26. 7. 2001
ID: 10963upozornění pro uživatele
Společná a střídavá výchova
V souvislosti s rozvodem manželství, ve kterém se rozvádějí rodiče nezletilého dítěte byly do našeho právního řádu zavedeny novelou zákona o rodině č. 91/1998 Sb. dva nové právní instituty společná a střídavá výchova.
V souvislosti s rozvodem manželství, ve kterém se rozvádějí rodiče nezletilého dítěte byly do našeho právního řádu zavedeny novelou zákona o rodině č. 91/1998 Sb. dva nové právní instituty společná a střídavá výchova. Před rozhodnutím, kterým se rozvádí manželství rodičů nezletilého dítěte, musí soud upravit práva a povinnosti rodičů k dítěti pro dobu po rozvodu, zejména určí, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.
Zákon o rodině ve svém ustanovení § 26 odst. 2 stanoví: Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné, popřípadě střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby.Rozhodnutí o úpravě výkonu rodičovské zodpovědnosti může být nahrazeno dohodou rodičů (dohoda se musí týkat nejen svěření do výchovy, ale také musí upravovat výši vyživovací povinnosti), která ke své platnosti potřebuje schválení soudu.
Společnou výchovou rozumíme situaci, kdy druhý rodič neztrácí po rozvodu právo rozhodovat o dítěti, i když dítě žije trvale pouze jedním s rodičů. V praxi to znamená, že soud nerozhodne o svěření dítěte do výchovy jednomu z rodičů, ale poměry dítěte zůstanou stejné jako před rozvodem. Poměry dítěte pro dobu po rozvodu tedy nejsou nijak upraveny. Toto rozhodnutí však musí být v zájmu dítěte, není proto možné za situace, kdy se rodiče dohadují o svěření dítěte do své péče. Soud tak nerozhoduje o společné výchově, ale schvaluje dohodu rodičů o společné výchově dítěte. Tato forma výchovy bude přicházet do úvahy spíše u dětí dospělejších.
Pod institutem střídavé výchovy si můžeme představit střídavý pobyt dítěte u každého z rodičů po určité časové období. Při rozhodování o střídavé výchově dítěte je třeba zvážit veškeré okolnosti (zejména věk dítěte, vzdálenost bydliště rodičů, dohodu o trvalém bydlišti dítěte, osobnostní rysy rodičů, citové vazby dítěte na rodiče a jednotlivé příbuzné osoby) a zejména, zda nastalá situace bude v zájmu dítěte. Střídavý typ výchovy není samozřejmě vhodný pro všechny děti, nedoporučuje se u dětí raného školního věku (samozřejmě dítě musí navštěvovat stále stejnou školu nebo jiný typ školního zařízení). U dětí předškolního věku by doba pobytu u jednoho z rodičů neměla být delší dva týdny.
Ještě jednou je třeba zdůraznit, že soud při rozhodování o výchově dítěte (event. schvalování dohody rodičů) musí sledovat především zájem dítěte s ohledem na jeho osobnost, zejména vlohy, schopnosti a vývojové možnosti, a se zřetelem na životní poměry rodičů. Dále soud dbá, aby bylo respektováno právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi a právo druhého rodiče, jemuž nebude dítě svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti. Soud přihlédne rovněž k citové orientaci a zázemí dítěte, výchovné schopnosti a odpovědnosti rodiče, stabilitě budoucího výchovného prostředí, ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem, k citovým vazbám dítěte na sourozence, prarodiče a další příbuzné a též k hmotnému zabezpečení ze strany rodiče včetně bytových poměrů.
Týká-li se rozhodování dítěte staršího věku, musí soud brát zřetel také na stanovisko samotného dítěte.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Zákon o rodině ve svém ustanovení § 26 odst. 2 stanoví: Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné, popřípadě střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby.Rozhodnutí o úpravě výkonu rodičovské zodpovědnosti může být nahrazeno dohodou rodičů (dohoda se musí týkat nejen svěření do výchovy, ale také musí upravovat výši vyživovací povinnosti), která ke své platnosti potřebuje schválení soudu.
Společnou výchovou rozumíme situaci, kdy druhý rodič neztrácí po rozvodu právo rozhodovat o dítěti, i když dítě žije trvale pouze jedním s rodičů. V praxi to znamená, že soud nerozhodne o svěření dítěte do výchovy jednomu z rodičů, ale poměry dítěte zůstanou stejné jako před rozvodem. Poměry dítěte pro dobu po rozvodu tedy nejsou nijak upraveny. Toto rozhodnutí však musí být v zájmu dítěte, není proto možné za situace, kdy se rodiče dohadují o svěření dítěte do své péče. Soud tak nerozhoduje o společné výchově, ale schvaluje dohodu rodičů o společné výchově dítěte. Tato forma výchovy bude přicházet do úvahy spíše u dětí dospělejších.
Pod institutem střídavé výchovy si můžeme představit střídavý pobyt dítěte u každého z rodičů po určité časové období. Při rozhodování o střídavé výchově dítěte je třeba zvážit veškeré okolnosti (zejména věk dítěte, vzdálenost bydliště rodičů, dohodu o trvalém bydlišti dítěte, osobnostní rysy rodičů, citové vazby dítěte na rodiče a jednotlivé příbuzné osoby) a zejména, zda nastalá situace bude v zájmu dítěte. Střídavý typ výchovy není samozřejmě vhodný pro všechny děti, nedoporučuje se u dětí raného školního věku (samozřejmě dítě musí navštěvovat stále stejnou školu nebo jiný typ školního zařízení). U dětí předškolního věku by doba pobytu u jednoho z rodičů neměla být delší dva týdny.
Ještě jednou je třeba zdůraznit, že soud při rozhodování o výchově dítěte (event. schvalování dohody rodičů) musí sledovat především zájem dítěte s ohledem na jeho osobnost, zejména vlohy, schopnosti a vývojové možnosti, a se zřetelem na životní poměry rodičů. Dále soud dbá, aby bylo respektováno právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi a právo druhého rodiče, jemuž nebude dítě svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti. Soud přihlédne rovněž k citové orientaci a zázemí dítěte, výchovné schopnosti a odpovědnosti rodiče, stabilitě budoucího výchovného prostředí, ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem, k citovým vazbám dítěte na sourozence, prarodiče a další příbuzné a též k hmotnému zabezpečení ze strany rodiče včetně bytových poměrů.
Týká-li se rozhodování dítěte staršího věku, musí soud brát zřetel také na stanovisko samotného dítěte.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!
