Certifikace dodavatele jako podmínka účasti v zadávacím řízení

Posouzení požadavku na předložení certifikace k výrobkům či službám v nabídce

ÚOHS konstantně rozhoduje, že požadavek na předložení certifikace dodavatele, je s ohledem na charakter a význam šetřené zadávací podmínky podmínkou účasti v zadávacím řízení.[1]

Výčet možných podmínek účasti v zadávacím řízení obsahuje § 37 odst. 1 a 2 ZZVZ, dle něhož může zadavatel stanovit podmínky jako: a) podmínky kvalifikace, b) technické podmínky vymezující předmět veřejné zakázky včetně podmínek nakládání s právy k průmyslovému nebo duševnímu vlastnictví vzniklými v souvislosti s plněním smlouvy na veřejnou zakázku, c) obchodní nebo jiné smluvní podmínky vztahující se k předmětu veřejné zakázky, nebo d) zvláštní podmínky plnění veřejné zakázky, a to zejména v oblasti vlivu předmětu veřejné zakázky na životní prostředí, sociálních důsledků vyplývajících z předmětu veřejné zakázky, hospodářské oblasti nebo inovací.

Ve vztahu k nadlimitním veřejným zakázkám je nutné akcentovat, že dle § 73 odst. 4 ZZVZ není zadavatel oprávněn požadovat prokázání jiné kvalifikace, než jaké připouští ZZVZ v předchozích odstavcích § 73. Vedle základní a profesní způsobilosti a ekonomické či technické kvalifikace zadavatel stanoví technické podmínky, které určují vlastnosti předmětu veřejné zakázky. Tyto v případě nadlimitních veřejných zakázek může určit toliko v mantinelech § 89 ZZVZ.

Reklama

Vybraná judikatura vysokých soudů k zástavnímu právu (online - živé vysílání) - 23.1.2026

23.1.2026 09:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Základní chybou zadavatelů v nadlimitním režimu ohledně požadavku na předložení certifikace dodavatele je nedostatečné rozlišování mezi technickou kvalifikací podle § 79 ZZVZ a technickými podmínkami podle § 89 ZZVZ. Technická kvalifikace slouží k prokázání lidských zdrojů, technických zdrojů nebo odborných schopností a zkušeností nezbytných pro plnění veřejné zakázky v odpovídající kvalitě. Oproti tomu technické podmínky mají za cíl specifikovat vlastnosti poptávaného plnění – předmětu veřejné zakázky.

ÚOHS řešil několik případů, kdy zadavatel požadoval po dodavateli, aby ve své nabídce předložil doklad o certifikaci či oprávnění prokazující partnerství či způsobilost k určitým činnostem. Jednalo se např. o požadavek na předložení prohlášení výrobců, že je dodavatel certifikovaným partnerem výrobce pro dodávky nabízeného zboží[2]; požadavek že dodavatelé mají v nabídce předložit certifikát nebo prohlášení výrobce o tom, že je dodavatel oprávněn provádět servis nabízených klíčových zařízení[3]; nebo požadavek na doložení dokladu, ze kterého jasně vyplývá, že dodavatel je oprávněn realizovat prodej a poskytovat podporu produktů.[4]

Ve všech výše uvedených případech dospěl ÚOHS k závěru, že takové podmínky jsou v rozporu se ZZVZ.

Zadavatelé nejčastěji namítali, že jde o technickou podmínku podle § 89 ZZVZ, nikoli o podmínku technické kvalifikace. K této argumentaci ÚOHS uvedl, že pro posouzení takové možnosti je zásadní určení, zda konkrétní formulace takového požadavku vymezuje, případně definuje určité parametry požadovaného plnění ve smyslu účelu, který zadavatel tímto požadavkem sleduje, a to při zohlednění § 89 odst. 1 ZZVZ, který jasně určuje způsob, jakým mají být technické podmínky (vlastnosti předmětu plnění veřejné zakázky) stanoveny. ÚOHS konstatoval, že zadavatelem požadované prohlášení výrobců stran certifikovaného partnerství dodavatele žádným způsobem nevyjadřuje vztah takové certifikace k požadavkům kladeným na předmět plnění veřejné zakázky, resp. o předmětu plnění veřejné zakázky bezprostředně nijak nevypovídá. Posuzovaná podmínka je dle ÚOHS svým charakterem požadavkem na kvalifikaci, neboť má sloužit k ověření způsobilosti dodavatelů plnit veřejnou zakázku. S ohledem na to ÚOHS zkoumal, zda tento doklad spadá mezi doklady, jež jsou uvedeny v taxativním výčtu v § 75 a § 77 až 79 ZZVZ, neboť zadavatel může požadovat jen ty doklady, které jsou zmíněny v těchto ustanoveních.[5]

ÚOHS se ve svých rozhodnutích zabýval mnoha argumenty a polemizoval s možnostmi, jak jinak spornou podmínku naformulovat, aby byla v souladu se ZZVZ, a jaké je pro to třeba splnit podmínky. Možnosti, jak požadavek naformulovat v souladu se ZZVZ, lze shrnout následovně: 1) certifikace jako technická podmínka, 2) certifikace jako kvalifikace jednotlivých fyzických osob a 3) požadavek na předložení dalších dokladů dle § 104 ZZVZ.

Certifikace jako technická podmínka

ÚOHS předně uvádí, že posuzovaná podmínka nemůže být současně podmínkou kvalifikace i technickou podmínkou. Jedná se o dvě různé právní otázky a kategorie zadávacích podmínek, které nelze směšovat.[6]

Technické podmínky pro veřejné zakázky zadávané v nadlimitním režimu jsou rozvedeny v § 89 a následujících ZZVZ. Technickými podmínkami je třeba rozumět jakékoli specifikace vymezující požadovaný předmět plnění veřejné zakázky. Nejedná se tedy jen o čistě technické údaje např. u strojů, ale o veškeré netechnicistní údaje, kterými zadavatel může popsat předmět plnění.[7]

Rozhodovací praxe ÚOHS k tomuto uvádí, že aby bylo možné přezkoumávaný požadavek zařadit mezi technické podmínky, musel by být tento požadavek formulován tak, aby se skutečně vázal k předmětu plnění, například k technické podpoře. Zadavatel by tedy musel stanovit požadavek, že technická podpora musí být poskytována způsobem, který zajistí, že budou poskytována související plnění od výrobce. Pokud se však podmínka vztahuje k osobě dodavatele, nikoli k předmětu plnění, pak se nejedná o technickou podmínku, ale o podmínku kvalifikace.[8]

Pro posouzení, zda jde o podmínku kvalifikace, či naopak technickou podmínku, je klíčové posouzení, zda konkrétní formulace takového požadavku vymezuje, případně definuje určité parametry požadovaného plnění ve smyslu účelu, který zadavatel tímto požadavkem sleduje, a to při zohlednění § 89 odst. 1 ZZVZ, který jasně určuje způsob, jakým mají být technické podmínky (vlastnosti předmětu plnění veřejné zakázky) stanoveny.[9]

Uvedení požadavku na konkrétní autorizace nebo certifikace jakožto součást technických podmínek může být sporné a vždy bude záležet na konkrétních okolnostech příslušné veřejné zakázky a náležitém odůvodnění takového postupu.

Z rozhodovací praxe ÚOHS tedy vyplývá, že je možné stanovit požadavek na certifikaci nebo autorizaci, ovšem požadavek je nutné formulovat tak, aby se vztahoval toliko k předmětu plnění, nikoli k osobě dodavatele. Na jedné straně je zadavatel oprávněn zohlednit své legitimní potřeby při vymezení technických podmínek, na straně druhé je potřeba toto náležitě odůvodnit okolnostmi případu s uvedením konkrétních (nikoli jen obecných) argumentů s tím, že požadavek musí být transparentní a přezkoumatelný.  

Certifikace jako kvalifikace fyzických osob

Z rozhodovací praxe ÚOHS je patrné, že zadavatelé v několika případech odůvodňovali své požadavky na autorizaci či certifikaci dodavatele odkazem na § 79 odst. 2 písm. d) ZZVZ, dle kterého může zadavatel k prokázání technické kvalifikace požadovat po dodavateli osvědčení o vzdělání a odborné kvalifikaci vztahující se k požadovaným dodávkám nebo službám, a to jak ve vztahu k fyzickým osobám, které mohou dodávky nebo služby poskytovat, tak ve vztahu k jejich vedoucím pracovníkům. 

ÚOHS k tomu uvedl, že z textace uvedeného ustanovení vyplývá, že v něm uvedený doklad, tj. osvědčení o odborné kvalifikaci, se má vztahovat ke konkrétním fyzickým osobám, které mohou dodávky nebo služby poskytovat, případně k jejich vedoucím pracovníkům, nikoli však k osobě dodavatele.[10]

V jiném případě, ve kterém zadavatel požadoval certifikaci jednak k osobě dodavatele, a jednak k jednotlivým pracovníkům, ÚOHS vyvodil, že požadavek certifikace osoby dodavatele je kvalifikační podmínkou, jež není v souladu se ZZVZ, avšak požadavek na certifikaci jednotlivých pracovníků je v souladu se ZZVZ s odkazem na § 79 odst. 2 písm. d) ZZVZ. Podle názoru ÚOHS je stěžejním rozdílností skutečnost, zda se podmínka certifikace vztahuje k jednotlivým fyzickým osobám, nebo k osobě dodavatele.[11]

Podle ÚOHS tedy lze požadavek certifikace nebo autorizace podřadit pod osvědčení o vzdělání a odborné kvalifikaci vztahující se k požadovaným dodávkám, službám nebo stavebním pracem podle § 79 odst. 2 písm. d) ZZVZ, ovšem tento požadavek musí být dán ve vztahu ke konkrétním fyzickým osobám, nikoli k osobě dodavatele. Tento dosavadní výkladový usus by zadavatelé měli respektovat a nevyžadovat (například v oblasti ICT služeb) certifikáty o partnerství dodavatele s výrobcem nabízené technologie, ale zaměřit se na odbornost pracovníků, kteří budou tvořit realizační tým dodavatele, u nichž je požadavek na doložení určitého certifikátu nejen legitimní, ale především i legální.

Požadavek na předložení dalších dokladů dle § 104 ZZVZ

ÚOHS se též zabýval argumentací zadavatele, že příslušná oprávnění požaduje podle § 104 písm. a) ZZVZ, dle kterého může zadavatel v zadávací dokumentaci požadovat od vybraného dodavatele jako další podmínky pro uzavření smlouvy předložení dokladů nebo vzorků vztahujících se k předmětu plnění veřejné zakázky nebo kvalifikaci dodavatele.

ÚOHS připustil, že zadavatel může požadovat i jiné doklady (na rozdíl od výše zmíněných zákonných požadavků), ovšem tyto může požadovat pouze po vybraném dodavateli a není možné je požadovat obecně po všech dodavatelích již ve fázi podávání nabídek.[12] V tomto případě bylo shledáno, že požadavek na certifikát osvědčující partnerství s autorem SW byl stanoven s ohledem na předmět plnění a z pohledu vztahu daného požadavku k charakteru zadávaného plnění se jeví jako odůvodněný s přihlédnutím k zajištění záruky realizace plnění dle potřeb zadavatele.

Předložení dalších dokladů ohledně plnění veřejné zakázky nebo kvalifikace dodavatele je tedy z titulu ustanovení § 104 písm. a) ZZVZ možné, ovšem zadavatel toto může požadovat jen po vybraném dodavateli, nikoli po všech již ve fázi podávání nabídek. 

Závěr

Požadavek zadavatele, aby dodavatel v nabídce předložil doklad o své certifikaci, je z pohledu aktuální rozhodovací praxe ÚOHS nezákonným, neboť se jedná o podmínku kvalifikace, v rámci níž lze po dodavatelích žádat jen zákonem stanovené doklady, jež jsou uvedeny v taxativním výčtu v § 75 a § 77 až 79 ZZVZ.

Nezákonnosti je možné se vyhnout možnou reformulací požadavku tak, aby byl stanoven jakožto technická podmínka, nikoli kvalifikace dodavatele, jsou-li pro takový požadavek naplněny věcné předpoklady. Takový požadavek je nutné formulovat způsobem, aby se vztahoval toliko k předmětu plnění, nikoli k osobě dodavatele.

Požadavek certifikace nebo autorizace lze také směřovat namísto na dodavatele na konkrétní fyzické osoby, které tvoří realizační tým dodavatele, přičemž pak by se jednalo o osvědčení o odborné kvalifikaci vztahující se k požadovaným dodávkám nebo službám, které lze požadovat podle § 79 odst. 2 písm. d) ZZVZ.

Předložení certifikace je také možné požadovat na základě ustanovení § 104 písm. a) ZZVZ, ovšem zadavatel toto může požadovat jen po vybraném dodavateli, nikoli po všech již ve fázi podávání nabídek.

Mgr. Lukáš Turner,
advokát

Mgr. David Mareš, Ph.D.,
advokát