Předkládání dokumentů rejstříkovému soudu: Listinná anebo elektronická podoba?

„Zákon neukládá účastníkovi povinnost předkládat rejstříkovému soudu jak listinu v písemné, tak i v elektronické podobě, ale ponechává na jeho rozhodnutí, kterou z forem soudu předloží k založení do sbírky listin.“

Skutkový popis

Předmětem rozhodování byla ústavní stížnost stěžovatelky proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž byla stěžovatelce uložena pořádková pokuta za to, že ve stanovené lhůtě nepředložila příslušné listiny (notářský zápis obsahující zakladatelskou listinu společnosti) v obligatorní elektronické formě pro účely založení do sbírky listin vedené u rejstříkového soudu.

Odvolací soud poukázal na skutečnost, že přestože došlo ke změně ustanovení § 38k odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů („ObchZ“), tj. s účinností od 1. ledna 2012 se nevyžaduje předkládání listin rejstříkovému soudu do sbírky listin ve dvojím vyhotovení, stále ve smyslu § 32 odst. 2 ObchZ platí, že návrh na zápis musí být doložen jak listinami o skutečnostech, které mají být do obchodního rejstříku zapsány, tak i listinami, které se zakládají do sbírky listin. Předmětná listina tak měla být předložena jak v listinné podobě, tj. jako listina, jíž se dokládají skutečnosti zapisované do obchodního rejstříku, tak v elektronické podobě, tj. jako listina, jež se zakládá do sbírky listin podle § 38i odst. 1 písm. a) ObchZ ve spojení s § 2 vyhlášky č. 562/2006 Sb., o digitalizaci obchodního rejstříku ("Vyhláška").

Hodnocení ÚS

Na uvedeném skutkovém základě ÚS uzavřel, že ústavní stížnost je důvodná, neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo založeno na výkladu ustanovení § 32 odst. 2 ObchZ ve spojení s § 38k odst. 1 ObchZ a § 2 Vyhlášky, který nerespektuje pravidla jazykového, systematického ani teleologického výkladu právních předpisů a je projevem svévole.

ÚS především upozornil na skutečnost, že z žádného z výše uvedených ustanovení nevyplývá povinnost předložit předmětnou listinu rejstříkovému soudu ve dvojím vyhotovení. Naopak upozornil na skutečnost, že z ustanovení § 33 odst. 1 ObchZ plyne, že osoba podávající návrh na zápis do obchodního rejstříku si může sama zvolit, v jaké podobě svůj návrh a související listiny prokazující skutečnosti v návrhu uvedené rejstříkovému soudu předloží.

Dále ÚS upozornil na skutečnost, že předložení listin v elektronické podobě ve smyslu § 2 Vyhlášky platí pouze pro listiny, jimiž se nedokládají skutečnosti zapisované v obchodním rejstříku, což nicméně není případ příslušné listiny - notářského zápisu obsahujícího zakladatelskou listinu společnosti. Naopak se touto listinou skutečnosti uvedené v návrhu na zápis do obchodního rejstříku dokládají.

V neposlední řadě ÚS upozornil na ustanovení § 33 odst. 3 ObchZ, ze kterého podle ÚS plyne, že není nezbytné, aby listiny, jimiž se prokazují skutečnosti uvedené v návrhu na zápis do obchodního rejstříku, byly rejstříkovému soudu předkládány v listinné podobě za účelem jejich založení do rejstříkového spisu, neboť návrhy a listiny uchovává rejstříkový soud pouze v elektronické podobě a listiny, které jsou mu doručeny v podobě listinné, je povinen za tímto účelem do elektronické podoby převést. Jestliže tedy stěžovatelka předložila příslušnou listinu (notářský zápis obsahující zakladatelskou listinu společnosti) v listinné podobě, bylo povinností rejstříkového soudu listinu převést do elektronické podoby a následně založit do sbírky listin. Uvedený závěr je potvrzen i změnou ustanovení § 38k odst. 1 ObchZ s účinky k 1. lednu 2012, kdy došlo ke zrušení povinnosti předkládat rejstříkovému soudu listiny do sbírky listin ve dvojím vyhotovení, a to mimo jiné s ohledem na skutečnost, že došlo k digitalizaci obchodního rejstříku a sbírka listin se nově vede pouze v elektronické podobě.

Závěr

Rozhodnutí ÚS nepochybně ovlivní dosud neustálenou praxi rejstříkových soudů ve věci podoby a počtu vyhotovení listin předkládaných rejstříkovému soudu. ÚS jednoznačně uzavřel, že právní předpisy požadují předložení příslušné listiny rejstříkovému soudu toliko v jediném vyhotovení, přičemž je výhradně na osobě podávající návrh, v jaké podobě předmětnou listinu předloží.

Uvedený závěr by měl jednoznačně platit pro listiny dokládající skutečnosti uvedené v návrhu na zápis nebo změnu anebo výmaz zápisu v obchodním rejstříku, jež se současně musí založit do sbírky listin, a to s odkazem především na § 33 odst. 1 a 3 ObchZ (např. notářský zápis o změně společenské smlouvy společnosti s ručením omezeným).

V případě listin zakládaných do sbírky listin, kterými se nedokládají skutečnosti uvedené v návrhu na zápis nebo změnu anebo výmaz zápisu v obchodním rejstříku ve smyslu § 2 Vyhlášky (např. aktuální úplné znění společenské smlouvy společnosti s ručením omezeným), není využitelnost výše uvedených závěrů ÚS zcela zřejmá, a to i přes znění právní věty. Není zřejmé, zda i v takovém případě bude rejstříkový soud povinen přijmout listinnou podobu takové listiny s odkazem na obecnou povinnost převést návrh a listiny doručené v listinné podobě do elektronické podoby podle § 33 odst. 3 ObchZ.

Osobně se domnívám, že takový závěr z předmětného rozhodnutí neplyne a řešení v konkrétní věci bude zřejmě odvislé od toho, zda již samotný návrh na zápis do obchodního rejstříku bude podán v elektronické nebo listinné podobě podle § 33 odst. 1 ObchZ, tj. v případě elektronického návrhu bude mít listina elektronickou podobu a problém nevzniká, zatímco v případě listinného návrhu bude muset být listina „přiložena“ v elektronické podobě.

JUDr. Vladimír Čížek,
advokát

Schönherr s.r.o.

nám. Republiky 1079/1a
110 00 Praha 1

Tel.: +420 225 996 500
Fax:  +420 225 996 555
e-mail: office.czechrepublic@schoenherr.eu

--------------------------------------------------------------------------------
[1] Právní věta byla publikována na  www.profipravo.cz, rozhodnutí je dostupné v databázi Ústavního soudu ČR >>> zde.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz