Zákon jako alibi

 

Exekutoři? To přímo volá po zásahu ministra spravedlnosti

KOMENTÁŘE LN

Množícím se zprávám o praktikách exekutorů hned tak konec nebude. Jednak se nejen veřejnost, i na základě verdiktu Ústavního soudu, nechce smířit s mechanismem určování jejich odměn. Mnohem důležitější je však častý vadný výkon exekucí, jejichž absolutní počet kontinuálně stoupá. Jen v loňském roce jich bylo přes tři sta tisíc.
Problémy jsou následující: exekutoři zabavují nepřiměřeně, tj. jsou připraveni vám sebrat byt kvůli dvaceti tisícům. To sice podle novely zákona nesmějí, ale když se odvolají na to, že o způsobu provedení exekuce rozhoduje sám exekutor, konají nadále, jak jim libo. Zcela běžně pak exekutoři zabavují věci jiných lidí. Jak se zdá, tato praxe nevadí ani ministerstvu, ani exekutorské komoře. Přitom je to jen výraz neomluvitelné a trestuhodné pohodlnosti a pohrdání právem ze strany exekutorů. Časté je rovněž obstavování sociálních dávek, což je nezákonné, ale též obvyklé. Stejně hojné je i zabavení celé výplaty. Z čeho má dotyčný žít, když mu seberou plat a obstaví účty? To pány exekutory nezajímá, narušilo by to jejich pohodlí a také jim takovou starost nenařizuje žádný zákon. A zákon je při jejich práci mocné alibi. Když média popisují praxi, jak exekutoři prodávají spřáteleným osobám v dražbách, o kterých se dovídá jen úzký okruh osob, nemovitosti, jež jsou s velkým ziskem vzápětí prodávány, slyšíme od exekutorů stále to samé - zákon jsme neporušili.
Alarmující stav exekutorské branže by měl být pro ministra spravedlnosti jasnou pobídkou k akci. Ministerstvo se však zatím dohodlo s komorou jen na tom, že odměny exekutorům trochu sníží. O tom, jak zabránit nezákonné a především nemravné praxi některých exekutorů, na ministerstvu nepřemýšlejí. Ministr Pospíšil se hájí: "Nějaké nekalé dohody jsou těžko doložitelné."
Ano, možná jsou, stejně jako například korupce policistů, to však neznamená, že se na takovou věc smí stát s odpuštěním vykašlat. Jak má veřejnost chápat ministrovo mávání rukou nad takovými praktikami? Tvrdý postih dlužníků je správný, ale jen do té doby, než dlužník ztratí veškerá práva před sehranou partou státem privilegovaných lehkoživků. Nebo je rovnost před zákonem v Česku jen žvástem pro hloupého čtenáře ústavy?


Zpracovatel: Anopress IT a.s.