Spekulativní registrace doménových jmen

Ačkoli Internet - největší informační fenomén v historii se do České republiky dostal již na počátku 90. let 20. Století, a potřeba internetové prezentace neustále roste, není dodnes problematika doménového squatiingu v České republice příliš známá, přestože by si vzhledem ke vzrůstajícímu počtu případů tohoto spekulantství, jakož i ke skutečnosti, že doménové jméno představuje prakticky nevyčíslitelnou ekonomickou i marketingovou hodnotu, zasloužila nemalou pozornost a neměla by se v žádném případě podceňovat.

Účelem tohoto článku není ani tak postihnout celou problematiku doménového squattingu, jako upozornit na tuto problematiku a rozšířit právní povědomí široké veřejnosti o tomto nežádoucím jevu a prostředcích jeho řešení, jakož i poukázat na nejzávažnější problémy s tím spojené.

Vzhledem k neexistenci veřejnoprávní ochrany jaká je poskytována například ochranným známkám je nutné odpovědět na otázku jakými prostředky se proti této nezákonné registraci domén bránit. Cybersquatting neboli spekulativní registrace doménového jména, jež se vyskytuje v praxi v několika podobách a kterou se oprávnění z registrace doménového jména zpravidla snaží za vysoké částky prodat, nejčastěji vykazuje známky porušení práv k ochranné známce - tzv. trademark infrigement, kdy spekulant registruje doménové jméno, jež lze zaměnit či je dokonce shodné s ochrannou známkou. Nezřídka kdy však dochází i k porušení dobrých mravů hospodářské soutěže naplňující generální klauzuli nekalé soutěže a v neposlední řadě je tímto jednáním spekulantů porušováno právo k obchodní firmě dle § 423 a násl. zákona č. 89/2012, občanského zákoníku. Nelze však zapomínat ani na ochranu před tímto nežádoucím jevem poskytovanou prostřednictvím ochrany osobnosti, která přichází v úvahu v případě registrace doménového jména zaměnitelného se jménem a příjmením často veřejně známých osob. V některých případech tohoto neoprávněného zásahu do práv dokonce hrozí spekulantům trestní postih.

S ohledem na skutečnost, že registrace doménových jmen není v České republice, například na rozdíl od Spojených států amerických, regulován žádným veřejnoprávním předpisem, nejedná se o veřejnoprávní vztah, nýbrž o vztah soukromoprávní. Třebaže by se mohlo zdát, že zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přinesl do soukromého práva poměrně komplexní úpravu, problematiku doménových jmen ponechal bohužel nevyřešenou a tak v našem právním řádu stále nenalezneme jejich definici. Nicméně se lze přiklonit k názoru tvůrců rekodifikace, který je zastáván i Nejvyšším soudem České republiky (např. rozhodnutí sp.zn. 23 Cdo 3407/2010 ze dne 19.4.2012), že na doménové jméno lze pohlížet jako na závazkové právo držitele domény vůči registrátorovi, s přihlédnutím ke skutečnosti, že i ve světe je doména spojována s relativním majetkovým právem souvisejícím s užíváním služeb elektronických komunikací. Lze tedy konstatovat, že osoba, jež uzavře smlouvu s registrátorem, není vlastníkem předmětné domény, ale registrací získává pouze právo s ním nakládat.

Boj proti jednání spekulantů s doménovými jmény, jejichž záměrem je především získání majetkového prospěchu, je však v současné době poměrně zdlouhavý, a proto lze v rámci prevence před tímto nežádoucím jevem jen doporučit, aby ještě před případným uvedením produktu nebo služby na trh či před samotným založením společnosti byla těmito doména registrována. Nicméně i přes zachování všech preventivních opatření někdy ke vzniku této bezpochyby nežádoucí situace dojde, kdy v takovém případě je nutné přistoupit po neúspěšném pokusu o smírné řešení k řešení radikálnímu, a to prostřednictvím žaloby v občanskoprávním řízení, ačkoli právě neochota poškozených osob podstupovat vleklé soudní řízení s nejistým výsledkem jsou aspekty, na které se spekulanti při svém protiprávním jednání spoléhají. Takovou žalobou se lze však poměrně úspěšně domáhat zdržení se užívání registrovaného doménového jména, jakož i náhrady škody způsobené protiprávním jednáním spekulanta, problém však může nastat, pokud se poškozený bude chtít domáhat převodu registrace domény, neboť je patrné, že v České republice existuje velké množství společností, které mají v obchodní firmě shodné či zaměnitelné znaky.

Zajímavým faktem v problematice boje proti cybersquattingu je zajisté skutečnost, že soudy jen velmi sporadicky rozhodnou o nařízení předběžného opatření, ačkoli je tento institut poměrně úspěšně využíván v úzce související oblasti ochrany proti nekalé soutěži, a tak v této oblasti panuje poměrně velká právní nejistota, neboť dokonce i Vrchní soud v Praze již vydal jak rozhodnutí o nařízení předběžného opatření, tak rozhodnutí zamítavá, a to i přes zcela shodný navrhovaný petit znějící na zdržení se užívání doménového jména.

Určité východisko lze spatřovat v několika odborníky prosazované možnosti alternativního řešení cybersquattingu prostřednictvím Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, kdy nespornou výhodou je nepochybně skutečnost, že rozhodčí řízení je několika násobně rychlejší i méně administrativně náročné, přičemž celé řízení probíhá bez fyzické účasti stran před rozhodcem, neboť probíhá elektronicky prostřednictvím online platformy. Ačkoli by se mohlo zdát, že se jedná o přelomové řešení v dané oblasti, možnost projednat žalobu na osobu dopouštějící se doménového spekulantství v rozhodčím řízení, jež je založena na skutečnosti, že při registraci doménového jména jeho držitel činí tzv. „rozhodčí veřejnou nabídku“ na jejímž základě se dobrovolně podřizuje rozhodovací pravomoci Rozhodčího soudu ve všech sporech týkajících se jím registrovaného doménového jména pro případ, že žalovaný tuto nabídku přijme, však skýtá dle našeho názoru často opomíjené problémy. Přestože se Rozhodčí soud považuje k rozhodování sporů o doménová jména za příslušný a nadaný pravomocí, tuto možnost popřel svým rozhodnutím sp.zn. 23 Cdo 3895/2011 Nejvyšší soud ČR, když judikoval, že uzavření rozhodčí smlouvy uzavřené dle Pravidel registrace doménových jmen v ccTLD.cz (doména nejvyššího stupně neboli národní doména), podáním žaloby k Rozhodčímu soudu na základě veřejné rozhodčí nabídky není možné. Spolehlivější cestou je uzavření rozhodčí smlouvy ad hoc s protistranou, přičemž mnozí by mohli oprávněně namítat, že přesvědčit spekulanta k jejímu uzavření je prakticky nemožné, avšak protiargumentem by zde mohla být skutečnost, že alternativní řešení sporu je oproti řízení před obecnými soudy nepochybně několikanásobně finančně výhodnější. Rozhodčí soud ovšem nemůže na rozdíl od soudu obecného rozhodnout o finančních či zdržovacích nárocích, neboť má pravomoc rozhodnout pouze o zrušení registrace doménového jména.

Je zjevné, že problematika registrace doménového jména se spekulativním záměrem je poměrně složitá a závažná, avšak v dnešní době, kdy internet je nejen nástrojem komunikace, ale také konkurenčním prostředím společností po celém světě je bohužel doposud poměrně opomíjená, což může obchodním společnostem, ale také jednotlivcům způsobovat nemalé finanční ztráty a problémy. Je tedy nasnadě, zda by nebylo vhodné zavést regulaci administrativního postupu registrace doménových jmen obecně závazným právním předpisem či zdokonalit registrační pravidla na nestátní úrovni, aby mohla být přednostní práva a zájmy oprávněných osob dostatečně chráněna.

JUDr. David Řezníček, LL.M.