17. 7. 2001
ID: 10809upozornění pro uživatele
Podmíněné zastavení trestního stíhání jako tzv. odklon v trestním řízení
Pojem odklon je v českém trestním řízení výrazem poměrně novým. Vedle narovnání je podmíněné zastavení trestního stíhání jedním případem odklonů trestního řízení, které bylo do trestního řádu zavedeno novelou trestního řádu z roku 1993. Jeho úpravu nalezneme v ustanoveních § 307 a 308 trestního řádu.
Pojem odklon je v českém trestním řízení výrazem poměrně novým. Vedle narovnání je podmíněné zastavení trestního stíhání jedním případem odklonů trestního řízení, které bylo do trestního řádu zavedeno novelou trestního řádu z roku 1993. Jeho úpravu nalezneme v ustanoveních § 307 a 308 trestního řádu.
Význam podmíněného zastavení trestního stíhání lze spatřovat v tom, že umožňuje orgánům činným v trestním řízení, aby nemusely provádět celé trestní řízení v těch případech, kdy lze účelu trestního řízení dosáhnout jiným a méně komplikovanějším postupem. Podmíněné zastavení trestního stíhání lze uplatnit za podmínek stanovených zákonem na to řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let. V takovém případě může buď soud nebo v přípravném řízení i státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání a to na základě souhlasu obviněného za podmínky, že se obviněný k trestnému činu doznal (a to ke všem zákonným znakům skutkové podstaty trestného činu, pro který je obviněný stíhán) a pokud byla činem způsobena škoda, tak ji nahradil nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu či učinil jiná opatření k její náhradě. (Z dikce zákona tedy vyplývá, že podmíněně zastavit trestní stíhání lze i řízení o těch trestných činech, kterými nebyla způsobena škoda). Podmíněně zastavit trestní stíhání je možno jen za předpokladu, že vzhledem k osobě pachatele a s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
O podmíněném zastavení trestního stíhání se vydává rozhodnutí ve formě usnesení, ve kterém je stanovena zkušební doba v rozsahu od šesti měsíců až do dvou let. Zkušební doba počíná běžet od právní moci rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání. Pokud obviněný uzavřel v souladu s § 307 odst. 1 b) trestního řádu s poškozeným dohodu o způsobu náhrady škody, pak je mu v rozhodnutí také uloženo, aby způsobenou škodu nahradil v průběhu zkušební doby. V rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání je možno obviněnému též uložit, aby ve zkušební době dodržoval přiměřená omezení směřující k tomu, aby vedl řádný život.
Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání lze podat stížnost, která má odkladný účinek. Oprávněnou osobou k podání této stížnosti je jednak obviněný, dále i poškozený a pokud o podmíněném zastavení trestního stíhání rozhodl soud, je k podání stížnosti legitimován také státní zástupce. Jestliže se obviněný v průběhu zkušební doby choval v souladu se stanovenými podmínkami a omezeními, rozhodne orgán, který trestní stíhání v prvním stupni podmíněně zastavil, že se obviněný osvědčil. Pokud se obviněný neosvědčil, rozhodne tento orgán a to i v průběhu zkušební doby, že se v trestním stíhání pokračuje. Proti těmto rozhodnutím může být podána stížnost s odkladným účinkem a to stejnými osobami jako v případě stížnosti proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání. Pokud do jednoho roku od uplynutí zkušební doby nebylo učiněno rozhodnutí o tom, že se obviněný osvědčil nebo rozhodnutí o tom, že se v trestním stíhání pokračuje, aniž na tom má obviněný vinu, má se za to, že se obviněný osvědčil.
Pravomocné rozhodnutí o tom, že se obviněný osvědčil nebo uplynutí jednoroční lhůty od zkušební doby bez rozhodnutí, má za následek, že nastávají účinky zastavení trestního stíhání. Nové stíhání obviněného pro tentýž skutek je poté tedy nepřípustné.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Význam podmíněného zastavení trestního stíhání lze spatřovat v tom, že umožňuje orgánům činným v trestním řízení, aby nemusely provádět celé trestní řízení v těch případech, kdy lze účelu trestního řízení dosáhnout jiným a méně komplikovanějším postupem. Podmíněné zastavení trestního stíhání lze uplatnit za podmínek stanovených zákonem na to řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let. V takovém případě může buď soud nebo v přípravném řízení i státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání a to na základě souhlasu obviněného za podmínky, že se obviněný k trestnému činu doznal (a to ke všem zákonným znakům skutkové podstaty trestného činu, pro který je obviněný stíhán) a pokud byla činem způsobena škoda, tak ji nahradil nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu či učinil jiná opatření k její náhradě. (Z dikce zákona tedy vyplývá, že podmíněně zastavit trestní stíhání lze i řízení o těch trestných činech, kterými nebyla způsobena škoda). Podmíněně zastavit trestní stíhání je možno jen za předpokladu, že vzhledem k osobě pachatele a s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
O podmíněném zastavení trestního stíhání se vydává rozhodnutí ve formě usnesení, ve kterém je stanovena zkušební doba v rozsahu od šesti měsíců až do dvou let. Zkušební doba počíná běžet od právní moci rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání. Pokud obviněný uzavřel v souladu s § 307 odst. 1 b) trestního řádu s poškozeným dohodu o způsobu náhrady škody, pak je mu v rozhodnutí také uloženo, aby způsobenou škodu nahradil v průběhu zkušební doby. V rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání je možno obviněnému též uložit, aby ve zkušební době dodržoval přiměřená omezení směřující k tomu, aby vedl řádný život.
Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání lze podat stížnost, která má odkladný účinek. Oprávněnou osobou k podání této stížnosti je jednak obviněný, dále i poškozený a pokud o podmíněném zastavení trestního stíhání rozhodl soud, je k podání stížnosti legitimován také státní zástupce. Jestliže se obviněný v průběhu zkušební doby choval v souladu se stanovenými podmínkami a omezeními, rozhodne orgán, který trestní stíhání v prvním stupni podmíněně zastavil, že se obviněný osvědčil. Pokud se obviněný neosvědčil, rozhodne tento orgán a to i v průběhu zkušební doby, že se v trestním stíhání pokračuje. Proti těmto rozhodnutím může být podána stížnost s odkladným účinkem a to stejnými osobami jako v případě stížnosti proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání. Pokud do jednoho roku od uplynutí zkušební doby nebylo učiněno rozhodnutí o tom, že se obviněný osvědčil nebo rozhodnutí o tom, že se v trestním stíhání pokračuje, aniž na tom má obviněný vinu, má se za to, že se obviněný osvědčil.
Pravomocné rozhodnutí o tom, že se obviněný osvědčil nebo uplynutí jednoroční lhůty od zkušební doby bez rozhodnutí, má za následek, že nastávají účinky zastavení trestního stíhání. Nové stíhání obviněného pro tentýž skutek je poté tedy nepřípustné.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
