Způsobuje monistický a dualistický systém nerovnost akciových společností?
V souvislosti s rekodifikací soukromého práva lze stále narazit na ustanovení zákonů, která nebyla uvedena do souladu s touto novou právní úpravou. Výklad těchto ustanovení pak může přinášet aplikační problémy a právní nejistotu. Nelze ovšem a priori uzavřít, že by se jednalo o natolik závažné rozpory, které by nebylo možné odstranit výkladem.
Jednou z takovýchto sporných otázek je, zda zavedením dualistické struktury nedojde k rozdílnému režimu udělování povolení k zahraničnímu obchodování s vojenským materiálem akciovým společnostem, a to v závislosti na tom, jaký způsob vnitřního řízení společnosti si zvolí, tedy zda budou uplatňovat monistický nebo dualistický systém.
Zákon 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, ve znění pozdějších předpisů, v § 7 odst. 1 písm. b) upravuje požadavky na členy statutárního orgánu, prokuristy a členy dozorčí rady společnosti žádající o povolení k obchodu s vojenským materiálem. Zákon o 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“) přitom od 1.1.2014 umožňuje volbu mezi monistickým a dualistickým systémem řízení společnosti, přičemž dozorčí rada je zřizována pouze v monistickém systému. V dualistickém systému je pak zřizována rada správní.
Protože k poslední novelizaci zákona 38/1994 Sb. došlo v roce 2011, není v něm logicky pojem správní rada výslovně uveden. Objevil se proto názor, že členové správní rady nemusí splnit požadavky kladené zákonem na členy dozorčí rady.
Jedním z vodítek je § 456 odst. 2 ZOK, který uvádí, že kde se v tomto zákoně stanoví o dozorčí radě, rozumí se tím podle okolností správní rada nebo předseda správní rady anebo jiný orgán s obdobnou kontrolní působností. Ačkoliv z formulace „v tomto zákoně“ by bylo možné nabýt dojmu, že toto ustanovení lze použít pouze na úpravu uvedenou v ZOK a nikoliv v dalších zákonech, je nutné toto ustanovení aplikovat i na ostatní zákony. Smyslem této právní úpravy totiž není založit nerovné postavení mezi dvěma subjekty stejné právní formy, které se liší pouze vnitřní strukturou. Toto stanovisko podporuje i § 396 odst. 3 ZOK, podle kterého v pochybnostech platí, že je zvolen dualistický systém. Toto upřednostnění dualistického systému je výslovně uvedeno proto, že jeho úprava v ZOK je komplexní.
Navíc správní rada jmenuje statutárního ředitele, který je podle § 463 odst. 1 ZOK statutárním orgánem, ostatní členy správní rady tedy nelze považovat za členy statutárního orgánu, avšak je třeba je považovat za členy kontrolního orgánu společnosti. I z tohoto důvodu je nutno analogicky aplikovat ustanovení o dozorčí radě všude tam, kde se hovoří o správní radě. Nelze také přehlédnout, že pro členy dozorčí i správní rady zákon stanoví stejné podmínky výkonu funkce.
S ohledem na výše uvedené nelze dospět k jinému závěru, než že pro společnosti s monistickou strukturou platí stejná pravidla jako pro společnosti s dualistickou strukturou a to ve všech právních předpisech, včetně zákona 38/1994 Sb., v opačném případě by se jednalo o nepřípustnou diskriminaci.
Mgr. Milan Zeman
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
