Opuštění podílu společníka sro aneb ženu opustit můžeš, podíl však nikoliv

První kapitola tohoto pojednání by mohla nést pojmenování, jak se „50% společník“ dvoudomkové společnosti (zbylý společník německá společnost, čert ví, jestli ještě přebývající v hájemství – ulitě, s názvem právní osobnost) bez jednatele jal (notně uvolněn) třetího dne března roku dvoutisíc devatenáctého přesvědčovat tuzemské súdy o tom, že opustil (čtete správně) svou účast v obchodní korporaci a práva a povinnosti z této účasti plynoucí (opustit dluhy, jak lákavé).

Společník (pracovním názvem opouštěč neboli také společník tzv. na cestě) k návrhu na výmaz své osoby z obchodního rejstříku předložil místopřísežné prohlášení (zdali podepsané vlastní krví, ví snad jen on sám, spisový materiál k této záležitosti mlčí) o tom, že nejméně od 1. 1. 2014 (tj. od onoho magického data, kdy nám bylo nově zákonodárcem umožněno se brát o vlastní štěstí a nejen to, i o štěstí rodiny – zákon však v rozporu s právní jistotou nespecifikuje které, první, druhé, třetí, všech svých rodin; a jde vlastně o právo anebo o povinnost?) nevykonává vlastnické právo k podílu, ani nemá v úmyslu jej dále vykonávat.

„Ctihodnosti, už se tak (nonkonformně) chovám minimálně pět let, je načase s tím pořadem práva něco udělat“, takto je možno ve zkratce shrnout žalobní žádání opouštěče, který během svého odcházení evidentně narazil na § 1050 občanského zákoníku. Dobrá zpráva? Nemyslím si. Soud prvního stupně totiž svými myšlenkovými pochody (a výrokem svého usnesení jakbysmet) dal tvrdě a nekompromisně najevo, že za pokus to sice stálo, ale společníkem zůstáváš i nadále kámo (arg. tzv. zakázaným uvolněním).

S tímto verdiktem se společník pochopitelně nesmířil (lidsky ho chápu, posuďte sami, pěl let promarněného života!) a přenesl tak svou při na jinou půdu, do Prahy („ta bývá přes svátky opuštěná, tam mi musí rozumět“, řekl si asi; jak se později ukázalo, šlo jen o příslovečné „přání otcem myšlenky“ a navíc se soudilo koncem června, to znamená ještě v sezóně, takže smůla, exit se nekoná). A že se vytasil na úvod hned s těžkým kalibrem. Ve vzduchu létaly pojmy jako legální licence, zásada enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí, nic než svoboda jednotlivce (neboli co není zakázáno je dovoleno). Po vyslechnutí ortelu odvolacího soudu z nich však zbyly jen dojmy...

Vstaňte, (uvolněte se, prosím) a poslyšte usnesení jménem republiky. Na vědomost se dává:

Za prvé:

„Způsoby zániku účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným jsou vyjmenovány v hlavě IV (pozn. autora, ne v hlavě XXII, tolikahlavý ZOK není), díl 4 z. o. k. (konkrétně v § 202 a násl. z. o. k.). Právní úprava v z. o. k. (jež je lex specialis ve vtahu k obecné úpravě o. z.) taxativně vyjmenovává jednostranná právní jednání, jimiž může společník svou účast ve společnosti s ručením omezeným ukončit, opuštění podílu (derelikce) mezi tato jednostranná právní jednání mající za následek zánik účasti společníka ve společnosti zařazeno není.“

Za druhé:

„Ustanovení § 202 odst. 1 z. o. k. výslovně stanoví, že společník může ze společnosti vystoupit, připouští-li to zákon. Společníkovi je umožněno vystoupit ze společnosti, pokud nesouhlasil s  rozhodnutím valné hromady o změně převažující povahy podnikání společnosti nebo s  prodloužením trvání společnosti (§ 202 odst. 2 písm. a/ a b/ z. o. k.). Společník může ze společnosti rovněž vystoupit, pokud mu byla rozhodnutím valné hromady uložena příplatková povinnost, pro kterou nehlasoval (§ 164 z. o. k.), rovněž tak může učinit v návaznosti na bezdůvodné odepření udělení souhlasu s převodem podílu uvnitř společnosti, respektive při nečinnosti orgánu udělujícího tento souhlas (§ 207 odst. 3 z. o. k.).“

A konečně za třetí:

„Jiné případy ukončení účasti společníka ve společnosti jednostranným právním jednáním, než ty, které jsou zakotveny v citovaných ustanoveních, právní úprava nepřipouští, společenská smlouva se v daném případě od zákonné úpravy neodchýlila. Argumentaci odvolatele tak není možno považovat za přiléhavou, rozhodnutí soudu prvního stupně je tak správné.“

Společníkovi tak byly na vlastní útraty zakoupeny justicí letenky z opuštěného ostrova zpátky na zem [mlékem a strdím oplývajícím a právním řádem České republiky se řídícím, tam kde se davy umývají Dov(e)i], a že ho to ani moc nestálo. Neboli (po uplynutí dvou měsíců) game over a žádné continue… A když se ho novináři po vynesení rozhodnutí ptali, jak je, odpověděl něco v tom duchu: „Je tak, jak je!“

Pokud tedy uvidíte na zemi ležet podíl, nezvedejte ho, a hlavně se ho nesnažte okupovat[1], s největší pravděpodobností totiž někomu patří!

.

.

.

Proč pocit mám, že o samotné opuštění podílu v tomto příběhu vlastně ani tak nešlo a že cílem bylo vyhnout se problémům spojeným s likvidací nefunkční korporace. Asi (jen) takovej pocit...

JUDr. Vladimír Janošek,
advokát

trvale spolupracující s ARROWS advokátní kancelář, s.r.o.

V Jámě 699/1
110 00 Praha 1

Tel.:    +420 731 773 563
e-mail:    janosek@arws.cz

___________________________________________
[1] Ono by to stejně ani nešlo, viz § 201 odst. 1 a 3 z. o. k.