Poslanecká sněmovna určuje politický obraz České republiky

V České republice existuje řada
volených institucí, Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR má však
mezi nimi výsadní postavení. Je základním pilířem legislativního
procesu a zcela zásadním způsobem ovlivňuje politickou tvář České
republiky.
Poslanecká sněmovna navázala po rozdělení Československa ke
konci roku 1992 na existenci České národní rady. Již od počátku
předpokládala Ústava ČR také existenci Senátu jako horní
parlamentní komory. Po vleklých politických diskusích se však
první senátní volby konaly až v listopadu 1996. Do té doby
vykonávala pravomoci Senátu právě sněmovna.
Obě parlamentní komory se od sebe výrazně liší a měly by se
navzájem doplňovat. Sněmovna má 200 poslanců starších
jednadvaceti let. Jsou voleni na čtyři roky a volby se konají na
principu poměrného zastoupení. Senátorů je 81, musejí mít více
než 40 let a jejich mandát je šestiletý, přičemž každé dva roky
se obměňuje třetina Senátu. Na rozdíl od sněmovny se volí
dvoukolovým většinovým systémem.
Sněmovna a Senát jsou základním prvkem legislativního procesu
v České republice, dolní parlamentní komora v něm však hraje
dominantní roli. Senát sice může poslancům zákon vrátit či jej
přímo zamítnout, sněmovně však stačí nadpoloviční většina hlasů
všech poslanců na to, aby zákon prosadila ve svém znění. Přijatý
zákon má právo ještě vetovat prezident, ale i tomto případě jej
sněmovna může přehlasovat nadpoloviční většinou všech poslanců.
Existují výjimky, kdy předložený zákon musejí schválit obě
komory, tou nejdůležitější je volební zákon. Naopak zákon o
státním rozpočtu projednává pouze Poslanecká sněmovna a pouze
sněmovna také může vyslovit důvěru či nedůvěru vládě.
Nerovnovážné postavení obou parlamentních komor se stává čas
od času příčinou kontroverzí a veřejných výměn názorů mezi
poslanci a senátory. Všechny snahy senátorů o posílení jejich
pravomocí ale zatím skončily neúspěchem.
Poslanci i senátoři požívají některých výhod a privilegií, z
nichž nejdiskutovanější jsou jejich platy a také nezvykle široký
rozsah imunity.
Platy se počítají jako trojnásobek nejvyššího mzdového tarifu
státních zaměstnanců. Do letošního března byl základní poslanecký
plat téměř 42.000 korun (plat předsedů komor téměř 122.000), nyní
se o 11 procent zvýšil. Více než výše základního platu však bývá
kritizován složitý systém nejrůznějších nezdanitelných náhrad (na
dopravu, oblečení, asistenty a tak dále), který umožňuje
poslancům zvýšit jejich příjem o několik desítek tisíc korun.
Druhým sporným bodem je neobvykle velký rozsah imunity, který
se vymyká běžným evropským zvyklostem. Imunita má zákonodárcům
obecně zaručovat, že nebudou stíháni za projevy a hlasování v
parlamentu, a chrání je před zásahy ze strany výkonné moci. V
některých zemích je imunita spojena pouze s výkonem mandátu,
jinde mohou být poslanci za trestné činy mimo parlament stíháni
pouze se souhlasem parlamentu. V českém podání však imunita
zaručuje i to, že pokud parlamentní komora odmítne vydat
zákonodárce policii, je jeho trestní stíhání navždy ukončeno.
Poslanci jsou zařazeni do jednotlivých pracovních výborů a
komisí. Mohou také vytvářet kluby, k jejichž založení je třeba
minimálně deset poslanců. Rozpustit sněmovnu může prezident
republiky v ústavně přesně vymezených případech, ale nemůže tak
učinit v době kratší než tři měsíce před skončením jejího
volebního období.
Poslanecká sněmovna sídlí v pražských malostranských
palácích. Ze státního rozpočtu bylo loni na její provoz vyčleněno
téměř 900 miliónů korun.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz