Vlastník stromu má v rámci generální prevence povinnost počínat si tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na právech třetích osob. Nejedná se o absolutní povinnost počínat si tak, aby za všech okolností byla vyloučena možnost pádu stromu či jeho větví. Vlastník stromu je ovšem povinen postupovat při správě svého majetku natolik obezřetně, jak lze vzhledem ke konkrétní situaci na něm požadovat. V případě starších, vzrostlých, či škůdci napadených stromů je odůvodněna potřeba důkladnější péče vlastníka, který musí zvolit pro něj dostupná a dostatečně účinná preventivní opatření.

Pokud strom spadne na sousední pozemek sám, bez vnějších vlivů, pak podle ustanovení § 2937 občanského zákoníku odpovídá za škodu vlastník stromu, resp. vlastník pozemku, na kterém strom roste. Vlastník pozemku, resp. stromu, se může ubránit povinnosti k náhradě škody, pokud prokáže, že nezanedbal náležitý dohled, tj. že vykonával své vlastnické právo řádně. Vlastník pozemku musí prokázat, že s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem nemohl pád stromu předvídat a ani mu zabránit.

Liberační důvod je dán kvalitou prováděného dohledu. Škůdce se může povinnosti k náhradě škody zprostit, pokud prokáže, že nezanedbal náležitý dohled. V případě sporu je na uvážení soudu, aby určil, zda byl strom náležitě udržován, ošetřován a zejména pak, zda byl pravidelně prováděn výchovný a bezpečnostní řez zdravého stromu. U napadeného a nemocného stromu je nutné jeho včasné pokácení.

Konstrukce odpovědnosti za škodu je v daném případě obdobná, jako za účinnosti zákona č.40/1964 Sb., občanský zákoník, pročež je i v současné době v principu použitelná judikatura vycházející z ustanovení § 415 zákona č.40/1964 Sb., občanský zákoník[1]. V současné době se ovšem obrací důkazní břemeno, poškozený prokazuje vlastnictví stromu a tedy určení odpovědného subjektu, případné též skutečnosti vylučující povětrnostní vlivy. Následně je na škůdci, aby prokázal existenci liberačního důvodu, pakliže svou odpovědnost za škodu odmítá.

JUDr. Pavlína Zíková,
advokátka