Přeplněný trh aneb starý materiál, ale nové technologie

Čísla o výrobě je však nutné brát s rezervou. Každý druh tašky má jinou velikost, a proto se liší i spotřeba na plošný metr. Například na jeden metr čtvereční je třeba u pálených tašek – kromě bobrovek – o čtyři a půl kusu více než u betonových. Proto ačkoli hmotnost jedné betonové tašky je vyšší, po přepočtení na metry se u obou krytin téměř vyrovná. Právě betonová taška s šedesáti procenty vévodí žebříčku prodejnosti. Následuje pálená krytiny s 24 %, vláknocementová taška (10 %), šindele (2 %) a ostatní krytina (4 %).

Prejzy

Kdo by neznal pověstné prejzové střechy pražské Malé Strany a dalších historických center českých měst, dokonce i větších vesnic. Původně se prejzy kladly tak, že se podmazávaly hlínou, kterou později vystřídala malta. Majitelé historických domů s touto střešní krytinou dobře vědí, že tento postup musí při opravách na přání památkářů striktně dodržovat i dnes. A to pod pohrůžkou závratných pokut. Navíc tu svoji negativní úlohu sehrává i veliká členitost takových střech. Rekonstrukce nebo opravy jsou potom velmi pracné, ale také drahé.

Současný trh však nabízí jednu možnou náhradu

– vlnovku Antico, která vás v základním provedení přijde zhruba na 450 korun za metr čtvereční. Na střeše vypadá podobně jako prejzy, klade se na sucho a má mnohem lepší vlastnosti než původní krytina.

Taška pálená nebo betonová

Podíváte-li se na výrobu pálených tašek, zjistíte, že používaný materiál se za tisíciletí nezměnil. Pokrokem procházely pouze výrobní metody. Ale i ty mají své jisté – například platí zásada, že při sušení musí vlhkost materiálu klesnout pod dvě procenta.

Betonová taška je sice o několik tisíc let mladší, ale své postavení na trhu si stále upevňuje. Právě pálené a betonové tašky nabízí dnešní trh v mnoha variantách i barevných provedeních.

Výrobci pálené krytiny sice mají k dispozici stejný surovinový základ, přesto každá cihelna vyrábí svůj tvar tašky. Mezi významné výrobce pálené krytiny u nás patří Tondach ČR, který vlastní například cihelny v Hranicích, Šlapanicích nebo Jirčanech. Dále jsou to České cihelny Josef Meindl ze Stodu a Keramost. Na českém trhu se objevila také řada zahraničních výrobců jako třeba firmy Rupp Keramik, Creaton nebo Trost Ziegel.

Do historie betonových tašek se u nás zapsaly zejména tři firmy Bramac, Besk z Praskačky a hodonínská firma KM Beta. Dalšími výrobci jsou například Kontakt Moravia nebo KB Blok.

Barva ovlivňuje cenu

Červená - mnozí o jiné barvě střechy ani neuvažují. A jiní ji zase zvolí proto, že jde o barvu základní a tedy nejlevnější. Pálená střešní taška se však již delší dobu vyrábí v několika odstínech. Tomuto trendu se také snaží přizpůsobit i výrobci betonových tašek. Uměle se pokoušejí přiblížit své výrobky k barevnosti pálené krytiny.

Klasická, tedy památkově červená pálená taška, která nijak nenaruší ráz okolí, stojí přibližně 400 Kč za metr čtvereční. Betonová taška ve stejném provedení je zhruba o polovinu levnější. Barevné módní výkřiky, kdy se rozhodnete pro modrou nebo zelenou střechu, však mohou přijít i na 1 200 korun za metr čtvereční. Nápady bohatých zákazníků ale dosahují ještě větších rozměrů – sem tam můžete objevit i střechy šachovnicové, výjimkou nejsou ani s reklamními či firemními nápisy.

Bobrovka

Střechy klasických venkovských chalup, ale i bývalých měšťanských domů, stodol, sýpek, dokonce i většiny kostelů pokrývá klasická pálená taška zvaná bobrovka. Na starších stavbách lze vypozorovat dvojí způsob kladení. To nejznámější – šupinovité – pozná snad každý. Druhou a možná lepší variantou je způsob na kříž. Při něm sice potřebujete až 40 tašek na metr čtvereční, ale získáte jistotu, že taková střecha přežije poryvy větru, dešťové přívaly a odolá i sněhovým závějím.

Břidlice

Zejména na severu Čech i Moravy starousedlíci nedají dopustit na střechu ze štípané břidlice, na kterou se v průběhu času postupně pozapomnělo. Ale i ta pomalu zažívá své znovuzrození. Například v Jizerských horách se objevují na klasických roubených chaloupkách. Stavitelé o této střeše tvrdí, že vydrží celé věky, a to zejména v drsných klimatických podmínkách. Klasická šedočerná krytina si tak s černými lepenkovými střechami nezadá. Břidlice se stala i vhodným materiálem na ochranu dřevěných štítů, které jsou v zimě vystaveny poryvům sněhu a větru.

Cena břidlice je sice o něco vyšší než u klasických tašek, ale necelých 600 korun za metr čtvereční není zase až tak moc v porovnání s nabízenými vlastnostmi. Kladení zůstává celá století stejné, jen podle některých odborníků se vyplatí vyměnit železné hřebíky za měděné.

Lehké krytiny

Lehké krytiny, mezi než patří například modernější obdoba eternitu – Betternit od firmy Cembrit, se doporučují zejména do horských oblastí. Tady je nutné počítat s tím, že střecha bude každou zimu namáhána nejenom silným větrem, ale také velkou a těžkou vrstvou sněhu. Díky lehké střeše se sníží zatížení celé konstrukce. Pro svoji nízkou váhu se v těchto případech osvědčil eternit. Na některých roubených chalupách naleznete i několik desítek vrstev tohoto lehkého krycího a izolačního materiálu. Jeho modernější nástupce přijde zhruba na 250 Kč za metr čtvereční. Dostanete ho i v mnoha barevných odstínech.

Moderní krytiny

Stále větší oblibu si získávají lehké ocelové střešní krytiny, mezi něž patří například Lindab, Ranilla nebo Onduline. Jde o lehké latě, jimž se říká voznice. Každá z nich má vlastní odvodňovací žlábek. Váží jen 5 kg/m2 a cena začíná na 300 korunách.

Kromě těchto materiálů však najdete ve stavebninách ještě desky z PVC a polykarbonátu nebo bitumenovláknité desky. Navíc se na trhu pokoušejí udržet i střechy plechové, ze syntetických pryskyřic nebo došků. Někdo jim dává přednost, jiní však tvrdí, že klasika se nahradí jen stěží.