epravo.cz

Přihlášení


Registrace nového uživatele
Zapomenuté heslo
Přihlášení
  • ČLÁNKY
    • občanské právo
    • obchodní právo
    • insolvenční právo
    • finanční právo
    • správní právo
    • pracovní právo
    • trestní právo
    • evropské právo
    • veřejné zakázky
    • ostatní právní obory
  • ZÁKONY
    • sbírka zákonů
    • sbírka mezinárodních smluv
    • právní předpisy EU
    • úřední věstník EU
  • SOUDNÍ ROZHODNUTÍ
    • občanské právo
    • obchodní právo
    • správní právo
    • pracovní právo
    • trestní právo
    • ostatní právní obory
  • AKTUÁLNĚ
    • 10 otázek
    • tiskové zprávy
    • vzdělávací akce
    • komerční sdělení
    • ostatní
  • E-shop
    • Online kurzy
    • Online konference
    • Další vzdělávaní advokátů
    • Konference
    • Roční předplatné
    • Monitoring judikatury
    • Publikace a služby
    • Společenské akce
    • Advokátní rejstřík
    • Partnerský program
  • Advokátní rejstřík
  • Více
    23. 10. 2020
    ID: 112052upozornění pro uživatele

    Prekluse přestupků spáchaných před 1. 7. 2017 po zásahu Ústavního soudu

    Ústavní soud letos vydal dva klíčové nálezy v oblasti prekluse přestupků a dřívějších jiných správních deliktů (sp. zn. Pl. ÚS 15/19 a Pl. ÚS 4/20). Jejich dosah je však podstatně větší, než jak se může na první pohled zdát a dalece přesahuje oblast přestupků. Těmito nálezy totiž došlo k překonání dlouho platného názoru vyjádřeného Ústavním soudem již v roce 1993 v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 19/93, podle kterého preklusivní doba, ve které musí být pachatel přestupku či trestného činu pravomocně odsouzen, není otázkou hmotněprávní, ale otázkou procesní, což znamená, že zákonodárce může preklusivní dobu retroaktivně měnit i pro přestupky a trestné činy již spáchané.

    Tento nález pak vedl k dlouho převažujícímu názoru, že čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, obsahující zákaz retroaktivity v neprospěch a příkaz retroaktivity ve prospěch pachatele přestupku, se na otázku prekluse přestupku či trestného činu nevztahuje. To však již nadále podle Ústavního soudu neplatí. Předmětné nálezy a jejich dopady proto budou v tomto článku blíže rozebrány.

    Úvod

    Dne 1. 7. 2017 nabyl účinnosti zák. č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, který sjednotil úpravu správního trestání. Ta byla dosud roztříštěna mezi zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích (jenž se vztahoval výhradně na přestupky) a velké množství speciálních zákonů, upravujících odpovědnost za „jiné správní delikty“. Od účinnosti zákona se všechny přestupky a dosavadní „jiné správní delikty“ považují za „přestupek“ a projednávají se podle zákona č. 250/2016 Sb. (viz § 112 odst. 1 věta první zákona: „Na přestupky a dosavadní jiné správní delikty, s výjimkou disciplinárních deliktů, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona hledí jako na přestupky podle tohoto zákona.“).

    Podle § 112 odst. 2 zákona nicméně platilo přechodné ustavení, podle kterého „Ustanovení dosavadních zákonů o lhůtách pro projednání přestupku nebo jiného správního deliktu, lhůtách pro uložení pokuty za přestupek nebo jiný správní delikt a lhůtách pro zánik odpovědnosti za přestupek nebo jiný správní delikt se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nepoužijí. Odpovědnost za přestupek a dosavadní jiný správní delikt však nezanikne dříve, než by uplynula některá ze lhůt podle věty první, pokud k jednání zakládajícímu odpovědnost došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.“

    Reklama
    Právo & Praxe 2022 (online - živé vysílání) - 19.10.2022
    Právo & Praxe 2022 (online - živé vysílání) - 19.10.2022
    19.10.2022 09:003 025 Kč s DPH
    2 500 Kč bez DPH

    Koupit

    Význam podtržené druhé věty cit. ust. je takový, že přestupek či jiný správní delikt spáchaný před 1. 7. 2017 se sice projednává postupem podle zák. č. 250/2016 Sb., nicméně jeho prekluse se měla podle vůle zákonodárce posuzovat podle dosavadního zákona, jestliže by podle nové úpravy došlo k preklusi, zatímco podle dosavadní právní úpravy nikoli (tj. pokud by nový zákon byl pro pachatele příznivější, tj. vedl by k preklusi, měl se použít starý zákon). Úprava prekluse podle zák. č. 250/2016 Sb. se tak měla použít na přestupky a jiné správní delikty spáchané před 1. 7. 2017 pouze tehdy, pokud by nová úprava prekluse byla pro obviněného méně příznivá, než dosavadní právní úprava (tzn. pokud by podle starého zákona k preklusi došlo, ale podle zák. č. 250/2016 Sb. nikoli).

    Mnohý právník si v této chvíli nejspíše vzpomene na princip retroaktivity in mitius, jež plyne z  čl. 40 odst. 6 Listiny základních práva svobod, podle kterého platí, že „[t]restnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.“ Není přitom sporu, že se toto ustanovení vztahuje nejen na trestné činy, ale také na přestupky a – dřívější terminologií – také na jiné správní delikty (které v souhrnu tvoří oblast správního trestání). K tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 13. 6. 2002 sp. zn. III. ÚS 611/01 a ze dne 11. 7. 2007 sp. zn. II. ÚS 192/05, jakož i rozsudek NSS ze dne 27. 10. 2004 č. j. 6 A 126/2002 – 27.

    Na první pohled je tedy zřejmý rozpor mezi tím, co plyne z čl. 40 odst. 6 Listiny, a co zákonodárce stanovil v § 112 odst. 2 zákona. Zatímco z Listiny totiž plyne zákaz retroaktivity v neprospěch pachatele (in peius; trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl spáchán) a princip retroaktivity ve prospěch pachatele (in mitius; pozdější zákon se použije, je-li pro pachatele příznivější), z § 112 odst. 2 zákona plynul pravý opak.

    (Proti)ústavnost § 112 odst. 2 zákona proto byla předmětem diskuze již od samé účinnosti zák. č. 250/2016 Sb.[1] Nejvyšší správní soud však dlouho zastával názor, že prekluse odpovědnosti za přestupek či jiný správní delikt nespadá pod pojem „trestnost“ ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny, a tudíž podle jeho názoru nebyl § 112 odst. 2 zákona protiústavní (viz rozsudek NSS ze dne 2. 10. 2017, č. j. 3 As 266/2016 – 28; srov. však též opačný názor prezentovaný např. v rozsudku NSS ze dne 18. 9. 2012 č. j. 7 Afs 14/2011 – 115, který se nicméně nevztahoval k výkladu § 112 odst. 2 zák. č. 250/2016 Sb.).

    NSS se přitom v rozsudku sp. zn. 3 As 233/2016, jakož i v bohaté judikatuře navazující na tento rozsudek, odkazoval na nález sp. zn. Pl. ÚS 19/93, jímž Ústavní soud zamítl návrh na zrušení zákona o protiprávnosti komunistického režimu, který v § 5 stanovil, že do promlčecí lhůty trestných činů se nezapočítává doba od 25. 2. 1948 do 29. 12. 1989, pokud z politických důvodů neslučitelných se základními zásadami právního řádu demokratického státu nedošlo k pravomocnému odsouzení nebo zproštění obžaloby. Ústavní soud v nálezu z roku 1993 uvedl, že „Otázka procesních předpokladů trestní stíhatelnosti vůbec a tím spíše otázka promlčení nepatří v České republice ani v jiných demokratických státech do oblasti těch základních práv a svobod principielní povahy, jež jsou podle článku 3 Ústavy součástí ústavního řádu resp. ústavního pořádku České republiky a tím nahrazují v jiných ústavách obvyklou kapitolu ústavy o základních právech a svobodách.“

    Nález sp. zn. Pl. ÚS 15/19 (zákaz retroaktivity)

    Následně však Ústavní soud vydal nález ze dne 4. 2. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 15/19, kterým bylo rozhodnuto tak, že § 112 odst. 2 věta první zákona se ruší dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů, a to na základě argumentace, že pod pojem „trestnost“ ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny spadá také otázka prekluse přestupku či trestného činu. Ústavní soud se proto odchýlil od názoru prezentovaného ve výše citovaném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 19/93, a to z toho důvodu, že „[n]osný právní závěr nálezu sp. zn. Pl. ÚS 19/93, tedy že promlčecí doba ve vztahu k trestným činům uvedeným v § 5 zákona o protiprávnosti komunistického režimu nepočala běžet, jestliže tehdejší stát neměl z ideologických důvodů vážně míněnou vůli je stíhat, byl (…) jednorázový a vyčerpal se právě ve vztahu k těmto trestným činům.“

    Nález sp. zn. Pl. ÚS 15/19 vydaný na počátku roku 2020 tedy lze považovat za převratný, protože překonal dosud uznávaný názor vyslovený v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 19/93, že pod pojem „trestnost“ nespadá otázka prekluse přestupku či trestného činu. Tímto nálezem však došlo ke zrušení pouze první věty § 112 zák. č. 250/2016 Sb., která zněla „Ustanovení dosavadních zákonů o lhůtách pro projednání přestupku nebo jiného správního deliktu, lhůtách pro uložení pokuty za přestupek nebo jiný správní delikt a lhůtách pro zánik odpovědnosti za přestupek nebo jiný správní delikt se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nepoužijí.“

    Nález sp. zn. Pl. ÚS 15/19 tak dopadal pouze na ty situace, kdy dosavadní úprava prekluse byla pro pachatele příznivější, než úprava prekluse dle zák. č. 250/2016 Sb. To se dotýkalo pouze přestupků (a nikoli jiných správních deliktů) spáchaných před 1. 7. 2017, protože u nich docházelo k preklusi maximálně dva roky od spáchání přestupku. U jiných správních deliktů však byla úprava prekluse v zásadě vždy přísnější, než úprava prekluse dle zák. č. 250/2016 Sb., a proto se jich zrušení první věty § 112 odst. 2 zák. č. 250/2016 Sb. nijak nedotklo. Osoby obviněné z jiných správních deliktů spáchaných před 1. 7. 2017 tak upínaly své naděje k projednání návrhu Krajského soudu v Praze na zrušení zbylé druhé věty § 112 odst. 2 zák. č. 250/2016 Sb., jež stanovovala, že nová úprava prekluse se nepoužije, pokud by to bylo pro obviněného příznivější, než dosavadní právní úprava.

    Nález sp. zn. Pl. ÚS 4/20 (princip retroaktivity in mitius)

    Po vydání nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/19 se nicméně dalo očekávat, že Ústavní soud zruší podstatně důležitější větu druhou § 112 odst. 2 zákona, a to na základě návrhu Krajského soudu v Praze, projednávaného v řízení sp. zn. Pl. ÚS 4/20. Pokud totiž Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/19 potvrdil, že pod pojem „trestnost“ ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny spadá také otázka prekluse odpovědnosti za přestupek či trestný čin, bylo zjevné, že zatím nezrušená druhá věta § 112 odst. 2 zákona je také protiústavní, protože je v rozporu s ústavním principem retroaktivity in mitius (novějšího zákona se použije tehdy, je-li to pro pachatele příznivější). Jestliže je totiž nová úprava prekluse pro pachatele příznivější, musí být prekluse přestupku posouzena podle nové právní úpravy, což druhá věta § 112 odst. 2 zákona v rozporu s čl. 40 odst. 6 Listiny vylučovala.

    Ústavní soud proto podle očekávání návrhu Krajského soudu v Praze vyhověl a dne 16. 6. 2020 vydal nález sp. zn. Pl. ÚS 4/20, kterým druhou větu § 112 odst. 2 zákona zrušil. V bodě č. 24 nálezu Ústavní soud shrnul, že „k porušení čl. 40 odst. 6 věty druhé Listiny dojde i tehdy, když by pachatel byl potrestán za spáchání přestupku přesto, že by odpovědnost za přestupek podle nové právní úpravy zanikla ještě před vydáním rozhodnutí o přestupku, tedy že přestupek by tak za užití nové právní úpravy byl již promlčen.“

    Navazující judikatura Nejvyššího správního soudu

    Nálezem sp. zn. Pl. ÚS 15/19 tedy bylo postaveno najisto, že prekluse odpovědnosti za přestupek spadá pod pojem „trestnost“ dle čl. 40 odst. 6 Listiny. Daleko větší dopad na praxi však mělo až (očekávané, navazující) zrušení zbývající části § 112 odst. 2 zákona, tj. věty druhé, která vylučovala užití nové úpravy prekluse, pokud by byla pro obviněného příznivější. Případů jiných správních deliktů, které se staly před 1. 7. 2017, které se stále projednávají a které by se podle zák. č. 250/2016 Sb. prekludovaly, je totiž stále velké množství, a to zejména ve fázi soudního přezkumu.

    Otázkou však zůstávalo, jak se k nálezu sp. zn. Pl. ÚS 4/20 postaví praxe, tedy zda bude tento nález zohledněn i v probíhajících správních a soudních řízeních, a případně, za jakých podmínek.

    Již v usnesení ze dne 16. 11. 2016, č. j. 5 As 104/2013 – 46 rozšířený senát NSS uvedl, že „[r]ozhoduje-li krajský soud ve správním soudnictví o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, kterým bylo rozhodnuto o vině a trestu za správní delikt v situaci, že zákon, kterého bylo použito, byl po právní moci správního rozhodnutí změněn nebo zrušen, je povinen přihlédnout k zásadě vyjádřené ve větě druhé čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, podle níž se trestnost činu posoudí a trest ukládá podle právní úpravy, která nabyla účinnosti až poté, kdy byl trestný čin spáchán, je-li to pro pachatele příznivější.“

    Přímo v reakci na nález sp. zn. Pl. ÚS 4/20 tento názor NSS potvrdil např. v rozsudku ze dne 4. 8. 2020, č. j. 5 As 92/2019 – 39: „Ačkoliv Ústavní soud zrušil druhou větu § 112 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky, v původním znění, až v průběhu řízení o kasační stížnosti, a to s účinností ex nunc, musel se Nejvyšší správní soud v souladu s uvedenou ustálenou judikaturou řídit závěrem Ústavního soudu o rozpornosti předmětného ustanovení s ústavním pořádkem i v nyní posuzovaném případě, přestože bylo toto ustanovení žalovaným a krajským soudem aplikováno před vydáním citovaného nálezu Ústavního soudu.“ Shodně srov. též rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 As 344/2018 – 51, bod 24.

    Uplynutí preklusivní doby k projednání přestupku je přitom vadou, pro kterou správní soud zruší rozhodnutí správních orgánů i bez návrhu (srov. rozsudek NSS ze dne 15. 12. 2005, č. j. 3 As 57/2004 – 39, jakož i nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1416/07, sp. zn. IV. ÚS 946/09).

    Správní soudy projednávající žaloby proti rozhodnutí o správním deliktu (na které se od 1. 7. 2017 hledí jako na přestupky) spáchaném před 1. 7. 2017 by proto měly z úřední moci (tedy i bez návrhu) ověřit, zda nedošlo k preklusi správního deliktu optikou zák. č. 250/2016 Sb. Druhá věta § 112 odst. 2 zákona takovému postupu nebrání, protože byla zrušena nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/20. Tento postup ostatně potvrzuje judikatura NSS navazující na předmětný nález. Zmínit lze např. rozsudek NSS ze dne 20. 8. 2020, č. j. 7 As 450/2018 – 48.

    NSS se zabýval také otázkou, zda lze zohlednit zrušení druhé věty § 112 odst. 2 zákona ještě předtím, než byl nález sp. zn. Pl. ÚS 4/20 publikován ve Sbírce zákonů. V tomto směru NSS uvedl v rozsudku ze dne 16. 7. 2020, č. j. 1 As 453/2019 – 29, že „Ačkoliv plenární nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/20 dosud nebyl ve Sbírce zákonů publikován, je zřejmé, že § 112 odst. 2 nového zákona o přestupcích by nemohl Nejvyšší správní soud ani do doby publikace aplikovat, neboť by tím v konkrétní věci porušil ústavně zaručená základní práva stěžovatele (konkrétně čl. 40 odst. 6 Listiny, pozn. aut.). Jedná se totiž o analogickou situaci, jako když Ústavní soud v nálezu odloží jeho vykonatelnost ve smyslu odložení účinku derogace ustanovení právního předpisu. Navzdory tomu, že takové ustanovení ještě po přechodnou dobu zůstává součástí právního řádu, soudy musí při svém rozhodování zejména ve vertikálních vztazích vzít v úvahu skutečnost, že je v rozporu s ústavním pořádkem (srov. např. z poslední doby nález ze dne 11. 9. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 24/17, odstavec 76). Veřejné vyhlášení nálezu Ústavním soudem v této věci je notorietou a jeho budoucí nevyhnutelná oficiální publikace ve Sbírce zákonů na tom již nemůže nic změnit.“

    Závěr

    Autor článku s nálezy sp. zn. Pl. ÚS 15/19 a Pl. ÚS 4/20 plně souhlasí, protože názor, že prekluse odpovědnosti za přestupek či trestný čin nespadá pod pojem „trestnost“ dle čl. 40 odst. 6 Listiny, byl nadále neudržitelný. Lze samozřejmě souhlasit s tím, že po tzv. Sametové revoluci bylo na místě umožnit stíhat trestné činy, které se prekludovaly jen proto, že v období od 25. 2. 1948 do 29. 12. 1989 nebyly z politických důvodů stíhány. Nicméně, jak správně Ústavní soud podotkl v obou rozebíraných nálezech z letošního roku, argumentace uvedená v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 19/93 byla poplatná právě a pouze na tuto mimořádnou situaci, kdy trestné činy některých osob nebyly kvůli zločinnému komunistickému režimu vůbec stíhány. Za takové situace je pochopitelné a spravedlivé, aby tyto trestné činy byly stíhány alespoň poté, co je jejich stíhání umožněno změnou režimu.

    Na druhou stranu neexistuje žádný legitimní důvod, proč by si zákonodárce měl prodlužovat lhůtu k projednání přestupku či trestného činu poté, co došlo k jejich spáchání, když žádná překážka příslušným orgánům veřejné moci nebránila, aby tyto přestupky či trestné činy včas projednaly. Rovněž neexistuje legitimní důvod, proč by měly být dříve spáchané přestupky či trestné činy stíhány v delších lhůtách, než v jakých jsou stíhány přestupky či trestné činy novější. Jak Ústavní soud uvedl v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/19, „v základu institutu promlčení trestní odpovědnosti či odpovědnosti za přestupek leží myšlenka, že uplynutím času slábne, až docela zanikne potřeba trestněprávní reakce na čin jak z hlediska generální prevence, tak z hlediska individuální.“ Je proto logické, že pokud zákonodárce zkrátí preklusivní dobu, měla by se vztahovat také na přestupky či trestné činy spáchané před účinností zákona, protože tyto skutky jsou právě pro plynutí času v zásadě méně závažné, než skutky novější, spáchané po účinnosti novely.

    Mgr. Tomáš Brandejský,
    odborný konzultant 
    pro právo životního prostředí

    Parlamentní institut
    Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky

     

    [1] T. Grygar, K Ústavní (ne)slučitelnosti nepravé retroaktivity v otázce promlčení přestupků v novém přestupkovém zákoně, Právní rozhledy 19/2017, s. 665


    © EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz


    Mgr. Tomáš Brandejský
    23. 10. 2020
    pošli emailem
    vytiskni článek
    • Tweet

    Další články:

    • Jak si poradit s náklady řízení? A měli by účastníci sporu platit za chyby soudu?
    • Řešení škod způsobených na veřejně přístupné účelové komunikaci a okolní vegetaci
    • Je čas na dřevěnou revoluci ve stavebnictví?
    • Promlčení nároků na odčinění újmy v pacientských sporech
    • Americké jezero žaluje developera
    • Vliv správní sankce na trestněprávní odpovědnost za pracovní úraz
    • Připravovaný zákon o preventivní restrukturalizaci – nový institut nebo jen imitace insolvenčního procesu před úpadkem?
    • Stavební deník
    • Některé problematické aspekty financování práva stavby
    • Ochrana oznamovatelů opět na scéně
    • Dohoda o ukončení pracovního poměru podepsaná pod nátlakem

    Související produkty

    Online kurzy

    • Spolky pohledem daňového práva
    • Darování pro případ smrti alternativou vydědění?
    • Určitost předmětu podnikání ve společenské smlouvě
    • Aktuality z práva veřejných zakázek (únor 2022)
    • Aktuality z práva veřejných zakázek (leden 2022)
    Lektoři kurzů
    Mgr. Stanislav Servus,  LL.M.
    Mgr. Stanislav Servus, LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. et Mgr.  Pavla  Voříšková, Ph.D.
    JUDr. et Mgr. Pavla Voříšková, Ph.D.
    Kurzy lektora
    Mgr. Lukáš Sommer
    Mgr. Lukáš Sommer
    Kurzy lektora
    doc. JUDr. Filip Melzer, LL.M., Ph.D.
    doc. JUDr. Filip Melzer, LL.M., Ph.D.
    Kurzy lektora
    Mgr. František Korbel, Ph.D.
    Mgr. František Korbel, Ph.D.
    Kurzy lektora
    JUDr. Milan Hulmák, Ph.D.
    JUDr. Milan Hulmák, Ph.D.
    Kurzy lektora
    JUDr. Kristýna Faltýnková
    JUDr. Kristýna Faltýnková
    Kurzy lektora
    JUDr. Katarina Maisnerová ml.
    JUDr. Katarina Maisnerová ml.
    Kurzy lektora
    Mgr.  František Málek
    Mgr. František Málek
    Kurzy lektora
    JUDr. Petr Bezouška, Ph.D.
    JUDr. Petr Bezouška, Ph.D.
    Kurzy lektora
    všichni lektoři

    Nejčtenější na epravo.cz

    • 24 hod
    • 7 dní
    • 30 dní
    • Jak si poradit s náklady řízení? A měli by účastníci sporu platit za chyby soudu?
    • Nařízení Brusel II ter: významné změny nejen v řízeních ve věcech rodičovské odpovědnosti
    • K jednorázovému příspěvku na dítě
    • Úrokové sazby podnikatelských úvěrů
    • 10 otázek pro ... Víta Hrnčiříka
    • Spoluzpůsobení škody poškozeným
    • Řešení škod způsobených na veřejně přístupné účelové komunikaci a okolní vegetaci
    • LEAGLEONE: Časovaná bomba Sberbank
    • Výběr z judikatury nejen k zákoníku práce z r. 2022 - část 1.
    • Letní problémy na pracovišti – řešení z pracovněprávního pohledu
    • K jednorázovému příspěvku na dítě
    • Americké jezero žaluje developera
    • Spoluzpůsobení škody poškozeným
    • Řešení škod způsobených na veřejně přístupné účelové komunikaci a okolní vegetaci
    • Promlčení nároků na odčinění újmy v pacientských sporech
    • Je čas na dřevěnou revoluci ve stavebnictví?
    • Instalace kamerové atrapy na pracovišti ze strany zaměstnavatele
    • Dezinformace jako právní problém
    • Dohoda o ukončení pracovního poměru podepsaná pod nátlakem
    • Použití výpovědního důvodu dle ust. § 52 písm. f) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
    • Správní právo – obecní strážník , policista, mýty a bezpečnostní pásy
    • Stavební náklady se zvyšují, myslete na to již při uzavírání smlouvy o dílo
    • Povinnosti obchodních korporací ve světle zákona o evidenci skutečných majitelů – aneb jaké sankce hrozí obchodním korporacím za porušení evidenční povinnosti?
    • Stavební deník

    Pracovní pozice

    Soudní rozhodnutí

    Mezinárodní ochrana

    Případy vážného onemocnění či zdravotního postižení žadatele o mezinárodní ochranu za současné neexistence adekvátní zdravotní péče v jeho zemi původu nelze podřadit pod...

    Dotace

    Lhůta pro vydání rozhodnutí o povinnosti vrátit poskytnutou dotaci ve smyslu čl. 3 odst. 1 pododstavce čtvrtého nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 o ochraně finančních zájmů...

    Daňové řízení (exkluzivně pro předplatitele)

    Ustanovení § 3 odst. 1 vyhlášky č. 382/2010 Sb., o náhradě ušlého výdělku a náhradě hotových výdajů při správě daní, je třeba vykládat tím způsobem, že osobě samostatně...

    Matrika (exkluzivně pro předplatitele)

    Na poskytování údajů z matričních knih nelze použít postup podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, neboť je takový postup podle § 2 odst. 3 tohoto zákona...

    Pobyt cizinců (exkluzivně pro předplatitele)

    Rozhodováním o právním nároku (§ 36 odst. 3 správního řádu) je nutno rozumět takovou úpravu, kdy správní orgán musí vydat pozitivní rozhodnutí za podmínky, že žadatel splní...

    Hledání v rejstřících

    • mapa serveru
    • o nás
    • reklama
    • podmínky provozu
    • kontakty
    • publikační podmínky
    • FAQ
    • obchodní a reklamační podmínky
    • Ochrana osobních údajů - GDPR
    • Nastavení cookies
    100 nej
    © EPRAVO.CZ, a.s. 1999-2022, ISSN 1213-189X      developed by Actimmy
    Provozovatelem serveru je EPRAVO.CZ, a.s. se sídlem Dušní 907/10, Staré Město, 110 00 Praha 1, Česká republika, IČ: 26170761, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 6510.

    Jste zde poprvé?

    Vítejte na internetovém serveru epravo.cz. Jsme zdroj informací jak pro laiky, tak i pro právníky profesionály. Zaregistrujte se u nás a získejte zdarma řadu výhod.


    Protože si vážíme Vašeho zájmu, dostanete k registraci dárek v podobě unikátního video tréningu od jednoho z nejznámějších českých advokátů a rozhodců JUDr. Martina Maisnera, Ph.D., MCIArb, a to "Taktika vyjednávání o smlouvách".


    Registrace je zdarma, k ničemu Vás nezavazuje a získáte každodenní přehled o novinkách ve světě práva.


    Vaše data jsou u nás v bezpečí. Údaje vyplněné při této registraci zpracováváme podle podmínek zpracování osobních údajů



    Nezapomněli jste něco v košíku?

    Vypadá to, že jste si něco zapoměli v košíku. Dokončete prosím objednávku ještě před odchodem.


    Přejít do košíku


    Vaši nedokončenou objednávku vám v případě zájmu zašleme na e-mail a můžete ji tak dokončit později.