám. Ve zkratce řečeno[6] je na adresátovi rozhodnutí, zda jej napadne opravnými prostředky nebo jej ponechá nepovšimnut s vědomím, že jde o nicotné rozhodnutí a to se všemi následky s tím souvisejícími. Dříve umožňovala platná právní úprava proti takovémuto aktu vznášet opravné prostředky, jako by šlo o běžný vadný správní akt. Po opravném řízení  mohl být dotčený akt změněn, či spíše zrušen.

     Možností, kterou je možné využít dnes je v případě vad dle ust. § 77 odst. 2 správního řádu, ale i z důvodu obsaženém v ust. § 77 odst. 1 správního řádu, podle soudního řádu správního vyslovení nicotnosti aktu ve správním soudnictví.

    Od 1.1. 2006 je již možné nicotnost prohlásit i ve správním řízení nadřízeným správním orgánem tomu, který nicotné rozhodnutí vydal. Ale nadřízený správní orgán bude oprávněn prohlásit rozhodnutím nicotnost rozhodnutí, jež spočívá pouze v nedostatku věcné příslušnosti. Pro vyslovení nicotnosti bude již třeba využít postupu dle s.ř.s. Toto řešení, jak je uvedeno v důvodové zprávě, vychází z požadavku zachování právní jistoty a proto zákonodárce nepřipustil k úpravě  nicotnost v „čisté podobě“, kdy se tímto nicotným aktem nemusí nikdo  bez dalšího řídit a že jím není nikdo vázán a povinen respektovat . Jak je uvedeno v důvodové zprávě : „z tohoto důvodu se předpokládá formální procedura, po jejímž absolvování bude možno nicotnost prohlásit.“

    Soudní řád správní již upravuje, jak se má postupovat, tedy věnuje se procesní úpravě nicotných rozhodnutí, a to  právě od 1.1. 2003, kdy nabyl účinnosti. Dnes je upraven stav, jak deklarovat nicotnost ve správním soudnictví, jaký je postup, ale ještě do 31. prosince 2005 chyběl výčet důvodů, které vady nicotnost způsobují. Soudy sice ve správním soudnictví deklarovaly nicotnost, tedy něco, co nebylo právem upraveno, kdy musely využívat předchozí judikaturu a poznatky z teorie. Jak mohla nastat tato situace, kdy s.ř.s. nicotnost z procesního hlediska upravoval a správní řád nikoli? Nemohl zákon 150/2002 Sb., soudní řád správní, novelizovat správní řád v této otázce? Původně byly totiž jak návrh s.ř.s, tak i správního řádu připravovány současně a kdyby byly schváleny, byla by situace mnohem odlišnější. Soudní řád správní byl schválen, za současného neschválení návrhu správního řádu, kdy zůstal zachován dnes již bývalý (zák. 71/1967 Sb., správní řád) a v právní úpravě zůstala jakási mezera. Tento stav dvoukolejnosti byl zela odstraněn po 1.1. 2006, kdy nabyl účinnosti nový správní řád (zák. 500/2004 Sb., správní řád), který, institut nicotnosti upravuje.

    Datum 1.1. 2006 je z hlediska nicotnosti, ale nejen jí, zásadním a klíčovým datem. Pro jistotu nový správní řád ve svém ust. § 182 prohlásil, že jeho ustanovení ohledně nicotnosti se použijí pouze ohledně těch úkonů správních úkonů, které byly učiněný právě po účinnosti tohoto zákona. Úprava je tak bude zcela konzistentní, slučitelná, a to jak s.ř.s., tak i v novém správním řádu, která dříve z důsledku absence byla neaplikovatelná. Jaký osud tedy stihne nicotná rozhodnutí vydaná po 1.1. 2006?

    Nyní se budu věnovat úpravě v novém správním řádu. Nicotnost se  prohlašuje a zjišťuje z moci úřední, a to kdykoli (§ 78 odst. 1 nového správního řádu). Vzhledem k tomu, že nicotnost v sobě zahrnuje vady tak zásadního charakteru, nenapravuje se nicotnost uplynutím času. Nicotné rozhodnutí tak jednou provždy zůstane nicotným. Co se však během času změnit může, je náhled teorie, úprava zákonodárce a přístup judikatury. To je ale jiná otázka. Mimo situaci, kdy se nicotnost zjišťuje a prohlašuje ex offo, nový správní řád též upravuje možnost podat podnět k prohlášení nicotnosti. Takto jsou oprávněni jednak účastníci správního řízení a dále ti, jichž se toto rozhodnutí může dotknout a tito jsou uvedeni v písemném vyhotovení tohoto rozhodnutí, včetně jejich právních nástupců, pokud je pro ně toto rozhodnutí závazné. Důležitý je pojem – podnět, stále totiž platí, že se řízení o prohlášení zahajuje z úřední povinnosti. Oprávněné subjekty takto mohou pouze upozornit na to, že podle jejich názoru je rozhodnutí stiženo nicotností. Jestliže však správní orgán dle podaného podnětu důvody prohlášení nicotnosti neshledá (shledá – li, je povinen konat příslušným způsobem), sdělí tyto důvody podateli do 30 dnů. Rovněž i zde nalezneme, jak i ve § 76 odst.2 in fine, s.ř.s., úpravu, že nicotností může být stižena jen část rozhodnutí, jen jeho některý výrok, je nicotná jen tato část, ledaže ji nelze oddělit od ostatního.

    Jak jsem již uvedl v předních pasážích, výčet důvodů nicotnosti ve správní řádu je poměrně úzký. Je – li důvodem nicotnosti (§ 77 odst. 1 nového správního řádu) nedostatek věcné příslušnosti, kam lze zahrnout i vady obdobné, či související, pak se nicotnost zjišťuje a rozhodnutím prohlašuje nadřízeným správním orgánem tomu, který toto nicotné rozhodnutí vydal. Právní úprava tak umožňuje deklarovat nicotnost. Vůči takovému rozhodnutí správního orgánu, jímž byla prohlášena nicotnost se nelze odvolat. Zákon rovněž stanoví, shodně s mými závěry učiněnými výše, že nicotnost nezpůsobuje nedostatek funkční příslušnosti, kdy rozhodnutí vydal správní orgán nadřízený věcně příslušnému správnímu orgánu (§ 77 odst. 1 za středníkem). Je třeba k tomu dodat, že nadřízený správní orgán je oprávněn ve smyslu dikce ust. § 77 odst. 1 správního řádu svým rozhodnutím nicotnost prohlásit, a to pouze a jen v případě, že důvod nicotnosti spočívá v nedostatku věcné příslušnosti a žádném jiném. Nadřízený správní orgán zde se jen omezuje na zjišťování a prohlašování nedostatku věcné příslušnosti.

    Jiná je situace dle ust. § 77 odst. 2, který vypočítává další důvody nicotnosti. Ostatní důvody – vady, které činí rozhodnutí vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným anebo jiné vady, pro něž nelze toto rozhodnutí považovat za rozhodnutí správního orgánu vedou k nicotnosti, přičemž se tato tentokrát vyslovuje správním soudem podle příslušných ustanovení soudního řádu správního (tedy dle § 76 odst.2, s.ř.s.). Lze upozornit na to, že bude potřeba využít pro vyslovení nicotnosti správního procesu, která je podmínkou přípustnosti žaloby. V této situaci je třeba ještě podotknout, že soudy ve správním soudnictví nebudou při vyslovování nicotnosti správních rozhodnutí omezeny jen ustanovením § 77 odst. 2, jež dává pravomoc nicotnost vyhlásit ve vztahu k důvodům v tomto ustanovením obsaženým. Soud tedy není omezen těmito ustanoveními, a to z důvodů vlastní úpravy pocházející ze s.ř.s. a jeho § 76 odst. 2, které mezi důvody nicotnosti prostě nerozlišuje. Soudy mohou, dle mého názoru vyslovovat nicotnost nadále podle všech důvodů, a to i z nedostatku věcné příslušnosti. Tyto důvody jsou dle mého názoru následující a spočívají v těchto vadách:

    1.  v pravomoci

    1.  v příslušnosti

    2.  ve složení kolegiálního orgánu

    3.  jimiž se ukládá splnění povinnosti vedoucí ke spáchání protiprávního jednání (požadavek trestného plnění)

    4.  v právním podkladu

    5.  v naprosté neurčitosti, nesrozumitelnosti, vnitřní rozpornosti a nesmyslnosti

    6.  v plnění absolutně nemožném, neuskutečnitelném, nerealizovatelném, jak právně, tak i fakticky

    7.  v absolutním nedostatku vůle správního orgánu

    8.  v absolutním nedostatku formy správního aktu

    9.  v absolutním omylu v osobě adresáta

    10. spočívající v neexistenci skutkového základu

     Následně pak nový správní řád upravuje v ust. § 78 odst. 2 případ, kdy správní orgán dojde k závěru, že jiný správní orgán vydal nicotné rozhodnutí, pak dá podnět příslušnému orgánu k prohlášení nicotnosti, čímž má být naplňována zásada spolupráce a součinnosti mezi správními orgány.



    [1] kolektiv: Ilustrovaná encyklopedie, 1. vydání, Praha, Encyklopedický dům, spol. s r.o., 1995, str. 336

    [2] Hoetzel, J.: Československé správní právo. Část všeobecná, Praha, Melantrich, a.s. v Praze, 1934, str. 268

    [3] Mates, P.: Nicotné akty v judikatuře správních soudů, Obchodní právo, 2000, číslo 1 , str. 14

    [4] Máša, M.: K otázce tzv. nicotných správních aktů, Správní právo, 1972, číslo 3, str. 139

    [5] Hendrych, D. a kol.: Správní právo. Obecná část, 5. rozšířené vydání, Praha, C.H.Beck, 2003, str. 140

    [6] Máša, M.: tamtéž, str. 139



    © EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

    Lukáš Potěšil
    27. 3. 2006

    Poslat článek emailem

    *) povinné položky

    Další články:

    • Veřejně přístupná účelová komunikace a její znaky
    • AI revoluce v právní praxi: 10 specializovaných kurzů, které změní váš způsob práce
    • Byznys a paragrafy, díl 13.: Vysílání zaměstnanců do zahraničí: Jak správně rozlišit služební cestu a režim vyslaného pracovníka
    • Zaplacení skladného není podmínkou pro vydání skladované věci
    • Musí žák platit školné za výuku nevyžádaného předmětu?
    • Některá úskalí podání formálně bezvadného návrhu na přezkum úkonů zadavatele k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
    • Smlouva o smlouvě budoucí kupní k nemovitým věcem: Písemná forma není povinná, říká Nejvyšší soud
    • 10 otázek pro … Ronalda Němce
    • Vysokorychlostní variace dle smluvních podmínek FIDIC: případová studie z D5507
    • Právo na víkend - týden v české justici očima šéfredaktora
    • Od konkurenční doložky k právní nejistotě: kontroverzní výklad Nejvyššího soudu v rozsudku 27 Cdo 1236/2024

    Novinky v eshopu

    Aktuální akce

    • 05.08.2025ChatGPT od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 5.8.2025
    • 12.08.2025Claude (Anthropic) od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 12.8.2025
    • 19.08.2025Microsoft Copilot od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 19.8.2025
    • 26.08.2025Gemini a NotebookLM od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 26.8.2025
    • 02.09.2025Pracovní smlouva prakticky (online - živé vysílání) - 2.9.2025

    Online kurzy

    • Úvod do problematiky squeeze-out a sell-out
    • Pořízení pro případ smrti: jak zajistit, aby Váš majetek zůstal ve správných rukou
    • Zaměstnanec – rodič z pohledu pracovněprávních předpisů
    • Flexi novela zákoníku práce
    • Umělá inteligence a odpovědnost za újmu
    Lektoři kurzů
    JUDr. Tomáš Sokol
    JUDr. Tomáš Sokol
    Kurzy lektora
    JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb
    JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb
    Kurzy lektora
    Mgr. Marek Bednář
    Mgr. Marek Bednář
    Kurzy lektora
    Mgr. Veronika  Pázmányová
    Mgr. Veronika Pázmányová
    Kurzy lektora
    Mgr. Michaela Riedlová
    Mgr. Michaela Riedlová
    Kurzy lektora
    JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
    JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
    Kurzy lektora
    Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
    Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
    JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Tomáš Nielsen
    JUDr. Tomáš Nielsen
    Kurzy lektora
    všichni lektoři

    Konference

    • 18.09.2025Diskusní fórum: Daňové právo v praxi - 18.9.2025
    • 02.10.2025Trestní právo daňové - 2.10.2025
    • 03.10.2025Daňové právo 2025 - Daň z přidané hodnoty - 3.10.2025
    Archiv

    Magazíny a služby

    • Monitoring judikatury (24 měsíců)
    • Monitoring judikatury (12 měsíců)
    • Monitoring judikatury (6 měsíců)

    Nejčtenější na epravo.cz

    • 24 hod
    • 7 dní
    • 30 dní
    • Veřejně přístupná účelová komunikace a její znaky
    • Dítě a dovolená v zahraničí: Co dělat, když druhý rodič nesouhlasí s cestou?
    • Byznys a paragrafy, díl 13.: Vysílání zaměstnanců do zahraničí: Jak správně rozlišit služební cestu a režim vyslaného pracovníka
    • AI revoluce v právní praxi: 10 specializovaných kurzů, které změní váš způsob práce
    • Ztížení společenského uplatnění
    • Smlouva o smlouvě budoucí kupní k nemovitým věcem: Písemná forma není povinná, říká Nejvyšší soud
    • Promlčení zápůjčky na dobu neurčitou a změna judikatury Nejvyššího soudu
    • Musí žák platit školné za výuku nevyžádaného předmětu?
    • Promlčení zápůjčky na dobu neurčitou a změna judikatury Nejvyššího soudu
    • Od konkurenční doložky k právní nejistotě: kontroverzní výklad Nejvyššího soudu v rozsudku 27 Cdo 1236/2024
    • Smlouva o smlouvě budoucí kupní k nemovitým věcem: Písemná forma není povinná, říká Nejvyšší soud
    • Veřejně přístupná účelová komunikace a její znaky
    • 10 otázek pro … Ronalda Němce
    • Dítě a dovolená v zahraničí: Co dělat, když druhý rodič nesouhlasí s cestou?
    • Právo a umělé inteligence: AI Act, osobní údaje, kyberbezpečnost a další regulace
    • Musí žák platit školné za výuku nevyžádaného předmětu?
    • Projevy tzv. flexinovely zákoníku práce při skončení pracovního poměru výpovědí udělenou zaměstnanci ze strany zaměstnavatele
    • Bez rozvrhu pracovní doby to nepůjde
    • Nařízení odstranění černé stavby aneb Když výjimka potvrzuje pravidlo
    • Zákon č. 73/2025 Sb.: Advokacie v nové éře regulace a ochrany důvěrnosti
    • Top 12 čili Tucet nejvýznamnějších judikátů Nejvyššího soudu z loňského roku 2024 vzešlých z řešení pracovněprávních sporů
    • Závislá práce ve světle nového rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2025, sp. zn. A Ads 6/2025
    • Dítě a dovolená v zahraničí: Co dělat, když druhý rodič nesouhlasí s cestou?
    • Umělá inteligence v právu: Efektivní pomoc nebo riziko pro odborný úsudek?

    Soudní rozhodnutí

    Blanketní stížnost

    Krajský soud tím, že rozhodl před uplynutím konce stěžovatelem avizované lhůty pro doplnění odůvodnění blanketní stížnosti, a navíc v situaci, kdy odůvodnění stížnosti již...

    Blanketní stížnost (exkluzivně pro předplatitele)

    Nepřihlédne-li stížnostní soud k odůvodnění stížnosti původně podané jako blanketní, ač měl odůvodnění v době rozhodování o stížnosti k dispozici, může porušit právo...

    Dovolání (exkluzivně pro předplatitele)

    Podle judikatury Nejvyššího soudu, spočívá-li rozsudek odvolacího soudu na posouzení vícero právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání...

    Exekutor (exkluzivně pro předplatitele)

    Funkce soudního exekutora je veřejnou funkcí. Proces obsazování exekutorského úřadu se tedy týká práva na rovný přístup k veřejným funkcím podle čl. 21 odst. 4 Listiny základních...

    Extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými a právními závěry (exkluzivně pro předplatitele)

    Ústavní soud ve své judikatuře ustáleně opakuje, že obecné soudy poruší právo účastníka na soudní ochranu, pokud učiní skutkové a právní závěry, které jsou v extrémním...

    Hledání v rejstřících

    • mapa serveru
    • o nás
    • reklama
    • podmínky provozu
    • kontakty
    • publikační podmínky
    • FAQ
    • obchodní a reklamační podmínky
    • Ochrana osobních údajů - GDPR
    • Nastavení cookies
    100 nej
    © EPRAVO.CZ, a.s. 1999-2025, ISSN 1213-189X
    Provozovatelem serveru je EPRAVO.CZ, a.s. se sídlem Dušní 907/10, Staré Město, 110 00 Praha 1, Česká republika, IČ: 26170761, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 6510.
    Automatické vytěžování textů a dat z této internetové stránky ve smyslu čl. 4 směrnice 2019/790/EU je bez souhlasu EPRAVO.CZ, a.s. zakázáno.

    Jste zde poprvé?

    Vítejte na internetovém serveru epravo.cz. Jsme zdroj informací jak pro laiky, tak i pro právníky profesionály. Zaregistrujte se u nás a získejte zdarma řadu výhod.

    Protože si vážíme Vašeho zájmu, dostanete k registraci dárek v podobě unikátního online kurzu Základy práce s AI. Tento kurz vás vybaví znalostmi a nástroji potřebnými k tomu, aby AI nebyla jen dalším trendem, ale spolehlivým partnerem ve vaší praxi. Připravte se objevit potenciál AI a zjistit, jak může obohatit vaši kariéru.

    Registrace je zdarma, k ničemu Vás nezavazuje a získáte každodenní přehled o novinkách ve světě práva.


    Vaše data jsou u nás v bezpečí. Údaje vyplněné při této registraci zpracováváme podle podmínek zpracování osobních údajů



    Nezapomněli jste něco v košíku?

    Vypadá to, že jste si něco zapomněli v košíku. Dokončete prosím objednávku ještě před odchodem.


    Přejít do košíku


    Vaši nedokončenou objednávku vám v případě zájmu zašleme na e-mail a můžete ji tak dokončit později.