14. 7. 2017
ID: 106058upozornění pro uživatele

Výběr doručujícího orgánu soudem, prominutí zmeškání lhůty

Nejvyšší soud ČR posuzoval případ konformity fikce doručení soudní písemnosti v případě žalované s trvalým pobytem na ohlašovně městského úřadu, kde si zásilky nepřebírala, neboť si zařídila u České pošty tzv. dosílku do faktického bydliště, jenže soud nezvolil jako doručující orgán Českou poštu.

Žalovaná nepodala včas odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Rozhodnutí jí bylo doručeno na městský úřad, na jehož adrese byla hlášena k trvalému pobytu. Soud jí zmeškání lhůty neprominul. Soud odvolací však prvostupňovému soudu vytknul, že k doručování přistoupil prostřednictvím justiční stráže a nikoliv prostřednictvím České pošty, čímž měl porušit pořadí pro doručování listin stanovené v občanském soudním řádu (o. s. ř.), což vedlo k tomu, že žalované nebyly zásilky doručeny dosílkou České pošty (kterou si zřídila) na její faktickou adresu. Tyto okolnosti považoval odvolací soud za natolik omluvitelné, že návrhu žalované dlužnice na prominutí zmeškání lhůty vyhověl. Případ uzavřel dovolací soud, tedy Nejvyšší soud ČR, který ve svém usnesení spis. zn. 26 Cdo 2696/2016, ze dne 24. 11. 2016, konstatoval, že je-li na místě doručení prostřednictvím doručujícího orgánů, může soud pověřit doručením písemností kterýkoliv z doručujících orgánů vyjmenovaných v ust. § 48 odst. 1 o. s. ř., který považuje s přihlédnutím k okolnostem v dané věci za vhodný,[1] aniž by bylo stanoveno (závazné) pořadí, v jakém by měl soud k jejich pověření přistoupit. Zvolil-li proto soud prvního stupně jako doručující orgán justiční stráž a nikoliv Českou poštu jako provozovatele poštovních služeb, nijak nepochybil. NS ČR svým rozhodnutím spis. zn. 26 Cdo 2696/2016, ze dne 24. 11. 2016, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně.

Žalovaná v návrhu na prominutí zmeškání lhůty, který připojila k odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, tvrdila, že v podání včasného odvolání jí zabránil postup soudu, který zvolil nevhodný způsob doručení (vybral nevhodný doručující orgán). Soud si musel být vědom, že na její adrese trvalého bydliště sídlí městský úřad (místem jejího trvalého pobytu je sídlo ohlašovny), takže při zvoleném způsobu doručení (justiční stráží) nebude mít fakticky možnost seznámit se s doručovaným rozsudkem. Přitom při doručování prostřednictvím České pošty by jí zásilka byla dodána, neboť měla zřízenou tzv. dosílku. S rozsudkem se pak obeznámila až v průběhu exekuce. Včasné podání odvolání jí tak znemožnil svým postupem (určením doručujícího orgánu) soud. Nicméně Nejvyšší soud ČR v odůvodnění svého verdiktu uvedl: Skutečnost, že orgán, který soud určil jako doručující podle ust. § 48 odst. 1 o. s. ř., účastníkovi (adresátovi) zásilku nedodal, protože nebyl zastižen a nebylo mu možné zanechat výzvu, ani skutečnost, že účastník měl u jiného doručujícího orgánu (než který zvolil soud) zřízené zvláštní služby, a tvrdí, že při jejich využití by mu zásilka místo náhradního doručení byla předána a mohl se s rozsudkem seznámit včas (nikoliv až po uplynutí lhůty k odvolání), nelze považovat za omluvitelný důvod ve smyslu ust. § 58 o. s. ř.

Terezie Nývltová Vojáčková


______________________________________-
[1] Doručující orgány uvedené v ust. § 48 odst. 1 o. s. ř. jsou a) soudní doručovatel, b) orgány Justiční stráže, c) soudní exekutoři, d) provozovatelé poštovních služeb, které mohou doručovat všem adresátům. Doručující orgány uvedené v ust. § 48 odst. 2 mohou být pověřené jen doručením písemností tam uvedeným adresátům (o takového adresáta se však v dané věci nejednalo).


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz