Společné oddlužení manželů

Do 31.12.2013 platilo, že každý z manželů musel podat svůj vlastní insolvenční návrh, spojený s návrhem na povolení oddlužení. Soudní praxe zde nebyla jednotná, ale postupně se i přes absenci výslovného zákonného zmocnění vyvinula tak, že obě řízení byla spojena podle § 112 osř ke společnému řízení pod nižší spisovou značku, tedy pod spisovou značku jednoho z manželů, který insolvenční návrh podal dříve.

Podal-li návrh jen jeden z manželů a zjistil-li insolvenční soud, že dlužník je ženatý/vdaná, vyzval v propadné lhůtě druhého z manželů, zda chce podat vlastní insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení s tím, že poté budou oba návrhy posuzovány společně z důvodu existence společného jmění manželů.[1] Nic na tom neměnil ani fakt, že ve formuláři návrhu na povolení oddlužení byla výslovně stanovena povinnost připojení podpisu druhého z manželů. Tento podpis na návrhu druhého manžela však nemohl být soudem brán jako návrh připodepsaného manžela, neboť tento manžel nebyl označen jako navrhovatel – dlužník.

Byly-li podány tedy návrhy oběma z manželů, insolvenční soud zhodnotil, zda společně jsou dlužníci schopni splnit podmínky pro povolení oddlužení a spojil obě řízení v jedno. Často tak docházelo k situaci, kdy např. jeden z manželů by na povolení oddlužení nedosáhl, druhý ano, společně tak dosáhli povoleného oddlužení a poté při splnění podmínek i osvobození (obou). Oba manželé tak dosáhli toho, že oba byli po dobu trvání insolvenčního řízení „chráněni“ před výkonem rozhodnutí či exekucí jako pro dluhy své tak i druhého manžela. Oddlužoval-li se totiž jen jeden z manželů, na majetek druhého manžela (který nepodal insolvenční návrh) mohla být nařízena exekuce či výkon rozhodnutí pro dluh manžela v insolvenci z důvodu existence společného jmění manželů.

Oddlužovali-li se manželé společně, plnili společně jeden splátkový kalendář. Praxe soudů zde dlouho byla nejednotná. Splátkový kalendář mohl např. tuto podobu:

• jeden splátkový kalendář s uvedenými všemi věřiteli (obou manželů) a bylo plněno jako kdyby se jednalo o jedno řízení
• jeden splátkový kalendář s uvedenými všemi věřiteli (ale v případě duplicity pouze jednou) a bylo plněno jako kdyby se jednalo o jedno řízení
• tři splátkové kalendáře, jeden pro dluhy společné, ostatní pro výhradní dluhy, plnění pak záviselo na příjmech každého manžela; jednotliví věřitelé tak nedostali v řízení stejně.

Reklama

AI pro práci se smlouvami (online - živé vysílání) - 3.2.2026

3.2.2026 13:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Některé varianty se opírali o význam společného jmění manželů, tedy že dluh jednoho manžela je zároveň i dluhem druhého, některé rozlišovali výši a charakter dluhu, zda byl výhradním dluhem jen jednoho manžela nebo zda již mohl být zahrnuto do společného jmění manželů.

V rozhodnutí o úpadku tak byli věřitelé insolvenčním soudem vyzváni, aby přihlašovali své pohledávky za oběma manžely. V případě pohledávky za oběma manžely (např. byli manželé i spoludlužníci) mohli věřitelé využít jeden formulář přihlášky s výtiskem první strany dvakrát pro každého dlužníka[2], nebo podali pro každého dlužníka zvlášť přihlášku pohledávky s tím, že vzájemně byly duplicitní.

Zákonodárce Novelou 2014 vyslyšel (již několik let trvající) praxi a Novelou 2014 zavedl možnost společného oddlužení manželů[3] a zároveň zakázal spojení dvou a více insolvenčních řízení. V tomto řízení tak oba manželé vystupují jako jeden dlužník. Je zde tedy zakotvena fikce jednoho účastníka – dlužníka, ačkoli ve skutečnosti jsou to vždy osobě dvě. S touto změnou je tedy postaveno na jisto, že veškerý majetek a dluhy[4] obou manželů spadají do společného jmění manželů a jako takové budou tedy v insolvenčním řízení (při schválení oddlužení) uspokojovány pouze jednou.