5. 1. 2018
ID: 106864upozornění pro uživatele
Valorizace náhrad pro zdravotně poškozené zaměstnance nebo jejich pozůstalé
Nařízením vlády č. 406/2017 Sb., vyhlášeným ve Sbírce zákonů 7. 12. 2017, [1] se jako každý rok zvyšují renty - náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (nebo při uznání invalidity) vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, tedy pro samotné poškozené, jakož i pro jejich případné pozůstalé, pakliže poškozený v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání zemřel - náhrady nákladů na výživu pozůstalých.
Průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady, již dříve případě zvýšený podle pracovněprávních předpisů, se zvyšuje o 3,5 %. Analogické valorizační opatření lze očekávat i pro vojáky a policisty (příslušníky bezpečnostních sborů) postižené služebním úrazem nebo nemocí z povolání.
Tato sociální a pracovně-právní problematika byla, včetně jejího legislativního vývoje (historie), základů právní úpravy nároku na náhrady (renty) a mechanismu jejich výpočtu, popsána již dříve v souvislosti s předchozími valorizacemi v minulých letech, včetně změny právní úpravy (zákoníku práce) v r. 2015. [2] [3] Uveďme tedy jen, že výpočet náhrady za ztrátu na výdělku se provádí tak, že se vychází z průměrného výdělku před vznikem škody a z výdělku dosahovaného po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání, s připočtením případného invalidního důchodu poskytovaného z téhož důvodu.[4] (Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím - např. v důsledku práce přesčas, se nepřihlíží. Dosahuje-li naopak zaměstnanec ze své viny nižšího výdělku než ostatní zaměstnanci vykonávající u zaměstnavatele stejnou práci nebo práci téhož druhu, považuje se za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání průměrný výdělek, kterého dosahují tito ostatní zaměstnanci.) Je-li zjištěný resp. stanovený výdělek zaměstnance po pracovním úrazu nebo nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu nižší než jeho průměrný výdělek před vznikem škody, pak je zaměstnavatel povinen tento rozdíl dorovnat náhradou za ztrátu na výdělku. (Dojde-li u poškozeného ke zvýšení dosahovaného výdělku nebo zvýšení invalidního důchodu, sníží se mu poskytovaná náhrada za ztrátu na výdělku.)
Při výpočtu náhrady nákladů na výživu pozůstalých se vychází z průměrného výdělku zaměstnance zjištěného před jeho smrtí s tím, že pokud zemřelý před svou smrtí poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu jedné osobě, pak náhrada nákladů na výživu pozůstalých činí 50 % uvedeného průměrného výdělku, pokud poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu více osobám, činí náhrada 80 % průměrného výdělku. Je-li tedy více pozůstalých splňujících uvedenou podmínku, rozdělí se náhrada mezi ně.
Valorizace probíhají opakovaně a navazují na sebe
Průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady se aktuálně k 1. lednu 2018 upravuje tak, že průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady se zvyšuje o 3,5 %. Zdůrazněme znovu pro správný matematický postup, že příslušnou procentní sazbou se zvyšuje rozhodný průměrný výdělek, nikoliv samotná náhrada! Za základ výpočtu se bere průměrný výdělek před vznikem škody, který byl v převážné většině případů již dříve valorizován. Výpočet každé náhrady se musí důsledně provést od okamžiku vzniku škody, tedy vzniku nároku na náhradu, neboť jednotlivé valorizace na sebe navazují, a proto jedna případná nepřesnost působí řetězově na výpočet ostatních - navazujících. Přehled dosavadních, přechozích valorizačních předpisů je obsažen v poznámce pod čarou č. 2 v aktuálním nařízení vlády č. 406/2017 Sb.
Přechodná ustanovení čili Kdo má a kdo nemá na valorizaci nárok, kdo musí a kdo o ni nemusí žádat
Naposledy došlo k valorizaci s účinností od 1. ledna 2017. Oprávněným, kterým vznikl nárok na náhradu po 31. prosinci 2016, valorizace provedena nebyla. Týká se jich až aktuální valorizace. Podobně vznikl-li nárok na náhradu po 31. prosinci 2017, valorizace se neprovede, těchto oprávněných se bude týkat zase až valorizace další.
Valorizace je automatická, provede se bez žádosti zaměstnance nebo pozůstalých. Na žádost zaměstnance se provede v případech, kdy mu náhrada za ztrátu na výdělku nepříslušela pouze v důsledku zvýšení invalidního důchodu podle právních předpisů o sociálním zabezpečení, nebo o důchodovém pojištění. (Valorizace se provede na žádost zaměstnance i v případech, kdy mu náhrada za ztrátu na výdělku nepříslušela, protože to neumožňovalo ust. § 195 odst. 2 zákona č.65/1965 Sb., zákoník práce, účinné před 1. červnem 1994.)
Richard W. Fetter,
autor je právníkem specializujícím se na občanské a pracovní právo
___________________________
[1] Kdy je odevzdán příspěvek redakci.
[2] Dostupné na www, k dispozici >>> zde.
[3] Dostupné na www, k dispozici >>> zde.
[4] Viz též rozsudek Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 3009/2016, ze dne 26. 6. 2017, k odčítání částky 220 Kč od poskytovaného invalidního důchodu při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti jako rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Tato sociální a pracovně-právní problematika byla, včetně jejího legislativního vývoje (historie), základů právní úpravy nároku na náhrady (renty) a mechanismu jejich výpočtu, popsána již dříve v souvislosti s předchozími valorizacemi v minulých letech, včetně změny právní úpravy (zákoníku práce) v r. 2015. [2] [3] Uveďme tedy jen, že výpočet náhrady za ztrátu na výdělku se provádí tak, že se vychází z průměrného výdělku před vznikem škody a z výdělku dosahovaného po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání, s připočtením případného invalidního důchodu poskytovaného z téhož důvodu.[4] (Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím - např. v důsledku práce přesčas, se nepřihlíží. Dosahuje-li naopak zaměstnanec ze své viny nižšího výdělku než ostatní zaměstnanci vykonávající u zaměstnavatele stejnou práci nebo práci téhož druhu, považuje se za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání průměrný výdělek, kterého dosahují tito ostatní zaměstnanci.) Je-li zjištěný resp. stanovený výdělek zaměstnance po pracovním úrazu nebo nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu nižší než jeho průměrný výdělek před vznikem škody, pak je zaměstnavatel povinen tento rozdíl dorovnat náhradou za ztrátu na výdělku. (Dojde-li u poškozeného ke zvýšení dosahovaného výdělku nebo zvýšení invalidního důchodu, sníží se mu poskytovaná náhrada za ztrátu na výdělku.)
Při výpočtu náhrady nákladů na výživu pozůstalých se vychází z průměrného výdělku zaměstnance zjištěného před jeho smrtí s tím, že pokud zemřelý před svou smrtí poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu jedné osobě, pak náhrada nákladů na výživu pozůstalých činí 50 % uvedeného průměrného výdělku, pokud poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu více osobám, činí náhrada 80 % průměrného výdělku. Je-li tedy více pozůstalých splňujících uvedenou podmínku, rozdělí se náhrada mezi ně.
Valorizace probíhají opakovaně a navazují na sebe
Průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady se aktuálně k 1. lednu 2018 upravuje tak, že průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady se zvyšuje o 3,5 %. Zdůrazněme znovu pro správný matematický postup, že příslušnou procentní sazbou se zvyšuje rozhodný průměrný výdělek, nikoliv samotná náhrada! Za základ výpočtu se bere průměrný výdělek před vznikem škody, který byl v převážné většině případů již dříve valorizován. Výpočet každé náhrady se musí důsledně provést od okamžiku vzniku škody, tedy vzniku nároku na náhradu, neboť jednotlivé valorizace na sebe navazují, a proto jedna případná nepřesnost působí řetězově na výpočet ostatních - navazujících. Přehled dosavadních, přechozích valorizačních předpisů je obsažen v poznámce pod čarou č. 2 v aktuálním nařízení vlády č. 406/2017 Sb.
Přechodná ustanovení čili Kdo má a kdo nemá na valorizaci nárok, kdo musí a kdo o ni nemusí žádat
Naposledy došlo k valorizaci s účinností od 1. ledna 2017. Oprávněným, kterým vznikl nárok na náhradu po 31. prosinci 2016, valorizace provedena nebyla. Týká se jich až aktuální valorizace. Podobně vznikl-li nárok na náhradu po 31. prosinci 2017, valorizace se neprovede, těchto oprávněných se bude týkat zase až valorizace další.
Valorizace je automatická, provede se bez žádosti zaměstnance nebo pozůstalých. Na žádost zaměstnance se provede v případech, kdy mu náhrada za ztrátu na výdělku nepříslušela pouze v důsledku zvýšení invalidního důchodu podle právních předpisů o sociálním zabezpečení, nebo o důchodovém pojištění. (Valorizace se provede na žádost zaměstnance i v případech, kdy mu náhrada za ztrátu na výdělku nepříslušela, protože to neumožňovalo ust. § 195 odst. 2 zákona č.65/1965 Sb., zákoník práce, účinné před 1. červnem 1994.)
Richard W. Fetter,
autor je právníkem specializujícím se na občanské a pracovní právo
___________________________
[1] Kdy je odevzdán příspěvek redakci.
[2] Dostupné na www, k dispozici >>> zde.
[3] Dostupné na www, k dispozici >>> zde.
[4] Viz též rozsudek Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 3009/2016, ze dne 26. 6. 2017, k odčítání částky 220 Kč od poskytovaného invalidního důchodu při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti jako rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
