Přeshraniční fúze sloučením z hlediska české zanikající společnosti s ručením omezeným

Zákon 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, v platném znění (dále jen „zákon o přeměnách“ nebo „český zákon o přeměnách“) upravuje možnost přeshraniční fúze v ustanovení části druhé, hlavy IX § 180 až 242 zákona o přeměnách. Zároveň se při realizaci musíme řídit ustaveními části první, hlavy XIV zákona o přeměnách, a to ustanoveními § 59a až 59zb upravující obecně přeshraniční přeměny a ustanoveními části druhé, hlavy I, § 61 a násl., tedy ustanoveními upravujícími vnitrostátní fúzi.

Přeshraniční fúzí je fúze (neboli spojení) jedné nebo více obchodních společností nebo družstev s jednou nebo více zahraniční společností, nebo mezi zahraničními společnostmi, pokud projekt přeshraniční fúze určuje, že nástupnická společnost nebo družstvo bude mít sídlo na území České republiky.

Přeshraniční fúze nejsou u nás příliš často realizovány, a pokud již, pak se jedná podle zápisů v Obchodním věstníku spíše o případy, kdy česká společnost je společností nástupnickou.

V našem stručném výkladu se zaměříme na případ, kdy česká společnost s ručením omezením (dále jen „česká zanikající společnost“) se sloučí se zahraniční společností s ručením omezeným (dále jen „zahraniční nástupnická společnost“). V našem případě je tedy nutné brát zřetel také na ustanovení části druhé, hlavy V týkající se zvláštních ustanovení o fúzi společnosti s ručením omezeným.

Pokud jde o rozhodné právo, bude se česká zanikající společnost řídit českým zákonem o přeměnách a zahraniční nástupnická společnost se bude tímto zákonem řídit pouze v určitých případech, a to pokud by se jednalo o vydání osvědčení pro zápis přeshraniční přeměny do obchodního rejstříku, dokončení přeshraniční přeměny zápisem do obchodního rejstříku nebo pokud tak zákon o přeměnách výslovně stanoví. Použití českého zákona o přeměnách pro zahraniční nástupnickou společnosti je v našem případě tedy prakticky vyloučeno.

Pokud jde o vlastní realizaci výše uvedeného případu, zaměříme se v našem výkladu pouze stručně na nejdůležitější kroky. V prvé řadě musí být určen rozhodný den přeshraniční fúze. Nejpraktičtějším se bude jevit den, který následuje po rozvahovém dni, avšak není vyloučeno určit libovolně jakýkoliv den, přičemž důsledkem by mohla být nutnost sestavit mezitímní účetní závěrku u zúčastněné společnosti, jejíž rozvahový den nepředchází rozhodnému dni. Pozornost musíme také věnovat lhůtám uvedeným v § 10 odst. 3 zákona o přeměnách, tj. lhůtě pro podání návrhu na zápis přeměny do obchodního rejstříku a lhůtě stanovené v § 11 odst. 2 zákona o přeměnách, tj. lhůtě pro vyhotovení projektu přeshraniční fúze.

Vyhotovení projektu přeshraniční fúze (dále také „projekt“) je prvním krokem v realizaci této fúze. Projekt přeshraniční fúze musí kromě obecných údajů požadovaných zákonem o přeměnách dále obsahovat údaje stanovené v § 191 zákona o přeměnách. Protože se jedná o přeshraniční fúzi více korporací z více různých států, přičemž musí být brán ohled na to, že každá zúčastněná společnost musí dodržet náležitosti svého právního řádu, bude se jednat o společný projekt přeshraniční fúze, který bude obsahovat jak náležitosti českého zákona o přeměnách, tak náležitosti stanovené právní úpravou přeměn v ostatních zúčastněných státech. Pokud jde o jazykovou verzi projektu, doporučeníhodné bude jeho vypracování v obou jazykových verzích. Pokud by byl vypracován pouze v jazyce státu nástupnické společnosti, uloží se do sbírky listin v originálním znění a současně v překladu do českého jazyka.

Dalším krokem bude zveřejnění projektu, a to podle § 33 nebo podle 33a zákona o přeměnách. Zároveň musíme vzít v úvahu zvláštní úpravu pro přeshraniční přeměny dle 59l a 59m zákona o přeměnách. Tuto povinnost má pouze česká zanikající společnost. Zahraniční nástupnická společnost bude postupovat podle zahraničního právního řádu.

Česká zanikající společnost dále upozorní věřitele na jejich práva, a to zveřejněním v Obchodním věstníku nebo na svých webových stránkách. Ochrany věřitelů se týká § 59u zákona o přeměnách, který obsahuje zvláštní podmínky v případě přeshraniční fúze s ohledem na obecná ustanovení o ochraně věřitelů při přeměnách podle § 35 až 39 zákona o přeměnách.

Velkým tématem jsou při přeshraniční přeměně zaměstnanci a jejich práva. Úprava je obsažena

v § 59n. Pokud bude mít česká zanikající společnost zaměstnance, mají tito právo seznámit se s projektem a se všemi zprávami o přeměně a písemně se k nim vyjádřit. Na toto právo musí být upozorněni. Specifické podmínky pak platí, působí-li u české zanikající společnosti odborová organizace.

V rámci přeshraniční fúze se vypracovávají také zprávy podle zákona o přeměnách. Rozlišujeme takzvanou zprávu o přeshraniční přeměně podle § 59p zákona o přeměnách, která musí být českou zanikající společností vypracována vždy. Jejím obsahem jsou zejména pravděpodobné dopady přeshraniční přeměny na společníky a na zaměstnance, zejména údaje o plánovaném propouštění zaměstnanců. Nepřipouští se společná zpráva o přeshraniční přeměně české zanikající a zahraniční nástupnické společnosti.

Další zprávou je takzvaná znalecká zpráva o přeměně podle § 59q zákona o přeměnách určená pro společníky české zanikající společnosti. Pokud se však všichni společníci vypracování této zprávy vzdají, vypracována být nemusí.

Zahajovací rozvahu, kterou by nástupnická společnost byla vždy povinna sestavit v případě vnitrostátní fúze, sestavuje zahraniční nástupnická společnost pouze v případě, je-li tak povinna dle zahraničního právního řádu.

Ani v případě přeshraniční fúze nesmíme zapomenout na informační povinnost české zanikající společnosti vůči jejím společníkům podle § 93 zákona o přeměnách, kdy alespoň 2 týdny před konáním valné hromady, na které má být schválena fúze, musí být společníkům doručena celá řada dokumentů uvedených v § 93.

Přeshraniční fúzi schvaluje valná hromada české zanikající společnost podle § 201 ve spojení s § 94 zákona o přeměnách, přičemž dochází ke schválení projektu, konečné účetní závěrky, popřípadě mezitímní účetní závěrky, a eventuálně zahajovací rozvahy, pokud se tato dle zahraničního právního řádu sestavuje. Dodržena musí být samozřejmě lhůta alespoň jednoho měsíce od uložení projektu do sbírky listin a zveřejnění oznámení o uložení projektu a upozornění pro věřitele na jejich práva podle § 33 zákona o přeměnách.

Následným důležitým krokem je vydání osvědčení přeshraniční přeměny českým notářem, kterým je osvědčeno splnění zákonem stanovených požadavků českou zanikající osobou, a to ve formě veřejné listiny. Příslušným prováděcím předpisem, dle kterého notář postupuje, je vyhláška 416/2011 Sb. o písemnostech, které je česká osoba zúčastněná na přeshraniční přeměně povinna předložit notáři k vydání osvědčení pro přeshraniční přeměnu. V souladu s ní si notář vyžádá příslušná prohlášení od české zanikající společnosti, respektive jejího statutárního orgánu. Stejně tak bude nutné odevzdat notáři prohlášení zahraniční nástupnické společnosti deklarující určité skutečnosti dle zákona o přeměnách a výše uvedené vyhlášky.

Výše uvedené dvě veřejné listiny, tj. usnesení valné hromady ve formě notářského zápisu o schválení přeshraniční fúze a osvědčení notáře pro přeshraniční přeměny bude po jejich vydání nutné nechat úředně přeložit do příslušného jazyka zahraniční nástupnické společnosti. V našem případě, kdy česká společnost je společností zanikající, nastávají právní účinky přeshraniční fúze dle právního řádu nástupnické společnosti. Českou zanikající společnost pak bude možné vymazat z obchodního rejstříku až poté, kdy český rejstříkový soud obdrží oznámení o provedení zápisu přeshraniční fúze od orgánu veřejné moci cizího státu, který vede příslušný zahraniční obchodní rejstřík. Výmaz české zaniklé společnosti z obchodního rejstříku pak bude proveden bez návrhu a bez řízení.

Mgr. Regina Huntley