Přelomové rozhodnutí Nejvyššího soudu k otázce moderace jednostranně započtené smluvní pokuty

Rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia, sp. zn. 31 Cdo 927/2016, se však Nejvyšší soud od této konstantní judikatury odchýlil a moderaci jednostranně započtené smluvní pokuty připustil. Uvedená otázka byla posuzována v režimu zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

V posuzovaném případě se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení doplatku ceny díla ve výši cca 1,4 mil. Kč na základě smlouvy o dílo. Žalovaný svou procesní obranu založil na tom, že na pohledávku na zaplacení doplatku ceny díla započetl svoji pohledávku představující nárok na smluvní pokutu z titulu porušení povinností žalobce (prodlení s předáním díla) ve výši rovněž cca 1,4 mil. Kč. K prodlení s předáním díla došlo v důsledku nekvalitní spáry mezi dlažbou na podlaze a kamenným obkladem na stěně.

Prvostupňový soud smluvní pokutu moderoval na 400 tis. Kč a v tomto rozsahu žalobu zamítl, neboť došlo k zániku pohledávky započtením, a ve zbylém rozsahu žalobě vyhověl. Odvolací soud naproti tomu dospěl k závěru, že k zániku pohledávky nemohlo dojít, neboť právu žalovaného nelze poskytnout právní ochranu pro rozpor se zásadami poctivého obchodního styku.

Nejvyšší soud ve svém rozsudku, sp. zn. 31 Cdo 927/2016, nejdříve zopakoval, že při aplikaci moderačního práva je nutné nejdříve posoudit otázku, zda sjednaná smluvní pokuta byla nepřiměřeně vysoká, přičemž se přihlédne pouze k okolnostem, které tu byly v době jejího sjednání. Nepřiměřenost smluvní pokuty tak závisí zejména na důvodech, které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly, a na okolnostech, které je provázely. Naopak nelze přihlížet například k důvodům, pro něž došlo k prodlení s plněním zajištěného závazku, k okolnostem, za nichž se tak stalo, a ke skutečnostem, které ovlivnily dobu trvání prodlení. Tyto skutečnosti, které nastaly po sjednání smluvní pokuty, by mohly vést pouze k závěru, že uplatnění práva na smluvní pokutu je výkonem práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nikoliv však k závěru, že smluvní pokuta je nepřiměřená.

Teprve tehdy, dojde-li soud k závěru, že smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká, může přistoupit k její moderaci (snížení), a to s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti.

Vzhledem k tomu, že právní úprava moderace smluvní pokuty v § 301 obchodního zákoníku je kogentní, strany se nemohou od ní dohodou odchýlit. Tím spíše nemůže moderaci smluvní pokuty dle Nejvyššího soudu vyloučit jedna ze stran svým jednostranným právním jednáním (zápočtem).

Posouzení odvolacího soudu, že jednostrannému započtení nelze přiznat právní ochranu pro rozpor se zásadami poctivého obchodního styku, bylo tudíž nesprávné. Sama okolnost, že smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká, totiž nevypovídá dle Nejvyššího soudu nic o tom, zda jde o výkon práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Korektiv zásadami poctivého obchodního styku je až poslední možností (ultima ratio) jak zmírnit či odstranit přílišnou tvrdost zákona v situaci, ve které by se přiznání uplatněného nároku jevilo krajně nespravedlivým. Posoudí-li soud smluvní pokutu jako nepřiměřeně vysokou, je dán důvod k aplikaci moderačního práva soudu, nikoliv však k aplikaci zásady rozporu s poctivým obchodním stykem.

Z uvedeného rozhodnutí vyplývá, že Nejvyšší soud připustil v režimu obchodního zákoníku moderaci smluvní pokuty, která byla jednostranně započtena vůči jiné pohledávce. S ohledem na to, že právní úprava zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je v případě moderace smluvní pokuty prakticky shodná, je uvedený závěr plně použitelný i za účinnosti nové právní úpravy.

V této souvislosti je vhodné podotknout, že ust. § 2051 občanského zákoníku zakotvující moderační právo soudu je rovněž (obdobně jako ust. § 301 obchodního zákoníku) ustanovením kogentním, od kterého se smluvní strany nemohou dohodou odchýlit. Ujednání, kterým by smluvní strany v režimu nové právní úpravy vyloučily moderační právo soudu, by proto bylo neplatné.

[1] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 23 Cdo 4479/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1253/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3789/2011 a řada dalších.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz