Trestní odpovědnost v českém právu a připravované změny část. 1
V současné době probíhá poněkud chaotická veřejná i neveřejná diskuse o případném snížení hranice trestní odpovědnosti fyzických osob, stejně tak doznívají diskuse, týkající se trestní odpovědnosti právnických osob. Zatímco pokud jde o snížení věkové hranice trestní odpovědnosti, jde spíše o náhlou reakci na konkrétní problémy, v případě trestní odpovědnosti právnických osob je předloha zákona již projednávána v poslanecké sněmovně. Samotné vymezení trestní odpovědnosti jako takové lze v současné době v české právní úpravě nalézt v ustanoveních zákona č.140/1961 Sb. trestní zákon (dále jen „TrZ“). Speciální úprava je pak obsažena v zákoně č. 218/2003 Sb. zákon o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen „ZSM“)
Trestní odpovědnost obecně
TrZ ve své obecné části vymezuje základy trestní odpovědnosti, tato obecná část zároveň stanoví obecné podmínky trestnosti. Komentář k TrZ vydaný nakladatelstvím C.H.BECK, autorů Šámala, Púry a Rizmana říká, že „základem trestní odpovědnosti je souhrn podmínek, při jejichž splnění vzniká trestní odpovědnost pachatele, kterou je míněna povinnost strpět za spáchaný trestný čin sankce stanovené trestním zákonem v rámci trestněprávního vztahu, který vznikne spácháním trestného činu mezi pachatelem a státem“.
Základem trestní odpovědnosti je pak spáchání trestného činu, který je definován v § 3 TrZ takto:
§ 3 Trestný čin
(1) Trestným činem je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v tomto zákoně – posuzuje se společenská nebezpečnost činu a konkrétní čin musí mít znaky, které jsou shodné se znaky, uvedenými v TrZ. Aby tedy konkrétní čin mohl být trestným činem, musí jednak obsahovat znaky uvedené v TrZ a musí být nebezpečný pro společnost – v případě nesplnění těchto podmínek se o trestný čin jednat nebude
(2) Čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu – TrZ zde podrobněji upravuje otázku společenské nebezpečnosti činu.
(3) K trestnosti činu je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li tento zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti – obecně platí, že podmínkou trestnosti činu je úmyslné zavinění (úmysl pak může být přímý - pachatel chtěl způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem - § 4a TrZ, nebo úmysl nepřímý – pachatel věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn - § 4b TrZ
(4) Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou
Trestným činem se tedy rozumí čin, který obsahuje již výše uvedené znaky skutkové podstaty trestného činu, nebezpečnost činu pro společnost a osoba, která tento čin spáchala dovršila pátnáctý rok věku, tzn. že je ve smyslu TrZ trestně odpovědná.
Výše uvedené však neplatí vždy, neboť otázka podmínek trestnosti je upravena i v ZSM, jako ve speciální právní normě.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
