Dříve měl nárok na příspěvek na bydlení vlastník nebo nájemce bytu, který byl v daném bytě hlášen k trvalému pobytu. Trvalý pobyt osob byl i rozhodující pro stanovení okruhu společně posuzovaných osob. Od 1. 7. 2020 však došlo k těmto změnám:

• trvalý pobyt v užívaném bytě není podmínkou nároku,
• okruh společně posuzovaných osob se stanoví podle zákona o životním a existenčním minimu.

Podmínkou nároku nadále zůstává, že žadatel a osoby společně posuzované musí mít v bytě své skutečné bydliště.

Příspěvek na bydlení je jen jednou ze dvou sociálních dávek, kterými stát pomáhá občanům s nedostatečnými příjmy s úhradou nákladů na bydlení. Tím, že došlo ke zrušení podmínky trvalého pobytu pro nárok na příspěvek na bydlení, se tato dávka stala pro mnoho lidí snáze dostupnější. V minulosti bylo nutné mít v užívaném bytě, na který byl příspěvek na bydlení žádán, trvalý pobyt. K tomuto měli v mnoha případech výhrady pronajímatelé bytů, kterým se nelíbilo to, že se jim nájemník přihlásil v daném bytě k trvalému pobytu. V případě, že měl dotyčný nájemník smlouvu na dobu určitou a přihlásil se v daném bytě k trvalému pobytu, došlo občas k tomu, že takovému nájemci nebyla prodloužena nájemní smlouva.

Mnoho lidí s nedostatečnými příjmy pobírá jinou dávku na bydlení, a to doplatek na bydlení. Jde o dávku pomoci v hmotné nouzi. Podle zákona o pomoci v hmotné nouzi musí osoba vyvinout snahu o zvýšení příjmů řádným uplatněním nároků a pohledávek. Mezi to patří i uplatnění nároku na dávky státní sociální podpory, to znamená i na dávku příspěvek na bydlení. Pokud má nyní někdo nájemní smlouvu k bytu, ve kterém má své skutečné bydliště a nemá dostatečné příjmy k úhradě nákladů na bydlení, může požádat o příspěvek na bydlení na oddělení státní sociální podpory Úřadu práce.

Dříve byl okruh společně posuzovaných osob určen tak, že společně byly posuzovány všechny osoby, které byly v témže bytě hlášeny k trvalému pobytu. Nyní tomu tak není. Od 1. 7. 2020 se okruh společně posuzovaných osob stanovuje podle zákona o životním a existenčním minimu. Podle tohoto zákona se například spolu posuzují rodiče a nezletilé nezaopatřené děti, nebo manželé a partneři.

Pokud v současnosti žije v bytě žena se svými dětmi, jak tomu bude nyní se stanovením okruhu společně posuzovaných osob? Podle zákona o životním a existenčním minimu bude primárně okruh společně posuzovaných osob tvořen matkou, jejími dětmi a otcem těchto dětí. V situaci, kdy žena zůstala se svými dětmi osamělá, by tak došlo k nelogickému posuzování další osoby, která přitom fakticky byt neužívá, svými příjmy na chod domácnosti a úhradu nákladů na bydlení nijak nepřispívá. Proto existuje v zákoně o státní sociální podpoře možnost vyloučit osobu z okruhu společně posuzovaných osob v případě, že se prokáže, že taková osoby byt prokazatelně neužívá.

Podle zákona o státní sociální podpoře má nárok na příspěvek na bydlení vlastník nebo nájemce bytu, jestliže jeho náklady na bydlení přesahují částku součinu rozhodného příjmu a koeficientu 0,30. V hlavním městě je koeficient ve výši 0,35. Tento součin příjmu a koeficientu není vyšší než částka normativních nákladů na bydlení. Normativní náklady jsou stanoveny vždy pro každý rok nařízením vlády. Samozřejmě, pokud v bytě žije více osob, vychází se z příjmů všech těchto pokud, pokud všechny osoby náleží do jednoho okruhu společně posuzovaných osob.

Za zmínku stojí i to, že příspěvek na bydlení je dávka, na kterou je nárok pouze tehdy užívá-li osoba celý byt. V případě, že je v užívání pouze pokoj nebo část bytu, tak nárok na příspěvek na bydlení nevznikne.

Rovněž osoba, která žádá o příspěvek na bydlení, musí obývat vždy byt. To znamená, že prostor musí být jako byt kolaudován. Pokud užívaný prostor není kolaudován jako byt, tak nárok na příspěvek na bydlení nevznikne.

Změna zákona účinná od 1. 7. 2020 učinila příspěvek na bydlení dostupnější více lidem, především těm, kteří žiji v nájemních bytech a nejsou v nich hlášeni k trvalému pobytu.

Bc. Lukáš Polách