PŘEHLEDNĚ: Jak funguje předkládání plné moci? Postačí soudu jen její „fotokopie“? Aneb vývoj právní úpravy požadavků na plnou moc v našem právním systému.
Plná moc představuje patrně nejznámější a nejčastěji využívaný způsob zastoupení v českém právním řádu. S tímto institutem se běžně setkávají advokáti, studenti práv v rámci svých prvních pracovních zkušeností v oboru, ale i laická veřejnost při zmocnění svého právního zástupce. Touto cestou bychom rádi stručně shrnuli vývoj právní úpravy týkající se plných mocí a zejména zdůraznili, že pro řízení před soudem postačuje i jednoduchá fotokopie plné moci.
Nejprve si stručně připomeňme, jaké požadavky byly v minulosti kladeny na formu a obsah plné moci. Před rozsáhlou novelou o.s.ř. z roku 2001[1] se právní režim plné moci stále opíral o původní znění zákona z roku 1964. Zásadním nedostatkem tehdejší úpravy byla absence odstavce 4 v § 28 o. s. ř., který dnes výslovně stanoví: „Podpisy na písemné plné moci, na odvolání plné moci nebo na její výpovědi musí být úředně ověřeny, jen stanoví-li to zákon nebo rozhodl-li tak předseda senátu.“
Právě neexistence tohoto pravidla a skutečnost, že soudní praxe nebyla jednotná, vedly k tomu, že některé soudy na plných mocích vždy vyžadovaly úředně ověřené podpisy. [2] Teprve novela z roku 2001 přinesla větší sjednocení soudního postupu a potvrdila, že požadavek úředního ověření podpisů má být výjimkou, nikoli pravidlem.[3]
Naopak to, na čem se soudy dokázaly vzájemně shodnout, byla právní klasifikace situace, kdy byla plná moc vadná nebo přímo chyběla. Nejvyšší soud již okolo roku 2000 poměrně pevně ustálil, že tato situace se klasifikuje jako nedostatek podmínky řízení dle § 104 odst. 2 o.s.ř., který lze odstranit. Tenhle trend dobře vystihuje následující citace: „Výklad podávaný Nejvyšším soudem je jednotný v tom, že vada průkazu k jednání za právnickou osobu, obdobně jako nedostatek procesní plné moci, je nedostatkem podmínky řízení, který lze odstranit (§ 104 odst. 2 o. s. ř.).“ [4]
K danému tématu se již vyjádřil též Ústavní soud, a to například nálezem ze dne 15.1.2015.[5] Ten konstatuje, že pokud bude soudu řádná plná moc předložena dodatečně, dojde i ke schválení úkonů, které zmocněnec za účastníka provedl ještě před podpisem řádné plné moci. Tímto pak Ústavní soud potvrdil to, k čemu již v předchozích letech docházela některá odborná komentářová literatura.[6]
Lze shrnout, že dřívější úprava plných mocí nebyla dostatečně jasná a vedla k nejednotné soudní praxi – některé soudy proto požadovaly úředně ověřené podpisy téměř vždy, ačkoli zákon to výslovně nevyžadoval. Novela o. s. ř. z roku 2001 tuto oblast sjednotila a potvrdila, že ověřování podpisů má být spíše výjimečné. Naopak se soudy již před novelou shodovaly v tom, jak postupovat, pokud plná moc chyběla nebo byla vadná.
Nyní se podíváme blíže na problematiku formy plné moci. Dlouhou dobu nebylo jasné, v jaké formě musí být plná moc předkládána. Nejvyšší soud letošního roku[7] v rámci své rozhodovací praxe zakotvil, že není vyloučeno, aby se soud při doložení zastoupení spokojil s neověřenou fotokopií plné moci či v elektronické podobě s jejím prostým „elektronickým obrazem“. Tímto Nejvyšší soud navazuje na svou dosavadní rozhodovací praxi směřující k postupnému zmírňování požadavků spojených s plnou mocí. Vychází totiž z předpokladu, že důkaz lze provést i neověřenou kopií listiny, neboť to o.s.ř. výslovně nezakazuje. Opačný postup by totiž neodpovídal „potřebám reálného právního života“.[8]
Na závěr lze dodat, že v zákonem vymezených případech (jako je například v rámci insolvenčního řízení, v rámci výkonu rozhodnutí nebo pokud tuto povinnost stanoví předseda senátu) bude v souladu s § 28 odst. 4 o.s.ř. vyžadován úředně ověřený podpis. Soud tento požadavek rovněž vyslovuje tehdy, pokud v konkrétním řízení nemůže autentičnost plné moci (včetně jejího odvolání či výpovědi) ověřit obvyklým způsobem (následnou společnou účastí účastníka a zmocněnce při jednání), anebo pokud jsou zároveň posuzovány procesní úkony, jejichž důsledky by mohly být pro účastníka fatální (zpětvzetí či změna žaloby, uznání nároku, odvolání či dovolání apod.).[9]
Doporučujeme proto začít si pořizovat fotokopie plných mocí. Pokud byste ji totiž někdy v rychlosti zapomněli vzít s sebou na jednání, bude právo na Vaší straně!
Mgr. Petr Sedlatý,
společník, jednatel, advokát
Advokátní kancelář Brož, Sedlatý s.r.o.
Atrium Flora
Budova A
Vinohradská 2828/151
130 00 Praha 3
Tel.: +420 246 028 028
Fax: +420 246 028 029
e-mail: info@broz-sedlaty.cz
[1] Zákon č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, ve vztahu k § 25 o.s.ř. účinný od 1.1.2001.
[2] Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 30/2000 Sb. In: 16.6.1999. Část k čl. I bod 51, který vložil § 28 odst. 4 OSŘ.
[3] Viz například Usnesení Nejvyššího soudu se sp. zn. 29 Odo 295/2002, ze dne 11.03.2004.
[4] Usnesení Nejvyššího soudu se sp. zn. 29 Odo 295/2002, ze dne 11.03.2004.
[5] Nález Ústavního soudu se sp. zn. II. ÚS 3144/14 #1, ze dne 15.1.2005.
[6] L. DRÁPAL, M. MAZANEC, J. BUREŠ a Z. KRČMÁŘ. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. C. H. Beck, 2003, 103 a násl.
[7] Rozsudek Nejvyššího soudu, ze dne 3. března 2025, sp. zn. 26 Cdo 3407/2024.
[8] Stejný závěr pak potvrdil též Nejvyšší soud v dalším rozsudku ze dne 5.8.2025, sp. zn. 28 Cdo 1663/2025.
[9] SMOLÍK, P., K. SVOBODA, J. LEVÝ, J. DOLEŽÍLEK a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. C. H. Beck, (3. aktualizace, 2024), § 28.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
