Valorizace náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity k 1. 1. 2019

Výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti se tedy provádí tak, že se vychází z průměrného výdělku před vznikem škody a z výdělku dosahovaného po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání, s připočtením případného invalidního důchodu poskytovaného z téhož důvodu. [2] Vzhledem k tomu, že náhrada za ztrátu na výdělku se vypočítává z průměrného výdělku, jenž byl jednou stanoven k určitému okamžiku vzniku škody, došlo by rychle k zaostávání reálné výše škody, a její náhrady, oproti aktuálnímu výdělku, kterého by zaměstnanec, nebýt pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, zřejmě dosáhl. Vláda proto ve smyslu ust. § 271u odst. 2 zákoníku práce vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně a životních nákladů, upravuje svým nařízením podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na výdělku příslušející zaměstnancům po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku. Právní předpisy, kterými se upravuje náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání nebo při uznání invalidity z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, se vydávají již od r. 1976. Od r. 2005 se valorizuje v závislosti na nárůstu důchodů. Výjimkou byl jen rok 2010, kdy důchody nerostly.[3] S ohledem na valorizaci náhrad podle valorizace důchodů se však jeví důvodná kritika tohoto způsobu valorizace, protože není zcela v souladu s ust. § 271u odst. 2 zákoníku práce, jelikož je oproti liteře zákona v praxi zohledněn růst reálných mezd jen částečně, neodráží plně nárůst mezd.[4]

Průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady se při valorizaci od 1. ledna 2019 upravuje tak, že průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady, popřípadě zvýšený podle pracovněprávních předpisů, se zvyšuje o 3,4 %. Jelikož valorizace na sebe navazují, výpočet každé náhrady se musí důsledně provést od okamžiku vzniku škody, tedy vzniku nároku na náhradu. (Přehled předchozích valorizačních předpisů je vždy uveden v poznámce pod čarou v aktuálním valorizačním nařízení vlády.)[5] Stejně tak nebude na škodu připomenout, že se nevalorizuje samotná náhrada, ale rozhodný výdělek. Řekněme ve zjednodušeném příkladě, že předúrazový výdělek činil  26 000 Kč a poúrazový 16.000 Kč. Náhrada za ztrátu na výdělku proto činí 10 000 Kč. Jestliže je předepsána valorizace náhrady za ztrátu na výdělku ve výši 3,4 %, pak se rozhodný průměrný výdělek 26 000 Kč zvýší na 26 884 Kč, a proto i vyplácená náhrada na 10 884 Kč.  (Kdyby se předepaným procentem valorizace navyšovala přímo náhrada, zvýšila by se jen na 10 340 Kč.)

Obdobnou úpravu obsahuje zákoník práce i pro pozůstalé po zaměstnanci, který následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání zemřel. Při výpočtu náhrady nákladů na výživu pozůstalých se vychází z průměrného výdělku zaměstnance zjištěného před jeho smrtí s tím, že pokud zemřelý před svou smrtí poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu jedné osobě, pak náhrada nákladů na výživu pozůstalých činí 50 % uvedeného průměrného výdělku, pokud poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu více osobám, činí náhrada 80 % průměrného výdělku. Je-li tedy více pozůstalých splňujících uvedenou podmínku, rozdělí se náhrada mezi ně.

Obdobná valorizační úprava bude provedena i pro příslušníky bezpečnostních sborů - policisty, hasiče, celníky či vojáky, a to podle zvláštních právních předpisů.

Richard W. Fetter,

právník věnující se pracovnímu a občanskému právu

[1] Text charakterizující příslušnou náhradu převzat z odůvodnění rozsudku spis. zn. 21 Cdo 2086/2018, ze dne 15. 8. 2018.

[2] Podrobněji ke stanovení výše náhrady a zohlednění specifických situcí viz ust. § 271b zákoníku práce resp. k dispozici >>> zde.

[3] Proto také nebylo ani vydáno v r. 2009 žádné valorizační nařízení vlády pro rok 2010. Valorizace se provádějí vždy od ledna kalendářního roku – příslušné nařízení vlády se vyhlašuje ve Sbírce zákonů vždy koncem předchozího kalendářního roku (i když třeba nařízení vlády 9/2012 Sb. nebylo vyhlášeno dopředu v r. 2011, ale až začátkem roku 2012).

[4] Je třeba vzít v úvahu, že náhrada pro zaměstnance není sociální dávkou, ale pojistným plněním ze zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání.

[5] V době sestavení příspěvku nebylo ještě vyhlášeno ve Sbírce zákonů, neboť byl odevzdán bezprostředně po jeho schválení vládou ČR.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz