Vybíráme kolo: jaký typ se vám hodí?

V současnosti je vozový park jízdních kol značně obnovený, ale stále můžeme na našich silnicích potkávat zhruba pětinu kol starších deseti let, která slouží svým majitelům bez větších problémů dodnes.

Po roce 89 zaznamenala největší boom horská kola a zhruba před čtyřmi lety se růstu popularity začala těšit i crossová kola. Tabulkám oblíbenosti a prodejnosti nicméně stále vévodí horáky.

SILNIČNÍ KOLO

Silniční kolo je určeno výhradně pro jízdu po zpevněných komunikacích, čím kvalitnějších, tím lépe.

Jako nejznámější pojem pro širokou veřejnost, který odlišuje kolo silniční od kol "ostatních", poslouží u nás používané označení "berany". Jde o specifická řidítka silničního kola, uzpůsobená pro různé druhy úchopu. Obecně se říká, že jsou nepohodlná. Možná lze s tímto hodnocením souhlasit, ale pro sportovní styl jízdy, která se na silničních kole provozuje především, mají tato řidítka své opodstatnění.

Berany ale zdaleka nejsou podmínkou. Moderní pojetí silničního kola dává možnost volby. Dnes je možné sehnat i silniční speciál s klasickými rovnými řídítky, které známe z horských kol.

Silniční kolo

Silniční kolo je nejméně univerzální a využívají ho zejména lidé, kteří provozují cyklistiku závodně nebo je tento sport pro ně hlavním koníčkem. Druhou velkou skupinou jsou pamětníci starých časů, kteří dosud neodložili své staré Esky a Favority do šrotu. Jen málokdo by na takovém kole zajel na nákup nebo se jen tak projížděl před domem. 

Silniční kolo využívá rovněž mnohem těžší převody, takže jízda do prudkého kopce může být pro mnohé neřešitelným úkolem. Pneumatiky jsou extrémně úzké a stabilita při nízkých rychlostech tudíž menší. Toto vše je položeno na oltář výkonu. Žádné jiné kolo s výjimkou dráhového speciálu nevyvine takové rychlosti, jako kolo silniční.

Když si uvědomíme, že v závěrečném spurtu se závodníci řítí do cíle rychlostí kolem 70 kilometrů v hodině, můžeme pocítit i lehké mrazení v zátylku. Pokud ale nepatříte mezi ortodoxní silniční jezdce a plánujete vyrazit i mimo asfalt, měli byste se poohlédnout po něčem jiném.

TREKINGOVÉ / CROSSOVÉ KOLO

Trekingové kolo využívá prvky kola silničního i horského. Kdyby se mi slovo hybrid nezdálo poněkud  hanlivé, použil bych ho právě pro tento typ. V počátcích prodeje trekingových kol se zdálo, že nemohou být úspěšná. "Kdo je bude využívat ?", kladli si otázku skalní zastánci horských nebo silničních kol.

Trekingové kolo

Treking totiž využívá některých prvků obou zmíněných směrů vývoje. Tyto bicykly mají větší průměr kol než horská a jsou obuta do úzkých plášťů s relativně jemným vzorkem.

Na druhou stranu tato kola využívají milosrdné škály převodových stupňů z kol horských, takže vyjet kopec není problém. Mají také rovná řidítka, takže úchop je více méně standardní.

Tato kategorie kol bývá někdy rozdělována na dvě skupiny. Trekingová kola jsou kompletně dovybavená blatníky, nosičem a v některých případech rovnou i osvětlením a jsou tak způsobilá k provozu na pozemních komunikacích bez dalších investic. Jsou osazena zpravidla hladčími plášti bez výraznějšího vzorku, který umožňuje jejich majiteli pohodlnou jízdu po silnicích a rovnějších cestách.

Naproti tomu druhá skupina – kola crossová je ochuzena právě o většinu cestovatelských doplňků a je nutné je v případě potřeby dovybavit. Pláště se na nich objevují o něco širší a stejně tak i jejich vzorek bývá hrubší a umožňuje tak agresivnější jízdu i mimo zcela zpevněné cesty.

Crosové kolo

Podle mého názoru nacházejí tato kola stále větší uplatnění. Po obrovském rozmachu horských kol v první polovině 90.let, kdy i z prestižních důvodů mnohdy nepřicházela jiná alternativa vůbec v úvahu, se jejich sortiment rozrostl a zejména pro lidi, kteří mají jízdu na kole rádi, ale nedostanou se do sedla tak často, je tento typ zcela vyhovující. Nevyzývá sice k závodění, ale snese i méně kvalitní terén v přírodě a je tedy dostatečně univerzální pro většinu z nás.

HORSKÉ KOLO (MTB)

Jak už bylo uvedeno výše, horské kolo bylo jednoznačně fenoménem první poloviny 90.let. I dnes si zachovává obrovskou popularitu, a jedna z disciplín (cross country – závody na okruzích v terénu) nechybí ani v programu olympijských her. Každé dítě chce po svých rodičích horské kolo a sortiment značek a typů je obrovský.

Horské kolo

Hlavními znaky jsou typické "tlusté gumy 26", široké pneumatiky umožňující jízdu v mnohdy velmi těžkém terénu. Rovněž převody jsou odstupňovány tak, že dovolují vyjet kopec až na hranici fyzikálních zákonů – nebo našich sil.

V posledních letech se stále častěji prosazuje odpružení těchto kol, podobně jako u motocyklů. Přední odpružená vidlice je u dražších modelů takřka samozřejmostí, zadní odpružení má rovněž své zastánce, ale pro běžného cyklistu není nutné. Pružení samo má opodstatnění jak z pohledu komfortu jízdy, tak bezpečnosti; přední vidlice "odpustí" pilotovi kola občas i nějakou chybičku a "vyžehlí" řadu drobných nerovností.

Horských kol je na trhu opravdu nepřeberné množství a to jak značek, tak konstrukcí a materiálů. Jejich bližší charakteristika by vydala na několik článků, a tak se k tomuto tematu ještě v budoucnu podrobněji vrátíme.

MĚSTSKÉ KOLO

Tento druh kol zmiňuji jen na okraj. V našich krajích dosud nezískala takovou oblibu, jako v cyklisticky rozvinutějších státech (zejména Holandsko, Německo). Jedná se ve své podstatě o trekingové nebo horské kolo, které je maximálně přizpůsobeno provozu na veřejných komunikacích. Hladkými plášti pro snadnější jízdu počínaje, osvětlením, různými nosiči a blatníky konče.

Městské kolo

Výrazně se liší ale především geometrií rámů, díky které je posez na nich podstatně pohodlnější a komfortnější, než na kolech trekingových, do jisté míry k tomu přispívají i širší sedla, která se v této kategorii osazují a která jsou často obohacena i o vlastní pružinový systém.

Tato kola si rozhodně nekladou sportovní ambice, ale měla by být příjemným společníkem na nákupy nebo kratší cestu do zaměstnání. Důraz je u nich kladen nejen na komfort jízdy, ale rovněž na pasivní bezpečnost.

Zdroj: Idnes