30. 5. 2002
ID: 17109upozornění pro uživatele
Příčetnost a zmenšená příčetnost
Podle znění trestního zákona může být pachatelem trestného činu jen fyzická osoba, která dosáhla zákonem požadovaný věk a byla v době spáchání trestného činu příčetná, Příčetnost je tedy vedle věku jedním z obligatorních znaků subjektu trestného činu.
Podle znění trestního zákona může být pachatelem trestného činu jen fyzická osoba, která dosáhla zákonem požadovaný věk a byla v době spáchání trestného činu příčetná, Příčetnost je tedy vedle věku jedním z obligatorních znaků subjektu trestného činu.
Trestní zákon uvádí, že ten, kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. Zákonodárce tedy nezvolil cestu pozitivního vymezení pojmu příčetnosti, ale vymezuje nepříčetnost.
V souladu s výše uvedeným je nutné k tomu, aby byl pachatel činu považován za nepříčetného, splnění určitých podmínek. První podmínkou či kriteriem je duševní porucha. Pod pojmem duševní porucha se může skrývat samozřejmě celá řada poruch v nejrůznějších podobách. Skutečnost, že pachatel činu trpí duševní poruchou však sama o sobě příčetnost, respektive trestní odpovědnost nevylučuje. Je nutné, aby k duševní poruše přistoupila buď neschopnost rozpoznat nebezpečnost činu pro společnost, která se označuje jako neschopnost rozumová nebo neschopnost ovládat své jednání, jež se nazývá neschopností určovací, případně obě. Neméně důležitou podmínkou, která musí být splněna, je skutečnost, že neschopnost rozumová nebo neschopnost určovací jako následek duševní poruchy, kterou pachatel trpí, musí existovat v době činu.
Případnou nepříčetnost pachatele je nutno posuzovat v každém konkrétním případě, a to také ve vztahu k povaze trestného činu. Není vyloučeno, aby u jednoho pachatele byla příčetnost dána pro jeden druh trestného činu zatímco při spáchání trestného činu, který je složitější, může být tentýž pachatel shledán nepříčetným.
Ač se s pojmem zmenšená příčetnost lze v několika ustanoveních trestního zákona setkat, sám zákon jeho obsah nevymezuje. Nicméně z konstrukce nepříčetnosti lze dovodit, že zatímco nepříčetnost vyžaduje plnou neschopnost rozumovou nebo neschopnost určovací u zmenšené příčetnosti jde o stav, kdy schopnost rozumová nebo schopnost určovací jsou u pachatele činu sníženy.
Zmenšenou příčetnost soud zohledňuje například při ukládání trestu, kdy pokud pachatel spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti, kterou si, a to ani z nedbalosti nepřivodil vlivem návykové látky, přihlédne soud k této okolnosti při stanovení druhu trestu a jeho výměry. Pokud má soud za to, že vzhledem k zdravotnímu stavu pachatele by bylo možno za současného uložení ochranného léčení dosáhnou účelu trestu i trestem kratšího trvání, sníží trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby a uloží zároveň ochranné léčení.
Soud může také upustit od potrestání, jestliže pachatel spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti a soud má za to, že ochranné léčení, které zároveň ukládá, zajistí nápravu pachatele a ochranu společnosti lépe než trest. I zde však musí být splněna ta podmínka, že si pachatel stav zmenšené příčetnosti nepřivodil, a to ani z nedbalosti, vlivem návykové látky.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Trestní zákon uvádí, že ten, kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. Zákonodárce tedy nezvolil cestu pozitivního vymezení pojmu příčetnosti, ale vymezuje nepříčetnost.
V souladu s výše uvedeným je nutné k tomu, aby byl pachatel činu považován za nepříčetného, splnění určitých podmínek. První podmínkou či kriteriem je duševní porucha. Pod pojmem duševní porucha se může skrývat samozřejmě celá řada poruch v nejrůznějších podobách. Skutečnost, že pachatel činu trpí duševní poruchou však sama o sobě příčetnost, respektive trestní odpovědnost nevylučuje. Je nutné, aby k duševní poruše přistoupila buď neschopnost rozpoznat nebezpečnost činu pro společnost, která se označuje jako neschopnost rozumová nebo neschopnost ovládat své jednání, jež se nazývá neschopností určovací, případně obě. Neméně důležitou podmínkou, která musí být splněna, je skutečnost, že neschopnost rozumová nebo neschopnost určovací jako následek duševní poruchy, kterou pachatel trpí, musí existovat v době činu.
Případnou nepříčetnost pachatele je nutno posuzovat v každém konkrétním případě, a to také ve vztahu k povaze trestného činu. Není vyloučeno, aby u jednoho pachatele byla příčetnost dána pro jeden druh trestného činu zatímco při spáchání trestného činu, který je složitější, může být tentýž pachatel shledán nepříčetným.
Ač se s pojmem zmenšená příčetnost lze v několika ustanoveních trestního zákona setkat, sám zákon jeho obsah nevymezuje. Nicméně z konstrukce nepříčetnosti lze dovodit, že zatímco nepříčetnost vyžaduje plnou neschopnost rozumovou nebo neschopnost určovací u zmenšené příčetnosti jde o stav, kdy schopnost rozumová nebo schopnost určovací jsou u pachatele činu sníženy.
Zmenšenou příčetnost soud zohledňuje například při ukládání trestu, kdy pokud pachatel spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti, kterou si, a to ani z nedbalosti nepřivodil vlivem návykové látky, přihlédne soud k této okolnosti při stanovení druhu trestu a jeho výměry. Pokud má soud za to, že vzhledem k zdravotnímu stavu pachatele by bylo možno za současného uložení ochranného léčení dosáhnou účelu trestu i trestem kratšího trvání, sníží trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby a uloží zároveň ochranné léčení.
Soud může také upustit od potrestání, jestliže pachatel spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti a soud má za to, že ochranné léčení, které zároveň ukládá, zajistí nápravu pachatele a ochranu společnosti lépe než trest. I zde však musí být splněna ta podmínka, že si pachatel stav zmenšené příčetnosti nepřivodil, a to ani z nedbalosti, vlivem návykové látky.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
