Odklony v trestním právu jakožto alternativní způsoby řešení trestních věcí

Od standardního řešení věci se pak liší tím, že nedojde k soudnímu projednání věci a provedení dokazování soudem.  Věc je však vyřízena stejně plnohodnotně jako v klasickém trestním řízení.

Mezi odklony řadíme především dohodu o vině a trestu, trestní příkaz, podmíněné zastavení trestního stíhání a podmíněné odložení podání návrhu na potrestání, narovnání či odstoupení od trestního stíhání v řízení ve věcech mládeže. Cílem všech uvedených typů odklonů je především zrychlení trestního řízení za současného zefektivnění justice. Níže ve článku pak budou nastíněny možnosti využití jednotlivých institutů.

Dohoda o vině a trestu

Dohoda o vině a trestu je bezesporu nejskloňovanějším odklonem poslední doby, neboť její právní úprava prodělala značné změny, a to zejména díky novele učiněné zákonem 333/2020 Sb., která vešla v účinnost ke dni 1. 10. 2020. Dohodu o vině a trestu upravuje zákon 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „trestní řád“) ve svém ustanovení § 175a a § 175b. Z dikce zákona plyne, že pokud výsledky provedeného vyšetřování dostatečně prokazují závěr, že se skutek stal, přičemž je zároveň považován za trestný čin spáchaný obviněným, může ze strany státního zástupce dojít k zahájení jednání o dohodě o vině a trestu, ať už na návrh obviněného, či z vlastního podnětu bez návrhu obviněného.[1] Nedílnou součástí dohody o vině a trestu je pak prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je trestně stíhán, přičemž neexistuje pochybnost o pravdivosti takového prohlášení.[2] Náležitosti dohody o vině a trestu jak obligatorní, tak fakultativní jsou pak uvedeny v ustanovení § 175a odst. 6 trestního řádu.

Možnost uzavření dohody o vině a trestu není v trestním řádu žádnou novinkou, avšak její častější využití je očekáváno právě v souvislosti s výše zmíněnou novelou. V současné chvíli je možné uzavřít dohodu o vině a trestu mezi státním zástupcem a obviněným, a to v rámci všech trestných činů, a tedy i zvlášť závažných zločinů. Takto sjednaná dohoda nejenže je přijatelnou jak pro státního zástupce, tak pro obviněného, ale zároveň zohledňuje i zájmy poškozeného. Dohodu o vině a trestu je možné uzavřít jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem. Díky zmíněné novele je možné uzavřít dohodu o vině a trestu také na počátku hlavního líčení. Byť se jedná zejména o dohodu mezi státním zástupcem a obviněným, je třeba, aby došlo k jejímu schválení příslušným soudem. Přestože díky zmíněné novele došlo ke značnému rozšíření její využitelnosti, není možné ji sjednat v řízení proti uprchlému, ani proti mladistvému, který nedovršil 18 let věku.

Reklama

Proces registrace ochranné známky EU (online - živé vysílání) - 20.11.2025

20.11.2025 09:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Výhody sjednání dohody o vině a trestu jsou nesporné a lze očekávat, že obliba tohoto odklonu bude dále narůstat, jelikož se jedná především o zefektivnění trestního řízení a odlehčení soudům. Dále pak se také jedná o konečné řešení dané věci.

Trestní příkaz

Pakliže je skutkový stav v trestním řízení spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, může samosoudce i bez projednání věci v hlavním léčení vydat trestní příkaz.[3] Trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku, jehož účinky nastávají vyhlášením rozsudku, respektive jeho doručením obviněnému. V trestním řádě je zároveň vymezeno, jaké tresty lze trestním příkazem uložit či v jakých případech nelze trestní příkaz vydat, přičemž zejména se jedná o mladistvé, kteří ještě nedovršili 18 let věku či o osoby omezené na svéprávnosti. Vzhledem k tomu, že trestní příkaz je jednostranným aktem ze strany soudu, lze proti trestnímu příkazu podat ve lhůtě 8 dnů od jeho doručení odpor za podmínek uvedených v ustanovení § 314g trestního řádu. V takovém případě se pak trestní příkaz ruší a ve věci dochází k nařízení hlavního líčení.

Podmíněné zastavení trestního stíhání

Pakliže lze předpokládat, že by v rámci odsuzujícího rozsudku došlo k uložení podmíněného trestu odnětí svobody a obviněný by se ve zkušební době osvědčil, je volba odklonu formou podmíněného zastavení trestního stíhání ideální. Pro využití tohoto odklonu je třeba z pohledu obviněného splnit několik podmínek. Jednou z podmínek je spáchání přečinu. Dalšími podmínkami pak jsou doznání k činu, nahrazení škody, pokud byla způsobena, či vydání bezdůvodného obohacení, přičemž se má vzhledem k obviněnému za to, že podmíněné zastavení trestního stíhání bude v dané věci považováno za dostačující.[4] Mimo výše uvedené je pak dána možnost, aby se obviněný zavázal, že se zdrží určité činnosti související s přečinem či se zaváže uhradit peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti.[5]  Pokud obviněný vede řádný život a dojde ke splnění všech jeho povinností, bude soudem či případně státním zástupcem rozhodnuto, že se obviněný osvědčil.

Na rozdíl od jiných odklonů je v tomto případě nutno podotknout, že pokud se obviněný v průběhu zkušební doby neosvědčí, bude v jeho trestním stíhání pokračováno. Tento odklon proto zcela neulevuje státnímu zástupci v tom smyslu, že po dobu trvání zkušební doby je nutné vykonávat nad obviněným dohled tak, aby prokazatelně došlo ke splnění všech podmínek.

Podmíněné odložení podání návrhu na potrestání

Podobně jako výše uvedené podmínky pro podmíněné zastavení trestního stíhání jsou stanoveny i podmínky pro podmíněné odložení podání návrhu na potrestání. Rovněž je třeba, aby došlo ke spáchání přečinu, doznání se k takovému činu, nahrazení škody, pokud byla způsobena, či vydání bezdůvodného obohacení, přičemž se má vzhledem k obviněnému za to, že podmíněné zastavení trestního stíhání bude v dané věci považováno za dostačující.[6] Podmíněné zastavení trestního stíhání a podmíněné odložení podání návrhu na potrestání se však liší v tom, že namísto podání návrhu na potrestání může státní zástupce rozhodnout o tom, že se takový návrh podmíněně odkládá. Tento krok tak zůstává v jeho režii. Opět je třeba upozornit na podmínku řádného života a splnění všech povinností v rámci udělené zkušební doby, kdy následně dojde k rozhodnutí o osvědčení obviněného. Pokud nedojde k jeho osvědčení, je taktéž pokračováno v trestním stíhání. I v případě tohoto odklonu je tedy dána státnímu zástupci povinnost dohledu nad řádným výkonem povinností stanovených obviněnému.

Narovnání

Pokud je vedeno řízení o přečinu, může dojít ke schválení narovnání a následnému zastavení trestního stíhání, pakliže je udělen souhlas obviněného i poškozeného za současného schválení narovnání soudem či v přípravném řízení státním zástupcem. Ze strany obviněného je nutné splnit několik podmínek, aby mohlo být přistoupeno ke schválení narovnání. Jednak jde o prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán, a to bez důvodných pochybností o pravdivosti tohoto prohlášení, dále uhrazení způsobené škody poškozenému či vydání bezdůvodného obohacení a dále složení peněžité částky určené státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti.[7] Tyto podmínky je třeba splnit kumulativně.

Proto, aby mohlo dojít ke schválení narovnání, je zároveň třeba, aby byl vyslechnut jak obviněný, tak poškozený ohledně okolností uzavření dohody o narovnání, zejména co do dobrovolnosti jejího uzavření. Součástí výslechu obviněného je pak i výše zmíněné prohlášení o spáchání skutku, pro který je stíhán.[8] Je však nutno upozornit, že k takovému prohlášení nelze v dalším řízení přihlížet jako k doznání či jinému důkazu.

Vzhledem k tomu, že v případě narovnání nastupují účinky takřka ihned, přičemž je věc vyřešena konečně, je možné považovat tento odklon spolu s dohodou o vině a trestu za jeden z efektivnějších, neboť nezavazuje státního zástupce k následnému dohledu nad obviněným, zda se chová ve zkušební době řádně za současného plnění všech jemu udělených povinností.

Odstoupení od trestního stíhání v řízení

Tento odklon je využíván pouze v souvislosti s mladistvými, a proto jeho využití není běžnou praxí v trestním řízení obecně. Úprava je dána v zákoně 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „zákon o soudnictví ve věcech mládeže“), a to konkrétně v jeho ustanovení § 70 a § 71. Pokud je vedeno proti mladistvému řízení o provinění, v němž je stanoven trest odnětí svobody s horní hranicí nepřevyšující 3 roky, může soud pro mládež a v přípravném řízení státní zástupce odstoupit od trestního stíhání mladistvého. Je však nutné, aby byla splněna podmínka chybějícího veřejného zájmu na dalším stíhání mladistvého spolu s přihlédnutím k povaze, závažnosti a osobě mladistvého a dále pak aby bylo trestní stíhání neúčelné či bylo shledáno, že potrestání není nutné, jelikož mladistvý nejeví znaky pokračování v páchání dalších provinění.

Odstoupení je vítaným odklonem zejména v situaci, kdy mladistvý úspěšně vykonal pro něj vhodný probační program, či došlo k nahrazení škody způsobené daným proviněním či alespoň částečnému vrácení bezdůvodného obohacení získaného daným proviněním. Zároveň je třeba vyslovení souhlasu ze strany poškozeného, že s takovým nahrazením škody či navrácením bezdůvodného obohacení souhlasil. Případně že došlo k vyslovení napomenutí s výstrahou mladistvému, přičemž takové řešení lze považovat z hlediska účelu řízení za dostatečné.[9]

Závěr

Odklony v trestním právu jsou jednoznačně vítanou alternativou k řešení trestních věcí klasickým postupem v hlavním líčení, které by měly být využívány co nejvíce, jelikož bezesporu dochází k vyšší efektivitě a rychlosti řešení trestních věcí. Obecně tedy vítám řešení trestních věcí formou výše uvedených odklonů. Avšak dohodu o vině a trestu spolu s narovnáním považuji z pohledu obviněného za nejpraktičtější, jelikož je zde dán jistý prostor pro vyjednávání mezi obviněným, poškozeným a státním zástupcem či soudem. Následně je pak možné sjednat odklon tak, aby vyhovoval všem zúčastněným stranám. Dále je zde pak dána nesporná výhoda pro státní zástupce v tom smyslu, že nejsou povinni v rámci stanovené zkušební doby dohlížet, zda dochází k řádnému plnění podmínek ze strany obviněného. S přihlédnutím k novele trestního řádu z loňského roku tak doufám, že odklony budou využívány čím dál tím více za účelem rychlejšího a efektivnějšího řešení trestních věcí, a dojde tak ke snížení nákladu trestních řízení jakožto i zatížení soudního aparátu.