Smluvní záruka založená jednostranným prohlášením prodávajícího v záručním listě a smluvní záruka založená dohodou účastníků
Prodávající může založit smluvní záruku především svým prohlášením v záručním listě (§ 620 odst. 5 po novele Občanského zákoníku (dále jen „OZ“). Jde o jednostranný právní úkon prodávajícího, na jehož základě poskytuje kupujícímu záruku přesahující rozsah záruky stanovený v OZ a jehož vznik není vázán na žádnou součinnost kupujícího. Tímto způsobem mohou být prodlouženy záruční doby stanovené podle § 620 odst. 1 po novele OZ, rozšířen okruh práv kupujícího apod.
Prodávající může založit smluvní záruku především svým prohlášením v záručním listě (§ 620 odst. 5 po novele Občanského zákoníku (dále jen „OZ“). Jde o jednostranný právní úkon prodávajícího, na jehož základě poskytuje kupujícímu záruku přesahující rozsah záruky stanovený v OZ a jehož vznik není vázán na žádnou součinnost kupujícího. Tímto způsobem mohou být prodlouženy záruční doby stanovené podle § 620 odst. 1 po novele OZ, rozšířen okruh práv kupujícího apod.[1]
K prohlášení není vzhledem k ustanovení § 620 odst. 5 po novele OZ oprávněn nikdo jiný než prodávající jako účastník smlouvy o prodeji v obchodě. Nemůže je proto provést např. výrobce, který není účastníkem smlouvy o prodeji v obchodě[2]. Vlastním jménem je nemůže provést ani jiný podnikatel určený k provádění záručních oprav (§ 625 OZ), jelikož také není účastníkem smlouvy prodeji v obchodě. Ten by tak mohl učinit jen v zastoupení prodávajícího. Toto prohlášení by ve vztahu ke kupujícímu nezavazovalo jeho, nýbrž přímo prodávajícího.
Vzhledem k tomu, že občanský zákoník vyžaduje, aby jednostranné prohlášení prodávajícího o poskytnutí smluvní záruky bylo součástí záručního listu, je předpokladem jeho platnosti písemná forma (§ 40 odst. 1 OZ). Z toho vyplývá, že i každá změna smluvní záruky založená tímto jednostranným prohlášením předpokládá písemnou formu právního úkonu[3].
Občanský zákoník dále vyžaduje, aby záruční list obsahující jednostranné prohlášení prodávajícího o poskytnutí smluvní záruky byl vydán kupujícímu (§ 620 odst. 5 po novele OZ). Z toho je možné dovodit, že dokud není záruční list obsahující jednostranné prohlášení prodávajícího o poskytnutí smluvní záruky vydán kupujícímu, není toto prohlášení ve vztahu ke kupujícímu účinné. Kupující by se však mohl za předpokladu, že se prodávající v rámci smlouvy o prodeji v obchodě zavázal poskytnout smluvní záruku jednostranným prohlášením v záručním listě, domáhat vydání záručního listu, a to případně i žalobou u soudu[4].
Smluvní záruka založená dohodou účastníků smlouvy o prodeji v obchodě
Smluvní záruka může být založena též dohodou prodávajícího a kupujícího. Tato dohoda je uzavírána na základě ustanovení § 502 odst. 2 OZ. Zde se stanoví, že účastnící mohou dohodnout odpovědnost za vady, které se vyskytnou do stanovené nebo sjednané doby od splnění, nebo odpovědnost podle přísnějších zásad, než stanoví zákon. O takové dohodě[5] vydá povinná osoba (zcizitel) oprávněné osobě (nabyvateli) písemné potvrzení (záruční list)[6]. Toto ustanovení tedy umožňuje účastníkům smlouvy dohodnout odpovědnost za vady v záruční době i v případě, kdy ji stanoví zákon, popřípadě jeho prováděcí předpis. Odpovědnost za vady však může být dohodnuta jen pro zcizitele přísnějším způsobem, než je stanovena v zákoně nebo v jeho prováděcím předpise.
Předpoklady vzniku odpovědnosti za vady vyplývající ze zákona nemohou účastníci vyloučit ani omezit. Dohodou, stejně jako jednostranným prohlášením, lze odpovědnost za vady pouze rozšířit.
Výslovná dohoda mezi prodávajícím a kupujícím o smluvní záruce bývá v praxi uzavírána poměrně zřídka. Spíše je možné se setkat se smluvní zárukou založenou jednostranným prohlášením prodávajícího v záručním listě.
[1] Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol: Občanský zákoník. Komentář, 7. vydání, Praha, C. H. Beck, 2002, s. 772.
[2] Poměrně často je v současné době možno vidět nejrůznější visačky, brožury či přímo záruční listy výrobcem připojené ke spotřebnímu zboží (textil, obuv, elektronika) rozšiřující okruh práv kupujícího např. tím, že deklarují delší záruční dobu, než je stanovená zákonem. Samotné, tedy bez toho, aniž by je prodávající potvrdil (razítko, datum, podpis), však nemají žádný právní význam. Účastníky smlouvy o prodeji v obchodě jsou zásadně prodávající a kupující, nikoli výrobce. Pokud by se tedy kupující dovolával svých práv deklarovaných způsobem výše zmíněným, bez jejich potvrzení prodávajícím, náleží mu pouze práva stanovená zákonem.
[3] Oulík, J.: Prodej v obchodě, Praha, Panaroma, 1983, s. 83 až 84.
[4] Oulík, J.: Prodej v obchodě, Praha, Panaroma, 1983, s. 84.
[5] Dohoda jako taková nemusí být uzavřena písemně.
[6] Lze dovodit, že v případě, že záruční list nebyl vydán, nedošlo k použití přísnějších zásad, že tedy záruční list má v tomto případě konstitutivní povahu. Nejde o jednostranné prohlášení, protože zákon hovoří výslovně o dohodě, utvrzené záručním listem. Jestliže tedy dohoda byla uzavřena, může oprávněný žalovat na vydání záručního listu.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
