Působivé slučování zdravotních pojišťoven

Komunisté se po letech podpory Babišovy vlády staví „na zadní“, a odmítají ji již podporovat. Jako právního komentátora mne zaujalo, že jedním z požadavků, které premiér KSČM nesplnil, bylo slučování zdravotních pojišťoven. Údajně i nesplnění této věci napomohlo k tomu, že straně Vojtěcha Filipa již došla s vládou trpělivost.

Slučování zdravotních pojišťoven není žádná novinka. Hovoří se o ní minimálně posledních dvacet let.

Ve zdravotnictví chyběly a chybí peníze vždy. Ostatně to jsme od politiků (ale i ředitelů nemocnic či poliklinik) slýchali hojně i před pandemií.

Politici uvažují a voličům slibují, že by se výrazně ušetřilo právě spojením zdravotních pojišťoven. Nejlépe toliko do jedné jediné. A za uspořené peníze by se přilepšilo lékařům, záchranářům, sestrám nebo dokonce i pacientům.

Na první pohled logické. K čemu více (nyní sedm) zdravotních pojišťoven, když dělají z pohledu pacienta – laika de facto skoro to stejné. Ušetřilo by se přece tolik na pracovnících, IT systémech, služebních autech, školeních či budovách.

Lákavé avšak neúčinné řešení. Ten kdo od sloučení očekává stamiliónové či dokonce miliardové ušetřené peníze, zapomíná na jednu podstatnou věc!

Provozní náklady českých zdravotních pojišťoven jsou již dávno ze zákona zastropované procentem celkových nákladů pojišťovny. Pro ilustraci aktuálně činí 3,3 procenta. Což je plně srovnatelné s jinými státy EU, které mají obdobné systémy zdravotního pojištění.

Vyjádřeno poetičtěji – pakliže má subjekt ze zákona nárok na 3 groše z každých sto vybraných. Králi musí odevzdat minimálně 97 grošů, je jedno zda groše pro pro krále vybírá 1 nebo 5 nebo 10 výběrčích a jaké mají koně nebo dnes auta.

Takže matematicky k čemu by bylo sloučení dobré, jestliže celkové procento nákladů bylo stále stejné? Tři procenta budou stále tři procenta, akorát jinak rozložena. Stále to budou tři koruny třicet haléřů z každé stokoruny. Miliardy na platy lékařů, lékařek a sester jaksi z povahy věci samé sloučení přinést nemůže.

Navíc transakční byrokratické náklady na sloučení dnešních pojišťoven do jedné by též nebyly zanedbatelné.

Nadto nový centrální pojišťovací „moloch“ - kdyby mel zákonem umožněno dnešní max. marži - tak by se na ni - v souladu s Murphyho zákony určitě dostal. Již slyšíme manažery nového sjednoceného Otesánka "Je třeba si uvědomit, že nyní obhospodařujeme kmen za sedm bývalých pojišťoven, museli jsme velice vystoupit z komfortní zóny, vyšší bonusy a lepší auta a dražší techniku si určitě zasloužíme“.

Kdo si přeje všechny ty zmatky se slučováním spojené? Nadto nyní v čase pandemie. Určitě je lepší vrhnout síly do efektivnější organizace např. očkování proti Covidu 19 a ne do zmíněného administrativního slučování.

Jediné řešení by bylo: snižme zmíněné procento (3,3). Racionálnější, avšak též nepříliš reálné. Podle relevantních dat Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD), je citované české „nákladové procento“ jedno z nejnižších v Evropě.